(10.50 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní další faktická poznámka. Prosím, slovo má pan poslanec Bohuslav Sobotka k faktické dvouminutové poznámce.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Já se domnívám, že nikdo, kdo tady zvýšil dluh o 440 mld. korun od roku 2007, prostě nemůže strašit zadlužováním. Přece není možné, aby ODS, která nese odpovědnost za zvýšení veřejného dluhu o 440 mld. korun, tady ještě dnes někoho věrohodně strašila Řeckem nebo zadlužováním.
A poznámka k tomu stavu legislativní nouze. Ano, po katastrofálních povodních v roce 2002, kdy byla pod vodou velká část území České republiky, vláda požádala o projednání zákonů, které souvisely se státním rozpočtem, ve stavu legislativní nouze. Ale projednávalo se to v září. V září se to projednávalo a v srpnu byly povodně. Tehdy vláda byla schopna během měsíce tu legislativu připravit a poslat ji do Poslanecké sněmovny. A pokud šlo o stávku železničářů, přece kdyby došlo ke stávce železničářů za Fischerovy vlády, tak by to znamenalo hospodářské škody, a proto tehdy Fischerova vláda s tímto návrhem přišla. To nebyl návrh sociální demokracie, to byl návrh Fischerovy vlády a já myslím, že byl rozumný, protože kdyby došlo k celostátní stávce železničářů, tak by to mělo přímé negativní hospodářské škody nejenom pro stát, ale i pro celou řadu soukromých subjektů. (Potlesk vlevo.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla další faktická poznámka. Nyní řádné vystoupení, ovšem s přednostním právem, místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. Já jsem chtěl reagovat ještě na vystoupení premiéra Nečase. Teď jenom k panu Tluchořovi nepřímo jsem chtěl říci, že ta jeho výzva ke svým vlastním poslancům: nebojte se, ničeho se neobávejte, jdeme do toho, víme, že to děláme dobře - to je pěkné, mít v politice odvahu, ale tady přece nešlo o víc, než dokázat se bavit třeba s těmi, kteří vám chtějí říci konkrétní námitky a nesouhlas s tím, co se jim zdá pro tento stát do budoucna riskantní. Nemá cenu křičet nebo nemá cenu volit metodu, že se té debatě vyhýbáte, že vlastně volíte naprosto mimořádný režim Sněmovny, který de facto znemožní skutečně se bavit vážně o tom, co nás čeká v příštích letech. Já uznávám to, že to, co ten stát musí nyní řešit také kvůli důsledkům hospodářské krize, je vážná věc. Bylo by to vážné pro každou vládu a stálo za to, abychom se o tom v parlamentu stejně vážně bavili. Pokud se to ale zvrhne do podobných obecných prohlášení typu: nebojme se, nebojme se levice, ona chce stejně jenom škodit, tak samozřejmě úroveň debaty a rozpočtu bude nízká,.
Já jsem chtěl říci jednu věc. Dovolávám se přesnosti v té debatě a připadá mi zlé, když tady vystupuje premiér, který takovým trošku kazatelským způsobem tady upozorňuje na to, že je třeba nezatajovat fakta, nezapomínat říkat věci přesně, a sám říká věci, kterými klame nejen Sněmovnu, ale i veřejnost a ještě tady za to sklízí veliký potlesk. Já vám ocituji jednu větu, ale pro mě docela zásadní, protože premiér tady dva dny mluví o chudobě. Včera mluvil o chudobě, dneska mluví o chudobě a vypadá to téměř, že boj s chudobou je vaše vlajková loď a že se těšíte na to, jak v tom budete úspěšní. Já se bojím, a to se přiznám, že se bojím, že to vůbec není pravda, protože není pravda, když tady premiér řekl tuto větu: "Po těchto tzv. asociálních reformách se Česká republika dostala na první místo, na první místo z hlediska ohrožení chudobou v celé Evropské unii, dokonce jsme předstihli i bohaté Nizozemsko." Zřejmě tím myslí, že se dostala na první místo v roce 2009, jak se dá vydedukovat z toho textu. Víte, v čem je problém této věty? Že Česká republika se na to první místo nedostala v roce 2009, ona na něm byla v roce 2008, dokonce tam byla i v roce 2007, dokonce tam byla i v roce 2006. A není to tak, že se tam dostala v roce 2009. A není to nic přehnaného, když řeknu, že to, že Česká republika se v těchto letech pohybovala na úrovních 8 až 9 % chudoby, tedy lidí pod hranicí chudoby, bylo samozřejmě důsledkem té politiky, která se tady dělala v letech předtím. Víte, mohl bych mluvit o věcech, které pro to byly klíčové, protože většinou ti, co propadají do chudoby, jsou důchodci. To znamená, že když tady byla politika vlády - a v tom samozřejmě sehrála roli sociální demokracie - kdy se