(12.10 hodin)
(pokračuje Semelová)
Stručně shrnuto. Vláda neanalyzuje reálný stav ekonomiky a sociální situace a v důsledku toho nenavrhuje ani žádná konkrétní opatření k obnovení růstu ekonomiky a snížení dopadů na většinu obyvatelstva. Proto ani nic podobného neobsahuje návrh státního rozpočtu na rok 2011. Předpoklady ekonomického vývoje jsou proto opět nereálné. Návrh rozpočtu totiž vychází z předpokladu, že v roce 2011 bude meziroční růst HDP 2,3 %. Předpokládá růst spotřeby domácností o 2 % a za hlavní přínos pro růst ekonomiky považuje růst exportu. Tyto úvahy však nejsou ničím konkrétním podpořeny. Například po poklesu spotřeby domácností v tomto i v minulém roce lze těžko očekávat růst v roce 2011. Předpokládá se snižování mezd ve státním sektoru a ani v soukromém nelze očekávat významnější růst. Počet nezaměstnaných, pokud dále neporoste, tak se určitě nesníží. To povede ke snížení spotřeby domácností. Pouze jedna čtvrtina evidovaných nezaměstnaných totiž bere podporu v nezaměstnanosti a ta v současné době činí v průměru 5780 korun měsíčně. Je třeba zdůraznit, že spotřeba domácností představuje polovinu hrubého domácího produktu z hlediska jeho spotřeby.
Často se tvrdí, je to i v předloženém materiálu, že hlavním přínosem pro HDP je export, který prý tvoří až 80 % HDP. Je to omyl. Ve výpočtu objemu HDP se projevuje pouze saldo zahraničního obchodu a tvoří pouze 4 až 5 % HDP. Celkově lze tedy konstatovat, že návrh rozpočtu na rok 2011 nemá reálnou podporu v aktivní politice vlády, a je proto naprosto nereálný. Vláda by se měla zaměřit na zvýšení příjmů rozpočtu, například zrušením výhodných opatření pro podnikatele, jako je snížení sociálních odvodů a podobně. Zavedením výrazné progresivní daně z nejvyšších příjmů, zrušení zastropování odvodů atd. Na straně výdajů by základem neměly být plošné škrty, ale opatření na podporu výroby, na podpory odbytu domácího i zahraničního, podporu domácího zemědělství, omezení dovozu základních potravin. Aktivně je třeba podpořit vývoz do tradičních východních rozvojových zemí, zejména strojírenské investiční výroby. Stát by měl podpořit také výstavbu sociálních bytů a tvorbu nových pracovních příležitostí.
Pozornost je však třeba soustředit také na peníze do vzdělání, což jsou investice do budoucnosti. V roce 2011 však bude školství i nadále podfinancováno. Proti roku 2009 poklesnou výdaje na něj o 6,12 %. Vzhledem k míře inflace bude pokles ještě větší, to znamená kolem 8 %. Snížení financí pro školství bude mít opět dopady na rodiny, neboť školy nebudou mít dostatek peněz na učebnice, pomůcky, kurzy pro děti atd. Nejvíce pak klesají výdaje na vysoké školy, a to při započtení inflace přibližně 15 %. Je skutečně záměr veřejné vysoké školy soustavným podfinancováním zničit, nebo je přinutit k tomu, aby podporovaly zavedení školného? I když vláda de facto školné zavádí zápisným na vysoké školy, které se má platit od příštího roku ve výši až 6000 korun, což mnohé studenty ze sociálně slabších rodin od studia odradí.
Nutné je také nekompromisně uplatňovat právo na spravedlivou odměnu za práci tak, jak je to uvedeno v Listině základních práv a svobod. To znamená zvyšovat nejnižší platy a omezit nepřiměřené a často nezasloužené maximální mzdy a příjmy. Za naprosto nepřípustné pak považuji nevyplácení či zadržování mezd ze strany zaměstnavatelů, když si navíc management sám sobě kolikrát vyplácí horentní příjmy, přičemž firma krachuje a zaměstnanci nemají z čeho žít.
