(18.10 hodin)
(pokračuje Levá)
Financování z EU obecně stoupá, ale i zde jsou rezervy. Česká republika je pozadu v oblasti daňových zvýhodnění pro firemní sponzory a dárce v oblasti kultury. Střední a malé firmy by mohly více a snadněji podporovat osvědčené lokální kulturní projekty mimo Prahu a tím pomoci zlepšovat dostupnost kultury.
Velký dopad na rozpočty kulturních institucí by mělo zavedení daňových asignací, které dlouhodobě podporujeme. Ve vládním prohlášení není věnován asignacím prostor, pouze zmínka o mecenášství. Mělo by se začít u organizací, jako je Národní divadlo, Národní muzeum a další. Daňové asignace by přinesly podporu i pro neziskové organizace činné v kultuře. Neziskovým organizacím v kultuře prohlášení nevěnuje téměř žádnou pozornost. Vláda by měla také aktivněji podpořit kulturní sektor v samozískávání peněz. Ve svém prohlášení to však nějak konkrétně nezmiňuje.
Ráda bych, aby Ministerstvo kultury nabídlo kulturním organizacím všech velikostí konzultační program, který jim dá lepší informace o grantech a pomůže s komunikací a získáváním peněz od nestátního sektoru.
Teď ke grantovému systému. Vláda říká, že předloží přesná pravidla pro poskytování dotací. Je třeba začít tím, že vláda uloží a podpoří rovnoměrnější krytí žánrů, rozmanitost, a dá stejné šance malým i velkým žadatelům. Grantové komise jsou také dlouhodobě kritizovány. Vláda by měla ve svém prohlášení alespoň naznačit, že grantové komise by do budoucna měly být veřejné, s dopředu jasně definovanými kritérii a s větším zapojením ekonomických expertů.
Dlouhodobě je zanedbávána podpora takzvané malé kultury mimo velká města, dělané na ochotnické bázi, kultury v nekomerčních oborech.
A pak, jako učitelce, mně dovolte poznamenat, že neexistuje v naší republice, nebo neexistují - nevím o nich - společné granty Ministerstva kultury a Ministerstva školství s cílem naučit děti i studenty rozumět kultuře, přijímat ji, ale také tvořit.
Na závěr mi dovolte konstatovat, že vládní prohlášení v oblasti kultury nepovažuji za dobře připravené, a proto ho nemohu podpořit.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádám paní poslankyni Vlastu Bohdalovou. Připraví se Ivan Ohlídal. Jsme na 17. přihlášeném z 28. Prozatím.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré pozdní odpoledne, spíš podvečer. Vážený zbytku vlády, vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, již tady bylo mnoho řečeno k vládnímu prohlášení, bylo tady vzneseno mnoho kritiky, bylo tady řečeno mnoho poetických slov, ale já bych se chtěla věnovat resortu, který mě zajímá už třicet let, trošku střízlivěji.
Když jsem si minulý týden v Hospodářských novinách přečetla, že pan ministr Kalousek chce seškrtat ještě v tomto roce 10,2 mld. ze státního rozpočtu, řekla jsem si: Uf. Pak jsem se podívala na další řádek a zjistila jsem, že z těch 10,2 mld. má 3,04 mld. ušetřit resort školství. To znamená - z celých škrtů téměř 28,1 %. V té chvíli jsem si vzpomněla na svého zastupitelského kolegu, dnes primátora, Tettera. Když jsem po něm před dvanácti lety přebírala úřad náměstkyně pro školství a sociální věci, on mi řekl: Děvče, předávám ti žebráckou hůl. Ani jsem netušila, jak hlubokou pravdu ten člověk má, přestože všichni již dvacet let proklamujeme: Škola musí být centrem každé obce. Učitel musí být osobností, které si všichni váží. Žák a student musí být konkurenceschopný. Tak musím říct, že na konci devadesátých let skutečně naši studenti vycházející ze základních a středních škol byli schopni konkurovat svými znalostmi studentům ze všech možných evropských a světových vysokých škol. Bohužel, po šetřeních, která byla, a po průzkumech, které byly udělány minulý rok, zjišťuji, že se dostáváme někam mezi státy rovníkové Afriky. A to je věc, která mě znepokojuje.
Může tady mnoho mých kolegů říkat: Aha, no jo, zase ta učitelka. Ale já si zase teď musím vzpomenout na slova člověka, kterého si velice vážím, a tím je pan profesor, světový ekonom, pan profesor Švejnar, který když začala vrcholit současná hospodářská krize, řekl, že "je slepý ten stát, který zavírá v době krize oči před financováním vzdělání".
A již jsem u současného programového prohlášení. Musím říci, že zase se podívám na to, jak je silné programové prohlášení. Má celých 41 stran - a z toho jedna a půl strany je věnováno školství. Zase je to pro mě příměr, jak moc si vzdělání a budoucnosti vážíme.
Chtěla bych říci, že je krásné to, co slibovaly Věci veřejné: Každému učiteli přidáme 5 tisíc. Bylo by to fajn, když podprůměrný plat českého učitele, který je 98 % průměrného platu v naší zemi, by se zvedl o 5 tisíc korun. Ale pak už je z toho jenom 2,1 mld. začínajícím učitelům. Hm. Trošku to skřípe.
Já těm začínajícím učitelům ty peníze strašně moc přeji, protože já si strašně přeji, aby mladí lidé po stovkách a po tisících nechodili na pedagogické fakulty a pak z nich třetina šla učit a dvě třetiny se rozprášily do jakéhokoliv jiného sektoru. Ale víte, ono říci, že přidáme 2,1 mld. především mladým učitelům, je hezké. Ale to je A. Ale B: Zjistili jsme si, jak to dneska vypadá? Když mladý začínající učitel třeba chce jít na střední školu, nemá šanci místo dostat. Proč? Protože na střední školu přichází generace slabých ročníků narozených v roce 1995, 1996. To znamená, že ubývá míst na středních školách, tudíž že na středních školách nepotřebujeme více kantorů. To znamená, že to není nedostatkové povolání. Naopak. Ředitelé škol, ať základních nebo středních, musí propouštět. A i kdybychom dali ten náborový příspěvek mladému učiteli, těžko si dovedu představit to rozkymácení, jaké by nastalo v našich sborovnách.
Ale víte, na jedné straně řekneme: Přidáme. Přidáme 2,1 mld. Pak přidáme 4 mld. Ale pak to zmrazíme. Takže dojde k tomu, k čemu došlo teď. Ještě v roce 2007-2008 průměrný plat českých učitelů a pracovníků ve školství rostl. V roce 2009 šel dolů, letos chybí 1,5 mld. Takže všechny peníze, které bychom nyní nasypali do platů učitelů, pouze zastaví ten neuvěřitelný a hrozný propad jejich průměrné mzdy. To je k financím, které se týkají mezd.
Dále bych se chtěla zmínit o financích, které se týkají pomůcek. Tam nám chybí čtvrt miliardy, nebo se má škrtnout čtvrt miliarda. Ono se řekne: Hm, tak rodiče nakoupí ty pastelky, čtvrtky těm dětem. Ale to je další zátěž pro už tak ždímané rodiny těch, kteří mají průměrné a podprůměrné platy. Není to jednoduchá situace. ***