(12.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Koskuba. A dříve než přijde, vám chci sdělit, že do konce tohoto jednání se omlouvá pan ministr Drobil a pan poslanec Cempírek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji. Paní předsedající, dámy a pánové, jsou tu dva pohledy na věc a já jako nováček jsem se rozhodl, že mezi vás, když už budu mluvit, spíš zanesu pohled zvenku, od lidí z praxe, protože mě rozhodně nikdo nemůže obvinit z toho, že bych něco zanedbal v minulém volebním období.
Prosím vás, my s tím návrhem přicházíme mimo jiné proto, že já v každodenní praxi jako lékař vidím, jak je důležité, aby občan u sebe měl doklad, který mu v určitém případě může zachránit život. A zde se omlouvám, mně jako lékaři prostě nestačí (s důrazem), že je libovůle občana, co si vybere, co nikoliv. Já souhlasím s ochranou soukromí. Na druhé straně se omlouvám - a už to tu padlo a nechci zdržovat - my jako soudní znalci máme u nás údaje dostupné na internetu včetně bydliště a mobilu a může si nás kdokoli dohledat. A to pracujeme pro soudy, které nám neplatí nebo platí za dlouho a případný zločinec si nás tam dohledá. To tedy se neurazte, zde já ochranu soukromí nemám. Nechci rýpat do citlivého tématu. Já si též nemůžu vybrat, když jdu kolem Svobodné Evropy, jestli mě někdo nafilmuje a ověřuje, kdo jsem a proč jsem tam šel a proč jsem tam šel šestkrát kolem. Ovšem když mám napsáno, že jsem ženatý, že mám své rodné číslo, je poznat, jaký mám tedy věk a kde bydlím, to je považováno jako zásah do soukromí.
Já se vám všem omlouvám, já tvrdím, že občan má svá práva, ale měl by mít i své určité povinnosti. A nikdo jistě občana nenutí v dnešní době, aby se všude prokazoval občankou, kde toto má.
Ale proč o tom mluvím jako lékař. Pro mladého mého předřečníka. Prosím vás, k nám občas přivezou opravdu člověka, který je v bezvědomí, a jediný doklad, který u sebe zatím lidé měli, protože ještě z minulé doby vědí, že bez toho nejde žít, je občanka. A zde já zjistím, kolik mu je, jestli je ženatý, kde bydlí. Je to možná pro vás maličkost, ale když my nevíme, co s tím člověkem je, a registry nefungují, jedině rodné číslo je zatím možností, jak se o něm něco dozvím. Pro vaše vysvětlení - mně už stačí, když zjistím, že opravdu trvale bydlí tam a tam, protože si mohu domyslet, že by ho tam mohli léčit, že má manželku, která přijde a chce u bezvědomého informaci. A teď se neurazte, tyto zákony nejsou dořešeny.
Tady je pro pana ministra Johna prostřednictvím paní předsedající možná otázka, jestli já jako lékař vůbec můžu vyžadovat po vás občanku, abych si ověřil, že jste blízký příbuzný toho pacienta, který je v bezvědomí. Já vím, že nesmím. Na druhé straně, když vám nepodám informace, jsem špatný, když vám podám, jsem opět špatný. Koukejme na to z každodenního života.
Takže abych tu nemluvil dlouho, protože skutečně bych vám mohl povídat z jedné jediné každodenní praxe.
Já stále se domnívám, že to, jestli jsem ženat, či nejsem ženat, není ostuda. Většina z vás nosí prstýnky. Sundáme prstýnky. Sundáme čísla z aut, protože tam je vidět, že jsem Pražák, jedu do Brna a nemusí mě mít rádi. Lidi, proboha nepřehánějme to do nekonečna! Pak už se budeme stydět za to, že nás tu občas bere televize! Prostě občanka je občanka, zmizel z ní tetanus a věřím, že většina z vás má toto očkování propadlé, protože to je citlivý údaj. (Úsměv v sále.) Nevíte to. Ano, zlí komunisté. A pan poslanec Tluchoř, kterého si jinak vážím, prostřednictvím paní předsedající, mně jistě promine, ale jak zde ve středu hovořil, snad mě nepovažuje za sociálního demokrata, který šíří teď strach a zlo, ale vymizel tento údaj. Nenajdete ho tam, většina z vás to vůbec neví, umřete si v klidu v rámci svobody na tetanus (smích v sále), je to paráda, je to váš problém. Promiňte, když si umřete, je to ještě dobrý. Když vás stihnou přivézt do nemocnice a kvůli tomu, že vy jste se na to vykašlali, my do vás cpeme ekonomické prostředky, už je to trošičku horší.
