(11.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Mohu se na to dívat i z dalšího pohledu, a to z pohledu reálnosti předložených čísel. Nezlobte se na mě, už na rozpočtovém výboru jasně padla otázka, jestli ten predikovaný vývoj, který předkládá ministr financí v tomto státním rozpočtu, to znamená více než 2 %, myslím 2,3 %, abych alespoň nějaké číslo při projednávání státního rozpočtu uvedl, jestli je reálný. Česká národní banka uvádí vývoj ekonomiky v příštím roce někde na úrovni 1,5 %. To znamená, že ta čísla, která tam vlastně vláda, řekl bych, vyhlíží optimističtěji, než vyhlížejí jiné instituce, které se zabývají reálným stavem české ekonomiky, to znamená, že ta čísla nejsou zcela reálná, že bychom o nich měli diskutovat a že bychom měli postavit tedy ty reálné příjmy a reálné výdaje k tomu možnému vývoji ekonomiky, a tedy k tomu, jestli tento rozpočet skončí tím předpokládaným schodkem, jak vláda předkládá, nebo se ocitneme v situaci, která tady byla připomenuta, to znamená, že předpokládaný schodek bude 38 miliard, jak tomu bylo v jednom rozpočtovém roce, nebudu tu hrůzu připomínat, a skončila dvěstětřicetimiliarda. Čili v tomto ohledu se musíme bavit o tom, a já tady záměrně jsem uvedl jen dvě čísla, to znamená předpoklad, tu predikci, která je ve státním rozpočtu, a předpoklad České národní banky, abych se tady já jako neekonom neblamoval, když jsem tady v roce 2008 říkal, že reálný vývoj české ekonomiky nemůže být 4 % a že bude nejméně minus 2 %, a on byl minus 4 %. A to je jenom tím, že nejsem povoláním ekonom a nedovedl jsem si představit, co se ve skutečnosti stane, a uvažoval jsem o tom jenom z informací, které jsem pro svou poslaneckou práci získal.
Tedy říkám, já tomu rozpočtu nevěřím. Nemohu mu věřit, protože nestojí na těch číslech, která by alespoň byla v souladu mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou. Prosím tedy, aby tohle ministr financí buď v diskuzi, nebo alespoň v závěrečném slově, pokud se mnou nebude chtít diskutovat, vysvětlil. Doufám, že mě slyší, už přišel do sálu.
V tomto ohledu můžeme hodnotit i státní rozpočet z pohledu jednotlivých kapitol. Neučiním tak, učiní tak stínoví ministři a poslanci Komunistické strany Čech a Moravy ve svých jednotlivých vystoupeních k jednotlivým kapitolám, kde se budou zabývat těmi reálnými čísly ve státním rozpočtu a možnostmi jejich přeměny.
Celková čísla tedy vidím jako nereálná. Celkový rozpočet vidím jako rozpočet, který vůbec v žádném případě neřeší krizi ekonomickou a hospodářskou v České republice. Hodnotím i celkový rozpočet jako rozpočet, který poškozuje občany České republiky, a jako rozpočet, který, žel, vede k dezintegraci veřejného sektoru. K tomu, že jednotlivé obce, ale i kraje budou muset myslet, promiňte mi, jenom na to nejpodstatnější a přestanou myslet na to, co je předmětem místní, regionální, ale i celostátní politiky. Budou myslet... aby myslely na to, jaká bude vize, jaká bude budoucnost našich jednotlivých sídel, jaká bude budoucnost krajů, jaká bude budoucnost České republiky.
Nezlobte se, ekonomická dezintegrace může mít mnoho důsledků včetně krize toho státního systému, dezintegrace státu. A věřte mi, že to by byl nejhorší důsledek takového státního rozpočtu. Ne že by to někteří nechtěli přivolat a ne že by na tom někteří ve světě nevydělali. Ale prodělal by občan České republiky, prodělala by Česká republika už tak se svou ne příliš dobrou pověstí v některých oblastech, tak jak tady nakonec připomínal jak ministr financí, tak předseda vlády. A jeden z těch pohledů, které jsem tady zmínil, je pohled, který může vést Českou republiku až k poklesu či ztrátě její ekonomické suverenity. A já bych nechtěl, aby se Česká republika stala hříčkou v rukou věřitelů, a to i bez státního bankrotu.
