(10.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Do diskuse je přihlášena poslankyně Karolína Peake.
Poslankyně Karolína Peake: Dobrý den. Děkuji za slovo. Musím se ohradit proti některým napadením klubu Věcí veřejných. Jsme nováčky ve Sněmovně a dovolili jsme si vzít v úvahu informaci legislativního odboru Parlamentu, která nám byla předložena na volební komisi. Já jsem členkou volební komise, stejně tak jako kolega Viktor Paggio, a dostali jsme do ruky tento dokument: informace legislativního odboru k volitelnosti předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové. Já tento papír nebudu číst celý, i když je poměrně krátký, nicméně z něj jasně vyplývá, že Iva Brožová je v současné době do funkce veřejného ochránce práv nevolitelná. Aby splňovala podmínky volitelnosti, musela by se nejprve vzdát v průběhu července své funkce soudce, poté by začala plynout tříměsíční lhůta, která by uplynula posledním dnem měsíce října, a počínaje listopadem letošního roku by ji bylo možné zvolit do funkce. Omlouváme se, pokud bereme takovýto dokument, který vznikl na půdě Sněmovny, vážně a chceme, aby stejně vážně proběhla i tato volba! (Potlesk poslanců Věcí veřejných.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: O slovo se hlásil pan poslanec Polčák.
Poslanec Stanislav Polčák: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já mám trochu pocit, že diskuse sklouzla někam, kam snad sklouznout nemusela. Troufám si tvrdit, že právní purismus by neměl úplně zvítězit, že pokud paní doktorka Brožová by byla zvolena a vzdá se své funkce předsedkyně Nejvyššího soudu, tak si myslím, že je v tu chvíli platně zvolenou kandidátkou na úřad veřejného ochránce práv, ale jestli se kolegové z Věcí veřejných rozhodli nevolit, je to samozřejmě jejich svaté právo. Já takový právní purista nejsem, abych nerespektoval případně rozhodnutí případně zvolené kandidátky.
Pokusil bych se spíš ještě diskusi možná posunout dále k tomu, co zde padlo při projevech jednotlivých kandidátů. Nemohl jsem si nevšimnout věty, kterou vyslovil pan kandidát John Bok, která se mi velmi líbila, že kandidáti nejdou proti sobě, nejsou si konkurenty, jsou si alternativou. Já to skutečně takhle vnímám a myslím si, že i pan kolega Tejc řekl stanovisko, které je mi velmi blízké, tedy že opravdu všichni čtyři kandidáti jsou volitelní. Opravdu si myslím, že v tuto chvíli nám nebrání nic, aby byli zvoleni do funkce veřejného ochránce práv.
Chci upozornit na to, že snad sto států ve světě si již zřídilo funkci ombudsmana. A tato funkce ombudsmana je dvojího typu: buďto je podřízena vládě, je ustanovována výkonnou mocí, anebo je odpovědna a vychází z Poslanecké sněmovny. A proto by bylo dobré, kdybychom dneska zvolili - a doufám, že k tomu dojde - člověka, který je skutečně nestranný a politicky nezaujatý, který nemá žádnou vazbu na politické strany a který skutečně využije svých oprávnění veřejného ochránce práv. A ta oprávnění jsou taková, že v případě, kdy nesouhlasí úřad s tím, co navrhuje veřejný ochránce práv, tak může veřejný ochránce práv případ buďto zveřejnit, anebo nadřízený úřad upozornit na to, že podřízený úřad má jiné názory, jiné stanovisko, a může se v tomto střetu dostat dokonce do rozporu s vládou. Ano, veřejný ochránce práv může i v tomto střetu posunout stanovisko na vládu a jít proti vládě. A proto bych prosil, abychom dneska skutečně zvolili politicky nezaujatého kandidáta. A troufám si tvrdit, že jsou všechny tři kandidátky a jeden kandidát skutečně ne konkurenty, ale alternativou. A myslím si, že docela dobrou, že každý z nás si může vybrat, možná i kolegové z Věcí veřejných. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobré ráno, dámy a pánové. Mně se také zdá, že debata se dostala trochu mimo to, co je podstatou věci a podstatou volby, která je před námi, takže děkuji předřečníkovi, že se už pokusil ji otočit k tématu, o kterém bychom asi opravdu měli mluvit. Nevím, jestli přesvědčíme poslance Věcí veřejných, aby se volby účastnili. V každém případě my zřejmě ochránce práv dnes volit budeme. Máme čtyři kandidáty a mezi nimi bychom se měli rozhodovat. Tak mi dovolte, abych řekl svůj názor k tomu, co mi připadá tady úplně nejpodstatnější, čím bychom se měli zřejmě v této volbě řídit.
