(11.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Nyní je nám ale předkládán materiál, ve kterém třeba na příští rok zvýšíme počet vojáků o 180, a to bude tak, že to bude vlastně největší kontingent, který v historii Česká republika, pokud vím, tam poslala. To je největší množství! Chápete? To znamená, my drtivou část naší misijní části armády pošleme do Afghánistánu. Do prostředí, ve kterém se nám evidentně nedaří, ve kterém, jak tady bylo dnes mnohokrát opakováno, nemáme k dispozici analýzu toho, jak se přírůstky vojáků projeví na plnění nějakých cílů, když s těmi cíli máme takový problém. Kde pomáháme udržet režim, který dnes v čele s panem prezidentem Karzáím je už velice pochybný. Protože bych mohl jmenovat to, co víme ze zahraničního tisku, o příbuzenském okolí pana prezidenta, korupci kolem a také ten smutný fakt, že navzdory tomu, že jsme devět let v Afghánistánu, tak Afghánistán produkuje 93 procent světové produkce opia. Což je věc, která se nás zatraceně týká! I tady dokonce, ve středu Evropy!
Takže přece tady jsou vážné věci, které je třeba veřejně obhájit, a není možné vystoupit před lidi a říci jim: Prostě máme závazky, tak tam prostě budeme, a dokonce ještě těch vojáků přidáme. To všichni musíme hájit! Sněmovna přece je místo, kde se formulují argumenty, které musíme být schopni veřejně obhájit. Tady nejde o to, abychom se ujišťovali pouze třeba tím, že máme závazek, povinnost, a to prostě stačí. No, lidem to zřejmě stačit nebude. A my musíme hledat ten konsensus na něčem, co je dlouhodobě udržitelné. I před českou veřejností!
Poslouchal jsem jednoho poslance v německém Bundestagu, který řekl: Pokud nebudeme schopni obhájit naše působení v Afghánistánu veřejně, tak budeme ztrácet legitimitu k tomu působení. A to je přece stejné i tady. To znamená, budování konsensu, pokud víme, co chceme, pokud máme celkovou představu a koncepci.
Tady se dneska vaší silou 118 prohlasuje to, že budeme dokonce rozhodovat o dvou letech působení v zahraničních misích, v zahraničí. Samozřejmě na to sílu máte a vzhledem k tomu, že jste to schválili v Senátu, tak se vám to povede. Nicméně tohle není ten konsensus, o kterém my jsme mluvili, když jsme říkali, že chceme strategickou debatu Ministerstva zahraničí, obrany i vnitra, jaké jsou naše cíle v politice zahraničních misí. Takže tohle není vyhovění tomu, co jsme chtěli, to není ten dlouhodobý plán. To je prostě to, že máte dnes 118 hlasů, tak si prostě schválíte dva roky misí, protože na to zrovna máte sílu.
Takže zahraničněpolitický konsensus a jeho vytváření si skutečně v tomhle já představuji jinak. A není to jenom kvůli jedné politické straně. Je to proto, abychom byli schopni ho veřejně obhájit. To by měl být i váš zájem!
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Gandalovič, dávám mu slovo. V obecné rozpravě dále řádně přihlášeni jsou poslanci Foldyna a Paggio. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Petr Gandalovič: Vážená paní předsedající, vážená Sněmovno, já jsem poměrně vážně poslouchal pana místopředsedu Zaorálka, protože si myslím, že to prostě je vážná věc. A koneckonců to, jak se zde volá po debatě, tak ta debata tady prostě probíhá. Jsme jí svědky a argumenty tady posloucháme, takže nikdo nemůže říci, že tady debata neprobíhá, protože kde jinde by měla probíhat než na tom nejvyšším místě, což je plénum Poslanecké sněmovny.
Jenom chci reagovat na jednu věc, kterou pan místopředseda řekl. Vy jste řekl, pane místopředsedo prostřednictvím předsedající, že mise ano, ale Afghánistán ne. Ono by to bylo samozřejmě hezké posílat vojáky do misí nebo do míst, která nejsou problematická, kde nehrozí žádné nebezpečí a kde bychom jenom nějakým způsobem představovali naši zodpovědnost za situaci ve světě. Právě proto dochází k snižování kontingentu v Kosovu a navyšování mise v Afghánistánu. Právě proto, že Kosovo už se postupem času stalo podstatně bezpečnější a skoro vyřešenou oblastí, a naopak v Afghánistánu je potřebné, aby nějakým způsobem se bezpečnost našich vojáků i bezpečnost lidí, kteří pracují v PRT týmu, zvýšila.