Na závěr bych chtěla říci: Případné rozpočtové provizorium je pro další vývoj České republiky menším nebezpečím než pokračování v asociální pravicové politice doplněné deformami zdravotnictví a důchodového systému, jak to slibuje vláda Petra Nečase. Proto pro předložený návrh rozpočtu nemohu hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Nyní má slovo paní poslankyně Levá, po ní bude pan poslanec Ivan Ohlídal.
Poslankyně Ivana Levá: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych představila své stanovisko k návrhu zákona o státním rozpočtu, a to ke kapitole 334 Kultura. V současné Evropě je trendem podporovat národní kulturní sektor, který může přispět k růstu ekonomiky. V České republice tento trend nevnímám. Doufala jsem, že návrh rozpočtu na rok 2011 se pokusí napravit dlouhodobé podfinancování kultury, nebo bude alespoň zachován ve stávající úrovni. Bohužel plánované výdaje na kulturu klesnou z 8,2 miliardy na 7,3 v roce 2011. Ke zvýšení výdajů dochází jen ve dvou oblastech. Ve výdajích na výzkum a vývoj o zhruba necelých 113 milionů, což pochopitelně vítám, a potom ve zvýšení výdajů na činnost církví a náboženských společenství. Jde o nárůst asi tak o 100 milionů korun. Činí tedy tato položka téměř 20 % z celkového rozpočtu ministerstva.
Meziroční nárůst je ovlivněn zvýšením počtu na platy duchovních včetně pojistného. Přitom mi dovolte poznamenat, že platy duchovních, mimochodem většinou vysokoškolsky vzdělaných lidí, se pohybují v průměru 16 970 korun, což je velmi málo. Čím lze tedy vysvětlit každoroční nárůst? Neustálým zvyšováním počtu duchovních. V roce 2009 jsme měli 4755 duchovních, ale pro rok 2011 už se počítá s 5062 osobami. Vím, že neexistuje právní předpis ovlivňující počet duchovních, platí pořád zákon z roku 1949, ale právě proto se domnívám, že je nutno se touto problematikou zabývat. Nechápejte má slova jako útok na duchovní. Vnímám jejich poslání jako službu věřícím, kteří ji potřebují. Jenomže tak jako škole je předepsán počet učitelů podle počtu žáků, měl by být stanoven úměrně počtu věřících počet duchovních.
Schvalovaný návrh rozpočtu dopadne citelně zejména na příspěvkové organizace ministerstva. Ptám se - nepřišel čas na daňové asignace v jejich prospěch? Jen příspěvek na provoz minus 265 milionů, přitom se očekává zdražení energie. Z programu péče o národní kulturní poklad se bere minus 375 milionů. Bojím se toho, že příspěvkové organizace budou nuceny zvýšit vstupné, omezit počet výstav a dojde k utlumení nákupu sbírkových předmětů. Další šetření v provozních nákladech by mohlo znamenat snížení bezpečnosti památek a sbírek. Zřejmě klesnou platy, mnohde bude zkrácen pracovní úvazek. Přitom platy např. v muzeích jsou mizerné. Já považuji většinu badatelů a zaměstnanců za nadšence, protože jinak by buď nenastoupili do tohoto rezortu, nebo už dávno utekli.
Na úrovni roku 2010 zůstávají výdaje na záchranu kulturních památek. Je si ale třeba uvědomit, že letos klesly výdaje oproti roku 2009 o 100 milionů korun. Žalostně málo peněz je na archeologický výzkum. Kde jsou časy rozsáhlých archeologických prací na Velké Moravě, kde se provádí pouze záchranný archeologický výzkum tam, kde se bude stavět. Dlouhodobě je zanedbávána podpora tzv. malé kultury dělané mnohdy na ochotnické bázi. Ani na příští krok není státní rozpočet příznivý a zvyšuje závislost nekomerční kultury na krajských a obecních rozpočtech, ale i na sponzorech.
Co v rozpočtu postrádám. Program společně financovaný Ministerstvem školství a Ministerstvem kultury, jehož cílem by bylo vést děti a studenty k porozumění kultuře. Stačila by mnohdy malá položka. ***