Budeme volit ochránce práv. Připadá mi, že obecně platí pro tuto funkci něco podobného jako pro každého ministra. Zanedlouho tady budeme mluvit o důvěře vládě a myslím si, že ideální ministr stejně jako ideální ombudsman je ten, který působí dojmem, že ke své funkci rostl, že k ní zrál, že to je člověk, který patří k určité oblasti, patří k určitému oboru, má o něm určitou představu, má o něm určitou koncepci a je s ním spojen a je dokonce s touto oblastí spojen i před očima veřejnosti. Veřejnost ví, že tohle je člověk, který za tento obor, za tuto oblast, je schopen ručit - ať už odborně, nebo morálně. To si myslím, platí, opakuji, stejně o ministrech, o kterých tady budeme mluvit za měsíc, stejně jako to platí o ombudsmanovi. A mám dojem, že z tohoto hlediska bychom měli posuzovat kandidáty, kteří byli nominováni.
Ombudsman, jak už jsem řekl, je člověk, který má mít schopnost chránit práva lidí, když se dostanou do sporu se státem, se státní správou. Měl by to být člověk, který je schopen se lidí zastat, a měli bychom u kandidátů sami vidět, že existují příklady, kdy oni se dokázali lidí v minulosti zastat. Je to něco, co jim leží na srdci, a my je s různými kauzami máme spojeny. Takže si klaďme otázku, do jaké míry u kandidátů je to jednotlivě pravda.
Všichni asi tušíme, proč byl prvním ombudsmanem Otakar Motejl - protože to byl člověk, který v tomto svým životem dával velmi dobrý příklad. Máme za sebou před 20 lety období socialismu a dovolte, abych připomněl, že v tomto období bylo někdy docela obtížné se zastat člověka bez nějakých následků. To znamená, tehdy, ano, mohli jste se někoho zastat, ale někdy jste riskovali, že za to zaplatíte. To je asi důvod, proč Otakar Motejl byl prvním ombudsmanem, protože z jeho života byly příklady, že on tak činil. Mám dojem, že to do určité míry platí i dnes, kdy máme volit jeho nástupce. Stále ještě nejsme příliš daleko od toho období, kdy bylo tak těžké mluvit o lidských právech a druhého se zastat.
A dovolte mi, abych tedy řekl svůj osobní názor. Kvůli tomu tady snad jsme. Jsem přesvědčen, že z těch čtyř kandidátů požadavek být člověkem, který je schopen se zastávat druhých a chránit práva druhých, splňují dva kandidáti. Myslím si, že to splňuje John Bok a Anna Šabatová. Říkám rovnou, že u těchto dvou vím, že to dělají. Dělají to léta, je to jejich opravdu profese v pravém slova smyslu. Můžeme se ptát, proč to dělají, ale nelze pochybovat o tom, že se tomu věnují dlouhodobě, skoro bych řekl celoživotně.
Ať se na mě druzí kandidáti nezlobí, já třeba nepochybuji o tom, že paní Brožová může být dobrá soudkyně, výborná soudkyně, možná má zajímavé názory na justici a její organizaci, dokonce bych řekl, že u paní Brožové vím, že se dokázala velmi dobře zastat svých práv, což je podle mě také obdivuhodná věc, já to cením, ale teď mluvíme o něčem jiném! Mluvíme o tom, kdo je ochoten a připraven se zastávat práv druhých. A to, opakuji, vím o Johnu Bokovi a Anně Šabatové, že to dokázali a že to dělají. A opakuji, mnohokrát a celá léta.
Bohužel v případě kandidátky paní Dundáčkové si myslím, že měl pravdu předřečník, když řekl, že tohle by s politikou nemělo moc co dělat, tato volba. Kdyby tady byl člověk s vysokou morální autoritou a schopností zastávat se druhých a byl by třeba i blízko pravici a ODS, tak si umím představit, že bych mu dal hlas, protože splňuje to, co chceme. Tady opravdu politické přesvědčení nehraje takovou roli. Na druhou stranu tady musíme říkat i méně příjemné věci. Myslím si, že strana ODS, která tady má svého kandidáta, není stranou, která by měla v jádru svého programu otázku lidských práv. ***