(17.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Absolutní chyba a hloupost bylo pokračovat na 19 %, protože 19 % po nás nikdo nechtěl. 19 % korporátní daně Česká republika nepotřebuje z hlediska udržení konkurenceschopnosti. Není důvod se podbízet tímto způsobem. Navíc to není dlouhodobě udržitelné, protože vždycky se najde nějaká země na východ od nás, na jihovýchod od nás, která prostě tu korporátní daň sníží ještě víc. Bez ohledu na to, že potom se dostane do obrovské krize v situaci, kdy přijde krize veřejných rozpočtů.
Byla chyba, že se to snížení protáhlo na 19 %, nebylo nutno o těch 5 procentních bodů. Těch 5 procentních bodů nám dnes ve státním rozpočtu zoufalým způsobem chybí. A možná je tady dneska jedna analogie: Když se podíváte na to, jak nám byl dáván za vzor keltský tygr Irsko, neustále se hovořilo o tom, jak má Irsko nízké korporátní daně a že by to měl být náš příklad, že bychom se mu měli co nejvíce přiblížit. Podívejte se na to, v jakém stavu je irský státní rozpočet po této finanční a hospodářské krizi. 30 % dluh, deficit - deficit 30 % HDP - letošní schodek v Irsku. 30 %! Dluh Irska dosáhne 100 % HDP. Na konci příštího roku bude 100 % hrubého domácího produktu.
Jak to souvisí s nízkými daněmi? Jednoduše. Prostě pokud má země podprůměrnou daňovou kvótu, a pokud se podíváte po Evropské unii, tak v zásadě země, které měly podprůměrnou daňovou kvótu, tak mají největší problémy se stabilitou státního rozpočtu teď v této finanční krizi. A země, které mají nejmenší problémy, jsou země, které mají stabilizovanou daňovou kvótu na průměru Evropské unie.
Druhý krásný příklad je Řecko. Já myslím, že Řecka jsme si tady užili, užili jsme si ho před volbami, teď už se o Řecku nějak přestalo mluvit, já bych se k němu rád vrátil. Alespoň teď.
Řecko. Posledních pět let tam vládla pravicová Nová demokracie. To je první věc, kterou stojí za to připomenout. Obecně se míní, a ODS o tom velmi často mluvila, že v Řecku vládli socialisté, a tak Řecko spadlo do krize. Omyl. Posledních pět let v Řecku vládla pravicová Nová demokracie. Jaká byla její hospodářská a daňová politika? Snižovali daně. Snižovali daně celých pět let. Snížili daně firmám, snížili daně fyzickým osobám a ještě to zkombinovali s olympiádou. To byl velmi dobrý nápad, protože na konci spadlo Řecko do stávající krize, ve které se ocitlo. Pět let snižovala pravicová vláda daně, dnes mají takovýto schodek státního rozpočtu. Podobnost s Českou republikou jistě čistě náhodná. Určitě nemáme s Řeckem nic společného, určitě se s panem premiérem Nečasem shodneme, že nejsme jako Řecko, my jsme to říkali před volbami, pan premiér to říká bohužel až po těch volbách do Poslanecké sněmovny. Ale řecká pravicová vláda pět let snižovala daně a jedním z důsledků je stávající katastrofální situace řeckého státního rozpočtu.
Výše odvodů na sociální pojištění. Já myslím, že tohle je také obecně oblíbený omyl, který velmi často opakují představitelé vlády, bohužel se k tomu přidávají někteří komentátoři v médiích. Víte, ten zásadní rozdíl je v tom, že u nás není rozvinutý systém zaměstnaneckého penzijního připojištění. Samozřejmě že v zemích, jako je Holandsko, nemusí platit tak vysoké odvody na sociální pojištění, protože tam mají 50, 60 let fungující systém zaměstnaneckého penzijního připojištění, který není financován skrze státní rozpočet, ale je financován příspěvky zaměstnavatelů a zaměstnanců přímo do těchto fondů. Kdybychom k tomu pojištění, které odvádějí zaměstnavatelé ve vyspělých zemích Evropské unie, připočetli to, co platí do soukromých penzijních fondů, do zaměstnaneckých penzijních fondů svým zaměstnancům, tak by se logicky ta situace změnila a Česká republika by z toho srovnání nevycházela tak, jako vychází dnes. My přirozeně musíme mít vyšší sociální pojištění, protože tady byl komunistický režim a nebylo tady 60 let na to, aby se tady rozvíjel systém zaměstnaneckého penzijního připojištění. To je prostě realita. A to se nedá nahradit během pěti, ani deseti ani dvaceti let. Proto nelze mechanicky srovnávat výši sociálních odvodů na důchodové pojištění v naší zemi a v Holandsku. Nebo v Británii nebo třeba ve Spojených státech... Tam všude jsou 60 let staré systémy zaměstnaneckého penzijního připojištění spravované odbory, spravované zaměstnavateli a fungují. A je to významný doplňkový zdroj příjmů tamních důchodců. Nelze srovnávat tuto situaci - Českou republiku a tyto země. Proto není pravdivý argument, který hovoří o srovnání výše odvodů na sociální pojištění.