Lidi, zamyslete se nad tím, co obsahuje - řeknu - náš pozměňovací návrh. To není útok na osobu občana. Kdo pojede se slečnou do hotelu, nemusí ukazovat občanku. Vyndá pas nebo řidičák. Tam údaj o bydlišti a stavu mít dejme tomu nemusí. Ale na občance by to být mělo, protože počítače nejsou všude, nejsou vždy funkční a skutečně pro pár lidí to bude moci znamenat i krom jiného v mém oboru záchranu života. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z levé části sněmovny.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji pěkně panu poslanci Koskubovi. A ptám se, zda ještě někdo se hlásí z místa do obecné rozpravy. Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan ministr nebo pan zpravodaj. Pokud ani ti si nepřejí v tuto chvíli po obecné rozpravě (poznámka zpravodaje mimo mikrofon) - ještě není zahájena, samozřejmě v podrobné rozpravě dostanete slovo. Takže v tuto chvíli konstatuji, že si ani navrhovatel ani zpravodaj nepřejí vystoupit, a zahajuji podrobnou rozpravu. Do této rozpravy mám přihlášeny písemně: pan poslanec Michal Doktor, pan zpravodaj avizoval své vystoupení, a jestli jsem dobře porozuměla panu poslanci Petrů, taktéž. Takže nyní, pokud pan zpravodaj si přeje vystoupit jako první, má na to samozřejmě právo.
Poslanec Jaroslav Krupka: Děkuji. Já jsem nechtěl předběhnout své kolegy, nicméně tím, jak jsem avizoval v obecné rozpravě, pouze se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, který byl podán mým jménem k sněmovnímu tisku číslo 81 a který obsahově se týkal legislativně technických změn. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Nyní bude mít slovo pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Hezké odpoledne, dámy a pánové, vážená paní místopředsedkyně, dovolte, abych předložil pozměňující návrh, který se týká té části sněmovního tisku 81, který má postupně snížit počet údajů uvedených v občanském průkazu. Svým způsobem jdu tedy naproti jak vystoupení pana zpravodaje, tak zejména kritickým výhradám, které shodou okolností zaznívaly v uplynulé části rozpravy především z řad kolegů ze sociální demokracie.
Ani já nejsem nadšeným obhájcem orwellovského konceptu registrů, zejména ve fázi, kdy se množí připomínky k fungování celého systému, a dokážu si jen těžko představit, že zákonem i ve smyslu časové osy hodně dopředu omezíme postupně rozsah osobních údajů uváděných v občanském průkazu, zejména z pohledu toho, že jiné zákony touto novelou nedotčené ukládají soukromým institucím, a to je prosím ten nejdůležitější, alespoň v mém rozsahu vnímání, nejdůležitější střet tohoto zákona a jeho účinků s tím reálným světem, s reálnou ekonomikou, střet vyvolávaný účinky tohoto zákona. Jedny zákony téže země říkají, že instituce, soukromoprávní subjekty, např. banky, mohou při kontaktu s občanem při zakládání účtu, při vydávání svolení s poskytnutím úvěru např. spotřebitelského provést základní identifikaci, a říkají, jak to má být provedeno, a zákony téže země by měly určit, že z této identifikace, resp. z průkazu, z dokumentu, který je zákonem přímo zmiňován, mají mizet identifikátory, které jsou součástí té identifikace.
Já považuji za nemožné, aby stát, jakkoliv je oprávněn uvažovat v zavádění toho konceptu, kterým registry jsou, uvažoval dopředu. Máme také domýšlet důsledky svých rozhodnutí a myslím si, že nemůže, nemá právo, přenášet nepřiměřené náklady na soukromoprávní subjekty ve chvíli, kdy nemá domyšlené důsledky, nemá domyšlené spouštěče a ty celkové organismy toho, jak ten systém má fungovat, a zejména nemůže na soukromoprávní subjekty přenášet vícenáklady související se zaváděním tohoto systému, náklady tedy zcela zbytečné. ***