(16.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Vláda to odůvodňuje rozpočtovou situací. Jestliže ten hlavní důvod je rozpočtová situace, pak by bylo dobře, aby nás vláda seznámila s tím, kde všude hledala finanční zdroje a kde všude neuspěla, jestliže se nyní musela obrátit k těm absolutně nejchudším, jestliže se nyní musela obrátit k těm absolutně nejslabším, jestliže se musela obrátit k těm zdravotně postiženým nebo třeba rodinám s dětmi, aby řekla: milé rodiny s dětmi, milí zdravotně postižení, nikde jinde jsme peníze nenašli, tak je prostě vezmeme vám. Ale to tady nezaznělo. Nikdo, ani předseda vlády, ani ministr financí, nepředstoupil před Poslaneckou sněmovnu a neřekl, kde všude vláda hledala zdroje, kde všude neuspěla, a proč se tedy musela obrátit k těm absolutně nejchudším.
Já se vracím k sociálnímu příplatku. Tohle není reforma, to je škrt. Lidem, kteří dnes pobírají sociální příplatek, vláda nenabízí žádnou alternativu. Takže si vezměme maminku, která se stará o zdravotně postižené dítě. Její rozpočet je závislý na sociálním příplatku. To dítě má třeba pět šest let. A vláda jí ten sociální příplatek od 1. ledna zruší. Co nabízí vláda jako alternativu? Propad do ještě větší chudoby. Jestliže se staráte o zdravotně postižené dítě, tak těžko sháníte práci. Jestliže jste samoživitel nebo samoživitelka, tak logicky těžko můžete pracovat někde na plný úvazek. Zkuste si dnes najít práci na částečný úvazek. To se vám prostě nepovede v dnešní situaci, která je na trhu práce. Zejména pokud se jedná o ženu. A když se jí budoucí zaměstnavatel zeptá, jestli má dítě, a ona popravdě řekne, že má a že to dítě je třeba zdravotně hendikepované, tak je v situaci, kdy jí prostě nikdo práci nedá. Této ženě pan ministr Drábek od 1. ledna vezme sociální příplatek. Jakou jí nabídne alternativu? V čem tedy spočívá ono zlepšení života, ke kterému by měly vést vládní reformy? V tom návrhu se říká, že vláda bude muset vynaložit více peněz na dávky na zajištění živobytí. To znamená, tato žena bude muset požádat o tyto finanční zdroje. Pro to, aby se dále nesnížila její životní úroveň, bude muset odpracovat určité množství veřejně prospěšných hodin. Kdo se bude starat o to dítě v tomto čase, těžko říci. To není zlepšení života, to není zlepšení sociální situace. Já tady mluvím o jednom konkrétním případu, ale takovýchto případů statisticky může být 15 až 20 tisíc v rámci těch rodin, kterých se týká sociální příplatek.
Nikdo tady neřekl, ani pan ministr Drábek, ani pan ministr financí Kalousek, ani předseda vlády Nečas, proč si vláda vybrala zrovna ty nejchudší, těch 150 tisíc rodin, které se starají o 300 tisíc dětí. Proč si je vybrala pro to, aby se složili na schodek státního rozpočtu v příštím roce. Přece tady existuje alternativa. Takovýmto způsobem se postupovat nemusí. Ale vláda tady tuto alternativu vůbec nezmínila. Přece vláda má možnost, aby se podívala nejenom na ty nejchudší, ale aby se podívala také na ty nejbohatší.
V naší zemi máme jedny z nejnižších daní pro vysokopříjmové kategorie. Dnes je Česká republika daňovým rájem v rámci Evropy. Já myslím, že když se podíváme, jaké jsou mezní sazby daně z příjmu fyzických osob v Rakousku, v Polsku, v Německu, ve Francii, v Belgii, v Británii, ve Spojených státech, v Kanadě, ve Španělsku, v Itálii, ve Švédsku, ve Finsku (smích v sále) - ve všech těchto zemích, dámy a pánové, mají vyšší mezní sazbu daně z příjmu. Není to o pár procent. Je to dvojnásobek té naší mezní sazby. V těchto zemích, které jsem vám uvedl, je to dvojnásobek naší mezní sazby.