valorizovaly důchody, kdy jsme prostě nedovolili to, aby velká část důchodců například propadla do propasti chudoby, tak díky tomu se tady dařilo držet tu úroveň 8 až 9 %. Ale to je naprostý nesmysl, tvrdit, že se to podařilo až v roce 2009, jak tvrdí premiér. Chápete, to je přece klamání. To není pravda, že je to výsledek vaší politiky. A já se obávám, že to, co navrhujete v tomto rozpočtu, a to je velký a vážný problém, to tohle období 8 až 9 % skončí, a kdybychom se tady dokázali vážně bavit, kdybychom se tady prostě dokázali poslouchat, tak to jsou věci, které se dají poměrně prokázat, protože přece už Topolánkova vláda provedla poměrně dost vážné podseknutí příjmů státního rozpočtu a teď jde o to, kdo ty chybějící prostředky zaplatí. A ten rozpočet to dnes ukazuje. Tady je přece zřejmé, že ty skupiny, které vyvolaly daňové závody, nyní chtějí, aby ty experimenty zaplatili ti, kteří na tom snižování daní v poslední době nevydělali vůbec nic. A dokonce jde o to, aby ty skupiny střední třídy, o kterých tady byla řeč, ale dokonce i ti nejchudší, to zaplatili ve vyšších cenách potravin, základních životních potřeb, léků - mluví se o zvyšování dolní sazby daně z přidané hodnoty, nižších platech, o kterých se mluví - ve výrazně redukovaných a zrušených sociálních dávkách, o kterých se mluví v souvislosti s těmi zákony, které doprovázejí projednávání státního rozpočtu, ve snížených nemocenských dávkách, podporách v nezaměstnanosti, ve výrazně zvýšených platbách u lékaře, či dokonce dodatečných platbách ve vzdělávání svých dětí, když se mluví ne o školném, ale teď se mluví o tom úvodním příspěvku 6000 korun. Takže tyto všechny platby vlastně jsou řešením toho výpadku příjmů, který tady vznikl v posledních letech.
A to tvrzení, že za těchto podmínek tady bude pouze těch 8 až 9 % lidí pod hranicí chudoby, je podle mě nepravdivé proto, protože u nás charakteristika chudoby je bohužel taková, že velké skupiny lidí jsou natlačeny právě nad tou hranicí chudoby, a je evidentní, že pokud vy skutečně schválíte ta opatření, která se týkají snížení sociálního příspěvku a některé další, které jsou v návrzích, které tu máme, tak dojde k tomu, že ti lidé prostě do chudoby spadnou, a dokonce máme odhady, které říkají, že to bude 18 až 21 % lidí, kteří se po těchto opatřeních do toho propadnou. Takže mně připadá absurdní, že pan premiér se tady chlubí těmi 8 až 9 %, která vlastně patří minulosti a která, pokud tento rozpočet a zákony, které vy navrhujete, budou platit, se právě stanou minulostí. Chápete, situace je u nás taková, že ta hranice je poměrně křehká. Navíc sociální systém u nás je už dlouho ponechaný v poměrně takové umrtvené podobě, to znamená, že se jednak nevalorizovaly částky životního minima ani minimální mzdy už od roku 2006, takže on je dneska už hodně napnutý z hlediska toho, že tu hranici je poměrně snadné protrhnout při každém dalším zhoršení životní úrovně těch nejchudších.
Mně připadá, že to je něco, co přece, kdybychom tady vedli seriózní debatu, by bylo možné přijmout jako argument. Já bych si přál, aby v té debatě nezaznívala vyhlášení, která se týkají minulosti, která jsou nepřesná, a abychom se zabývali skutečným dopadem tohoto návrhu státního rozpočtu plus zákonů, které jsou s ním spojeny a které vy s ním spojujete, na život nejširších vrstev. A připadá mi nešťastné to, že vlastně my nemáme k dispozici nějaké vládní analýzy nebo kvantifikaci vlivu dopadů těch zákonů, které jsou předkládány zvlášť, na státní rozpočet. Připadá mi, že to nelze dneska pojednávat odděleně. To, co vy se budete snažit prosazovat v oné legislativní nouzi, jak včera rozhodla vláda, to jsou věci, které úzce souvisí se státním rozpočtem, který máme tady před sebou. A mně připadá, že vy úplně házíte za hlavu dopady navrhovaných opatření na domácnosti, na zaměstnanost nebo na vyloučené skupiny a na sociálně slabší. Pravděpodobně je ani nemáte k dispozici, a pak nezbývá, než aby tady vystoupil pan Tluchoř a řekl: nebojte se, ničeho se nebojte, jdeme do toho. Mně připadá, že to je politika, kdy budeme konfrontováni s důsledky, které dnes můžeme pouze tušit, a že to je vlastně nezodpovědné. Ani hospodářská krize nás neopravňuje k tomu, abychom vrhli tisíce těch nejslabších do studené vody. A to je podle mě to, k čemu ta politika bohužel povede. (Potlesk zleva.) ***