(10.30 hodin)
(pokračuje Korte)
Staré české přísloví praví: Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. John Bok nepotřeboval nakupovat, bylo mu dáno. John Bok je důsledný, neústupný, tvrdošíjný, zarputilý. Těmito vlastnostmi může být mnoha lidem nepříjemný. Já myslím, že to je plus: ombudsman nemá být konsensuální, má být nepříjemný.
Dámy a pánové, já věřím, že dostane-li John Bok naši důvěru, nezklame ji. A já vám ho doporučuji. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. V tuto chvíli skutečně nevidím nikoho přihlášeného do rozpravy. Prosím, dávám ještě slovo, paní doktorka Dundáčková.
Paní Eva Dundáčková Děkuji vám, paní předsedající. Já jsem dlouho váhala, zda mám vystoupit a co vlastně mám k projevu pana místopředsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka říci, aby to nebylo kontraproduktivní, přiznám se. Ale cítím, že vystoupit musím.
Já jsem žena. Nikdy jsem nebyla feministka, nepatřila jsem do žádného feministického hnutí a ti, kteří měli možnost sledovat má vyjádření, to o mně dobře vědí. Navzdory tomu jsem spolupracovala velmi úzce s mnoha neziskovými organizacemi a zejména na mezinárodním poli jsem se pohybovala právě v oblasti obrany práv žen, v těch místech, kde toho opravdu mají zapotřebí, dívek, proti násilí, znásilňováním a v dalších oblastech tohoto řádu. Já to teď zmiňuji proto, protože dáte-li si tu práci a budete na internetových serverech vyhledávat to, co jsem kdy řekla, tak zjistíte, že jsem nedávno také na konferenci České advokátní komory prohlásila, že jsem se nikdy v životě necítila být diskriminována - ačkoli jsem ženou. Nebo možná právě proto. Dnes ano.
Pane místopředsedo Poslanecké sněmovny Zaorálku, dnes se poprvé ve svém životě cítím být opravdu diskriminována, a to vzhledem ke svému světonázoru. A moc vás prosím, nevolte mě, pakliže pro vás nejsem vhodným kandidátem na veřejného ochránce práv. Nevolte mě, pakliže nevěříte, že budu dobře sloužit lidem a že dokáži být v této funkci apolitická. Ale nediskvalifikujte mě kvůli mému někdejšímu členství v politické straně! Mohlo by se vám totiž stát, že by se to obrátilo proti vám! (Potlesk v části jednacího sálu.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji paní doktorce Dundáčkové a jako další je přihlášený pan poslanec Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych, kolegové, abych jenom připomněl, co jsem řekl, protože mi připadá, že tu vzniká nějaké nedorozumění. Já jsem nemluvil o ODS jako straně, která nemá právo o něco se ucházet. Já jsem pouze řekl, že v případě Občanské demokratické strany si myslím, že jsme vedli debatu, která se týkala lidských práv, a ve mně za ta léta vznikal dojem, že ODS není strana, která by Listinu lidských práv a podobná témata chápala jako svá klíčová. A je také řada velice prominentních lidí spojených s ODS v čele s panem Klausem, kde ta debata už probíhá léta. Ale to nebyla diskriminace paní kandidátky, protože tady přece šlo o něco jiného, co jsem řekl.
Já jsem řekl, že v případě ochránce práv možná platí, že paní Brožová je výborná soudkyně, možná paní Dundáčková byla výborná poslankyně za Občanskou demokratickou stranu a její politický program. Ale to, co my dnes volíme, je - volíme ombudsmana, volíme ochránce práv, a to je člověk, který by měl svým životem dokazovat, že je schopen se lidí zastávat. A že je schopen je chránit. A to jsou příklady, které u těch lidí buď víme, anebo nevíme. A jinde v jejím případě, pana Boka, jinde v případě paní Šabatové. To je jediné, co jsem chtěl říci. O žádnou diskriminaci nejde. Já jsem říkal, podle toho ty kandidáty posuzujme, a také jsem řekl, že nikomu svůj názor nevnucuji. Volit budeme tajně a já jsem pouze řekl, co si o jednotlivých kandidátech myslím.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Další přihlášenou je paní poslankyně Wenigerová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Vážená paní předsedající, paní předsedkyně, vážení hosté, kolegyně, kolegové. Nemyslela jsem si, že v této diskusi, která někdy opravdu nepatří na půdu této Sněmovny, budu vystupovat. Ale po druhém vystoupení pana kolegy Zaorálka mně to nedalo. Dovolte mi, abych se vám svěřila s tím, jak já přistupuji k volbě ombudsmana.
Po mé pravici jsou lidé, kteří byli navrženi panem prezidentem a Senátem. Jsou to lidé, které známe, nejsou nepopsané listy. A jestliže jsou navrženi těmito dvěma institucemi, jsou všichni hodni naší podpory. Tak to řekl pan Bok. A je potom na nás, jak my sami, poslankyně a poslanci, jsme se seznámili s podrobnostmi týkajícími se jejich pracovního i osobního života a v tajné volbě vyjádřili jejich podporu. Legislativní stanovisko bylo vysvětleno. A ty další diskuse jsou už z mého pohledu, byť dialog je potřebný, zbytečné. To by pak byla ona důstojná volba, důstojný průběh, tak o tom hovořil například pan poslanec Hašek.
Takže já věřím, že k volbě přistoupíme a v tajné volbě vyjádříme podporu tomu, o kom jsme přesvědčeni, že zvolen být má. Děkuji. (Potlesk v části jednacího sálu.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Další přihlášenou jsem evidovala paní doktorku Brožovou. Prosím, máte slovo. A pan Bok.
Paní Iva Brožová Vážené poslankyně, vážení poslanci. Také já jsem s touto svou poznámkou váhala, protože v ní chci vlastně reagovat v jakési osobní rovině - předesílám kvaziosobní rovině, nebo na první pohled osobní rovině, na projev pana poslance Zaorálka. On ve svém projevu formuloval, pokud jde o moji osobu, a tady jde o tu kvaziosobní rovinu, že jsem prokázala pouze jakousi schopnost chránit své zájmy. Tak v tomto směru bych tuto interpretaci sporů, které jsem vedla před Ústavním soudem, ráda uvedla na pravou míru. I z těch nálezů Ústavního soudu zřejmě plyne, že všechna ta rozhodnutí se týkala nezávislosti třetího pilíře moci, to je moci soudní. Nikoliv jednotlivých aktérů, tedy Brožové.
Jinak samozřejmě respektuji, že máte právo mne nezvolit.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím pana Johna Boka.
Pan John Bok Paní předsedající, dámy a pánové, paní poslankyně a páni poslanci. Základním principem toho, když někdo je empatický a má solidaritu, vychází vlastně z jedné základní premisy, a to je, že bráním-li někoho druhého, bráním sám sebe, a bráním-li sám sebe, bráním i toho druhého. A já myslím právě i ten křesťanský akcent a aspekt, který ovlivňuje celou naši kulturu od prvopočátku a vzniku evropské kultury a společenství.***