Proč tato vláda hledá jenom u těch nejchudších? Na tohle nikdo nedal odpověď. Ani ministr financí, ani předseda vlády, ani ministr práce a sociálních věcí nedal odpověď na to, proč vláda také nehledá u těch nejbohatších, proč hledá jenom u těch 150 tisíc nejchudších rodin s dětmi. Žádná odpověď tady nezazněla. Jen čísla o tom, kolik ušetří státní rozpočet.
Vláda by tohle vůbec nemusela dělat. Nemusela by těch 150 tisíc rodin posílat do ještě větší chudoby, kdyby dokázala zavést progresivní daně. Progresivní daně, které existují ve většině zemí vyspělé Evropy. Progresivní daně, které existují ve většině vyspělých zemí severní polokoule. Tak to prostě je.
My jsme daňový ráj. Já se velmi často usmívám tomu, když představitelé vládní koalice říkají, že by ti nejbohatší z České republiky utekli. Je otázka kam. Jestli do těch zemí, kde se platí 45 %, nebo do těch zemí, kde se platí 50 %, anebo jestli by utekli do těch zemí, kde se platí mezní sazba daně z příjmu 60 %. No tam asi ne. Ale těch zemí, kde se platí nižší sazba daně z příjmu, než je Česká republika, tak mnoho opravdu nezbývá. A i ty poslední, které byly, tak ve světle hospodářské krize hledají možnosti, jak se rovné daně zbavit a jak získat více finančních prostředků tak, aby zasáhli nejenom ty chudé, ale také ty nejbohatší.
A v tom je hlavní problém, který sociálně demokratická strana má s těmito návrhy zákonů, a tento návrh zákona je jejich symbolem. Nám prostě vadí, že vládní rozpočtová stabilizace není založena spravedlivě, že její náklady nejsou rozloženy tak, aby je jednotlivé sociální vrstvy unesly. A na tom by podle mého názoru mělo záležet každé vládě - rozložit náklady své politiky tak, aby to bylo únosné, a ne zatížit těch 150 tisíc nejchudších rodin s dětmi tak, aby zachraňovaly schodek státního rozpočtu. To je velký problém. Nespravedlnost rozpočtové konsolidace vyjádřená ve zrušení sociálního příplatku.
Nejde jenom o sociální příplatek. Vláda omezuje celou řadu dalších sociálních transferů. Já už jsem tady mluvil o tom, jak negativně dopadá tato pravicová politika na střední vrstvy. Já bych se tady chtěl středních vrstev zastat. Střední vrstvy jsou výrazným sponzorem našeho státu. Je to prostě tak. Ony financují náš státní rozpočet. Poté, kdy Miroslav Kalousek zavedl rovnou daň, tak zavedl výrazné daňové úlevy právě pro ty nejbohatší, ale právě jenom pro ně. Velká váha daňové zátěže se přenesla právě na naše střední vrstvy. Druhý problém nastal v okamžiku, kdy se ještě dále snížilo zdanění firem. Logicky tím, že se snížily daně firmám, bylo potřeba to kompenzovat v jiné oblasti - opět na to doplatily středněpříjmové skupiny. Jak se jim vláda za tohle daňové soumarství odměnila? Tím, že jim sebrala nárok na dětské přídavky.
Vezměte si, to byl jeden z prvních prvků téhle sociální politiky, která pokračuje v tomto balíčku ministra Drábka. Jak to celé začalo? Za vlády sociální demokracie zde fungoval systém, že nárok na dětské přídavky měly rodiny do čtyřnásobku životního minima. To znamená, že běžná pracující rodina, kde pracují oba rodiče a mají průměrné či podprůměrné příjmy, tak se do toho vešla a měla nárok na dětské přídavky. Za Topolánkovy vlády, v době, kdy byl ministrem práce Petr Nečas, se limit pro nárok na dětské přídavky snížil na 2,4násobek životního minima. Logicky ty pracující rodiny, tam, kde pracují oba rodiče, z toho systému vypadly. Proč? Na základě jaké analýzy? Na základě jaké identifikace? Jenom proto, že se vedl boj proti zneužívání sociálních dávek. Ale přece tím, kdo zneužívá sociální dávky, nejsou středněpříjmové pracující rodiny, kde oba rodiče pracují. ***