Stojím tedy po tom hodnocení státního rozpočtu před otázkou, jestli vrátit vládě návrh státního rozpočtu k přepracování, jak umožňuje zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Nenavrhnu to. Protože prostě nemám důvěru v tuto vládu, že by předložila rozpočet, který by splňoval alespoň některý z těch pohledů, který jsem tady zmínil. Nezbývá mi tedy, než sám za sebe a za poslanecký klub KSČM říct, že budeme hlasovat pro nepřijetí tohoto návrhu zákona o státním rozpočtu v prvním čtení, budeme hlasovat pro jeho zamítnutí. Nezbývá mi nic jiného proto, protože z těch šesti pohledů, které jsem tady nastínil, jsem nenašel jediný pohled, který by mi umožňoval se vyjádřit přivětivěji k návrhu státního rozpočtu na rok 2011. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Tak já děkuji panu poslanci Filipovi a teď se hlásil pan poslanec Miroslav Opálka. Já se mu tímto omlouvám, že jsem mu nedala slovo... Už nechcete. Prosím. Prosím, pan ministr Kalousek. Přednostní právo. (Dává přednost poslanci Urbanovi). Tak prosím, pane poslanče. Pan poslanec Urban.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, dámy, pánové, pane ministře financí, děkuji za možnost vystoupit před vámi. Já jsem se rozhodl vystoupit s faktickou poznámkou k vystoupení pana předsedy vlády Nečase až teď, protože tady nebyl. Budu rád, aby to také slyšel. Není příliš času u té faktické poznámky.
Dovolte tedy, abych řekl, že jsou chvíle, kdy s Petrem Nečasem souhlasím. Ta chvíle nastala, když řekl, že to, co přinesla vláda do Poslanecké sněmovny, nebo přinese do Poslanecké sněmovny, že to je soubor tupých účetních operací s intelektuální hodnotou nula. S tím se skutečně souhlasit dá. A já řeknu, proč si to myslím. Protože to, co přináší vláda do Sněmovny, to je rozpočet, který neřeší žádnou vizi České republiky, žádnou její budoucnost.
Místo nějaké strategie o podpoře exportu, který je důležitý, jsou to jen škrty. Obchodní diplomacie, ekonomická diplomacie přichází o spoustu míst, o spoustu obchodních radů, o spoustu zastoupení, přestože (?) tady žádná koncepce není. Vláda říká, že podporuje vědu, výzkum, inovace, budoucnost, konkurenceschopnost České republiky, místo toho škrty na všech frontách, kam se podíváte. Vláda říká, že bude podporovat vzdělanostní ekonomiku, tedy že podporuje vzdělání, a přitom když se podíváte do rozpočtu, tak tam vidíte jenom škrty. Žádné koncepční opatření v tomto směru. Vláda říká, že podporuje rozvoj konkurenceschopnosti země podporou investic, například v dopravní infrastruktuře, místo toho 30 % škrtů. To je tedy cesta nějaké lepší budoucnosti? No, já myslím, že jestli tady máme mít nějaké vize, tak ty vize by se měly promítat do tohoto rozpočtu. Kromě toho, daňové úniky nejsou také řešeny.
Zbývá mi pět vteřin, přátelé, tak musím konstatovat, že skutečně souhlasit s Petrem Nečasem lze, zcela výjimečně a někdy. Tupé účetní operace s intelektuální hodnotou nula, to je tento rozpočet na příští rok! Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Teď má slovo pan ministr financí, pan Kalousek, prosím.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo a děkuji panu poslanci Urbanovi za kompliment.
Chtěl jsem vystoupit kvůli něčemu úplně jinému. Domnívám se totiž, že podle jednacího řádu nelze státní rozpočet v prvém čtení zamítnout. Lze ho vládě vrátit s doporučením, jak má být bilance přepracována.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Paroubek a další řečník bude pan poslanec Jiří Dolejš.***