Pokud jde o otázku deficitu státního rozpočtu - také velmi zajímavá záležitost. Pan premiér Nečas zde hovořil o 100 miliardách schodku státního rozpočtu v roce 2006. Já mu nechci vyčítat, že nezná jemné detaily, ale když se podíváme na těch 100 miliard schodku státního rozpočtu v roce 2006, tak jenom na dokreslení ke 40 miliardám z těch necelých 100 - kde se nám těch 40 miliard vzalo. V roce 1996, na konci roku 1996, tehdy ministr financí Kočárník za Občanskou demokratickou stranu podepsal jistou bankovní garanci. Podepsal garanci na 20 miliard korun. 22 miliard korun. Tato garance byla splatná za deset let. Byla splatná právě v roce 2006, respektive na jaře roku 2007. Samozřejmě, že jsem mohl tehdy jako ministr financí nechat splacení této garance na svých nástupcích a nevytvořit pro to prostor. Byla by to jistě studená sprcha, pokud by nový ministr financí zjistil, že musí do 30. ledna roku 2007 zaplatit 22 miliard garance, kterou před deseti lety poskytl Ivan Kočárník. Zaplatili jsme ji v roce 2006 - 22 miliard. Dalších 20 miliard jsme zaplatili za ztrátu konsolidační agentury. To samozřejmě už nejsou náklady, které musí dnešní vláda platit, my jsme je zaplatili za našich vlád. Přes 40 miliard korun byly dluhy z minulosti, které jsme platili ještě v roce 2006.
Byl to krásný vzkaz od ministra financí Kočárníka, tehdy z ODS, doručen za deset let - bankovní garance splatná na začátku roku 2007. Z těch necelých 100 miliard korun 40 miliard korun úhrada starých dluhů. Pokud si to odečteme a porovnáme se schodky, nominálními schodky státního rozpočtu, které byly v letech 2007, 2008, tak je to absolutně srovnatelná částka, která zbude po odečtení těchto dluhů minulosti, které bylo nutno v roce 2006 zaplatit. Pokud pan premiér chce doložit tato konkrétní čísla, jistě mu je rádi poskytnou na Ministerstvu financí. Taková je realita.
Já myslím, že argumenty, které zde zazněly ze strany vlády, nejsou relevantní a neodpověděly na tu klíčovou a základní otázku, kterou my si logicky klademe. Proč vláda nespravedlivým způsobem rozkládá náklady fiskální konsolidace? Proč se nesnaží udělat to spravedlivěji? Tak, aby to bylo únosnější? Aby lidé věděli, že vláda se snaží postupovat tak, aby se podíleli všichni. Nejenom lidé ze středněpříjmových skupin, nejenom lidé z nízkopříjmových skupin. V tom je ten hlavní problém.
A ještě mi dovolte jednu věc na závěr. Velmi zajímavé. My tady vedeme debatu - na serveru ihned se objevila informace, se kterou bych vás rád, kolegové a kolegyně, seznámil. Pro řadu z vás to bude jistě zajímavé překvapení. Titulek Vláda mění taktiku - vyhlásí legislativní nouzi, aby mohla protlačit škrty. V této zprávě se píše: "Vláda stáhne zákony z Poslanecké sněmovny a během dneška je znovu schválí v režimu takzvané legislativní nouze. Vládní škrty pak půjdou do Sněmovny ve speciálním režimu, ve Sněmovně je poslanci budou moci schválit nejdéle během týdne a Senát se k nim potom musí vyjádřit do 10 dní."
Řekněte mi, proč nás pan premiér o této věci neinformoval před začátkem této debaty? Co se stalo? Co se stalo během těch několika hodin tak vážného, že vláda se sejde a schválí stav legislativní nouze a vezme tyto návrhy zákonů z Poslanecké sněmovny, ty které již, jeden z nich prošel prvním čtením, druhý možná projde za malou chvíli, a reaguje takovýmto způsobem? ***