(14.40 hodin)
(pokračuje Opálka)
Na druhé straně ti, kteří na změnách vydělali nejvíce, se uskrovňovat téměř nemusí. To pokládám opravdu za nemravné. Nejde tedy o rovnoměrné rozložení dopadu špatných výsledků hospodaření státu a krizových dopadů. Společnost se vydala na cestu rychlejší polarizace na chudé a bohaté a předložený rozpočet k tomu přispívá. Humanistický princip solidarity je stále snižován. Nové návrhy tak povedou ke zvyšování chudoby, která bude ohrožovat zejména rodiny s dětmi, invalidní i nemocné občany a starodůchodce, zejména u jednočlenných domácností. Ale tento pád už nebude muset zřejmě řešit tato vláda.
Preferovaný přístup pomocí škrtů je nekonečný proces stálých propadů. Vzpomeňme jen na rok 1997 a 1998 v naší republice a v řadě zemí dnes. Možná to je i záměr. Pod slogany "daně jsou trestem pro úspěšné" či "méně státu, méně přerozdělování" nebo "levný odbyrokratizovaný stát" budou připraveny strukturální reformy důchodového systému, zdravotního zajištění, vzdělání a v dalších oblastech. Méně se bude vybírat, méně se bude přerozdělovat. Každý si zaplatí a těm bohatším pak více zbude. Ale kde se bere ta jistota, že právě odměňování těch bohatých je spravedlivé?
Evropské mzdy se v České republice platí jen vybraným profesím. Ostatní mzdy jsou dumpingem pro podnikatele, levná pracovní síla působí coby návnada a jistota. Ale z mála peněz se nedá spořit na penzijní připojištění a brát si úvěry na byt či půjčky na školné. Nízkou mzdu pak musí vyrovnávat stát státní sociální podporou a dalšími dávkami, ale zařizuje vše tak, aby nebylo v podstatě dorovnávat z čeho, neboť zvýhodňuje jednostranně tržní prostředí pro kapitál.
Česká republika se vydala po cestě, která není ve prospěch většiny. Žel, řada našich spoluobčanů ještě neprohlédla, ale jejich zhoršující se sociální realita určitě nebude bez vlivu. Komunistická strana Čech a Moravy je na straně těch, kteří na to doplácejí. Nesouhlasí s tím, aby byly snižovány nominální platy a mzdy a na druhé straně vytvářeny podmínky pro svévoli a nezřízené výjimky. Jak to má asi vypadat, ukazuje nedávný příklad odměňování bývalé sekretářky exministra práce a sociálních věcí. Určitě jste se s tím na webech seznámili.
Nesouhlasíme s privatizací veřejných služeb a postupnou likvidací státní aktivní politiky zaměstnanosti, stejně jako nesouhlasíme s redukcí výdajů státu na nezaměstnanost, která zhorší podmínky pro nezaměstnané a sníží koupěschopnou poptávku v řadě míst. Radikální zásah do dalších sociálních dávek, jako je zrušení sociálního příplatku, výrazné omezení pro nárok na porodné, trvalé snížení nemocenských dávek, snížení objemu peněz na rodičovské příspěvky, snížení příspěvku na péči v prvním stupni, snížení prostředků pro sociální služby nemá v naší novodobé historii obdoby.
Nejenže není pro lidi dostatek práce a nezvedá se minimální mzda a životní minimum, ale dochází k dalšímu snižování příjmu potřebných. Tito lidé se začnou brzy ptát, na co že mají takovýto stát, takovýto Parlament, takovouto vládu. A že si vláda důsledku svých kroků je prokazatelně vědoma, ukazuje i zvýšení rozpočtované částky na dávky pomoci v hmotné nouzi. Jeden z mála příkladů, kdy přibyla jedna miliarda. Vláda zde jasně deklaruje, že počítá s tím, že se řada domácností propadne do nejnižšího příjmového patra. Takovéto cestě nebude poslanecký klub KSČM ani tleskat, ani ji podporovat. Nemůžeme souhlasit s rozpočtem, který vychází z podtržených příjmů, což bylo pomocí zákonů prosazováno. Aby vláda mohla přistoupit k sociálně necitlivým snižováním výdajů, přistupuje k dalším krokům, k omezování mandatorních nároků, omezování solidarity.
Ano, legislativa a rozpočet jsou nástroje k prosazování politiky. Dnešní pravicová vláda nám to předvádí v plné nahotě. Zneužívá k tomu všech možných, a já bych řekl skoro nemožných prostředků. Má k tomu dnes v Poslanecké sněmovně výraznou většinu, kterou jim voliči dali. Myslím, že prosazení tohoto rozpočtu vládou Petra Nečase a zejména způsob zabezpečení potřebného legislativního prostředí navazuje na předchozí vládnutí vlády Mirka Topolánka a bude pro budoucí historiky nepřehlédnutelné.
Byl bych rád, kdyby média kontrastněji zaznamenala, že pokud Poslanecká sněmovna dnes či v pátek schválí základní ukazatele státního rozpočtu na rok 2011, nejde o vůli celé komory. Já pro schválení návrhu, stejně jako moji kolegové, hlasovat nemohu. Je nespravedlivý. Povede k ožebračování dalších spoluobčanů a přitom nadržuje vyvoleným. Není ani zárukou k nastartování dynamického ekonomického rozvoje.
Děkuji těm, kteří mě poslouchali, za pozornost. (Slabý potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Nyní bude mít slovo pan poslanec Petr Hulinský a připraví se pan poslanec Pavel Hojda. Prosím, pane poslanče, řečniště je vaše.
Poslanec Petr Hulinský: Vážená vládo, vážený pane ministře financí, vážená předsedající, vážené dámy a pánové, mám jako poslanec zvolený v hlavním městě Praze několik zásadních výhrad.
V uplynulém volebním období vedly obce a města včetně krajů boj, aby se státem adekvátně hradily náklady spojené s výkonem státní správy. Návrh rozpočtu na rok 2011 vrací municipality opět o krok zpět. Tento krok zpět v podmínkách hlavního města Prahy znamená meziroční snížení finančního vztahu o 163,5 milionu korun, a to za situace, kdy ani navýšená dotace na výkon státní správy v roce 2010 plně nekryla skutečnou spotřebu. Chápu, že je nutné šetřit všude, ale není možné jít takovou cestou, která v podstatě znamená, že přestanu obcím platit za služby, které vykonává stát. Obecně se kritizuje špatná platební morálka. Pokud si občan či podnikatel něco objedná a nezaplatí, hrozí mu dokonce trestní postih. Z tohoto návrhu státního rozpočtu vyplývá, že stát si něco podobného ovšem dovolit může. Objednat a nezaplatit. Protože počítá se slušností obecních a městských představitelů, že si nedovolí poškodit nekvalitními službami své obyvatele a že tedy opět uhradí náklady státu za stát.
Navrhuji, aby finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtu krajů a obcí zůstaly ve schváleném rozpočtu roku 2010, a přednesu to pak ve druhém čtení tohoto rozpočtu. V rámci finančního vztahu byly obsaženy především příspěvky v oblasti školství, a nikoli státní správy. ***