Ona to samozřejmě není jednoduchá situace. Celá země, všechny státy, které mají vojska v Afghánistánu, se tím zabývají, a proto říkám, že ta debata je legitimní. Ale jaké máme možnosti? Odejít ihned, ponechat stav, jaký je, o kterém se v podstatě všichni shodujeme na tom, že je neuspokojivý, anebo počty vojáků krátkodobě navýšit, aktivity proti těm ilegálním aktivitám Tálibánu a dalším teroristům navýšit, zintenzivnit, a potom mít postupný plán odejít. Já si myslím, že ta třetí možnost je nejlepší.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, musím vás upozornit na čas. Díky. A chce reagovat pan poslanec Zaorálek, prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já jenom, aby nedošlo k nedorozumění. Neřekl jsem Afghánistán ne, já jsem tady neříkal, že chceme odejít z Afghánistánu. Já jsem mluvil o tom zvýšení o 180 vojáků. A co se týče toho Balkánu, Kosova. Víte, to úplně není pravda, to, jak jste říkal, že tam už se nic neděje. I podle vládní zprávy, kterou máme, tak situace na hranicích je poměrně dost komplikovaná. Tam zdaleka to není bez rizika. A my jsme navrhovali a domnívali jsme se, že náš odchod z Balkánu je příliš rychlý a že je docela argumentovatelné, že by tam prostě těch 150 vojáků mohlo zůstat déle, než je předpoklad v tom materiálu. A říkám to proto, protože Balkán je dlouhodobě priorita české zahraniční politiky, dokonce to je priorita, na kterou je konsensus podle mě tady průřezem politických stran, takže to je dost silný argument pro to, abychom, pokud tam podle mě ještě je práce, abychom od té práce v této chvíli neodcházeli.
Takže to souvisí s tím, my dáváme 180 vojáků tam, prakticky velmi rychle odcházíme z Kosova a my jsme přesvědčeni, že ti vojáci by se tady dali rozmístit jinak. Ale neřekl jsem, že chceme nebo že navrhujeme okamžitý odchod z Afghánistánu. Já jsem říkal, že mi vadí to, že jediný argument je ten závazek a povinnost, samozřejmě ten ctíme, nicméně my si klademe otázku, jestli nás dneska nutí k tomu, abychom zvyšovali velikost jednotky v Afghánistánu na rekordní počet a vlastně tam přesouvali poměrně téměř všechno, co máme, do misí.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Nyní je tady přihlášen pan poslanec Foldyna, takže prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Dámy a pánové, dobrý den. Já jsem si připravoval svoje vystoupení a mezitím proběhlo několik velmi zajímavých vystoupení a téměř jsem ztratil notu. Neztratil jsem ji však v jedné věci. Neztratil jsem ji stejně jako jakýsi svůj ideál.
Když jsem byl mladý člověk a poslouchal jsem Svobodnou Evropu, tak se tam často hovořilo o osvobozenském vojsku Tálibánu, který bojuje proti ukrutným sovětským armádám. Když jsem četl zprávy mezinárodních organizací v roce 1995, 1996 až 1998, četl jsem o teroristické organizaci UCK. Dneska tady poslouchám o teroristech z Tálibánu - takže už to není osvobozenecká armáda. Poslouchal jsem tady o teroristech z UCK jako o osvobozenecké armádě. A já jsem vlastně přišel o ten ideál, co se vlastně děje. Já vůbec v této chvíli nejsem schopen vnímat, koho vlastně my to podporujeme, s kým to bojujeme a kam posíláme ty naše vojáky. Slyšel jsem tady poznámku o prvních československých vojscích, o legiích za první světové války. No to si snad ani nikdo nemyslí vážně, že bychom mohli srovnávat ty vyholené hochy, co často mají různé symboly namalované na svých helmách, kteří bojují za peníze a za podivný cíl, s lidmi, kteří bojovali za vznik Československa! To mi je vždycky smutno, nejenom 28. října.
Takže já nebudu, nebudu hlasovat pro to, abychom se účastnili války, o které nevíme, co je jejím cílem, jenom se to domníváme a přednášíme to tady jako na sjezdu Socialistického svazu mládeže. Nebudu pro to hlasovat!
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji, dalším písemně přihlášeným je poslanec Viktor Paggio, prosím, pane poslanče.
Poslanec Viktor Paggio: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, Česká republika je bezpečnostně zakotvena ve dvou organizacích: v Evropské unii a v NATO, přičemž mise v Afghánistánu, mise ISAF, je tou nejdůležitější, kterou NATO v současné době provádí a kterou prochází. Česká armáda, speciální síly nebo provinční rekonstrukční týmy tam provádějí výbornou práci a je jedině dobře, pokud naše působení v rámci NATO, v rámci této mezinárodní organizace, bude předvídatelné a dlouhodobé. Proto já vítám, že ministr obrany navrhl působení našich jednotek na dva roky a dal tomu nějaký dlouhodobější ráz. ***