(10.40 hodin)
(pokračuje Heger)
Lékaři mají samozřejmě záhy po nástupu do práce jen těžkou možnost získat nějaké osobní ohodnocení, pokud jsou na tarifních mzdách. Nemohou přinejmenším v prvním půlroce sloužit pohotovostní služby, to mohou až pod dohledem později, takže pak si teprve přijdou na nějaké peníze, ale opravdu krvavě vydělané, a navíc je to kategorie zaměstnanců, kteří jsou v celém světě, nejen u nás, ale i ve vyspělém západním světě těžce zkoušení lidé, protože podmínky, které mají za studia medicíny, jsou velmi těžké, v zaměstnání se ještě zhoršují. Ti lidé jsou opravdu nuceni pracovat a studovat mnohem, mnohem více, nežli přikazuje zákoník práce, tj. 40 hodin týdně.
Námitku, že nárůst platový byl nedostatečný, plně uznávám, a souhlasím s tím, že je s tím potřeba něco do budoucna dělat. To, že to není možno udělat rovnou, je jasné ze dvou důvodů. Za prvé, hospodářství této země se ocitlo v krizi, pro příští rok se promítne do dalšího snižování prostoru ve veřejném zdravotním pojištění, které již v letošním roce se zužuje. Pojišťovny začínají čerpat své rezervy. V příštím roce přinejmenším ve Všeobecné zdravotní pojišťovně již žádné rezervy nezbudou a je riziko, že se začne počítat v minusu. Menší zdravotní pojišťovny ještě rezervy mají, ale celkově se počítá s deficitem, a to se mnohokrát opakovalo, omlouvám se, že to říkám znovu - deficit bude pravděpodobně asi 5 % objemu peněz v systému.
Předchozí Fischerova vláda a minulý parlament nesvolily k tomu, aby se zvýšil příspěvek ze státního rozpočtu za státní pojištěnce, takže jsme v situaci, kdy máme před sebou určitá fakta, se kterými nelze nic dělat.
Připravujeme úhradovou vyhlášku, která ovlivní platby pojišťoven pro poskytovatele zdravotních služeb tak, aby ty peníze, které budou k dispozici, byly rozprostřeny rovnoměrně po segmentech, tj. tak, aby vývoj v segmentech byl přibližně stejný, a očekává se určité snížení na úrovni 1 až 2 % příjmů všech segmentů zdravotní péče.
Ještě se musím vrátit ke svému konstatování, že v posledních pěti letech finance do zdravotního veřejného pojištění se zvýšily o 30 %.
Ten vývoj, u kterého, jak znovu opakuji, byl i pan poslanec Rath, se neodehrával úplně ideálně. Každá firma, každá politická situace vyžaduje, aby peníze, které se pouštějí navíc do systému, se rozprostíraly rovnoměrně, rovnoměrně jak do nových technologií a jiných zlepšování systému, tak do mezd jeho zaměstnanců. K tomu tak nedocházelo, čísla tomu jasně odpovídají, a je před námi doba, pokud před námi nějaká doba bude, abychom mohli jako tato vláda a já jako ministr zdravotnictví náš zdravotnický systém vylepšovat, tak je před námi doba, kdy musíme klást větší důraz zase po několik let na rozvoj tzv. lidských zdrojů, a ty technologie, které se rozvíjely příliš rychle, zregulovat tak, aby se rozvíjely pod kontrolou, aby se nepotácely ve stavu zkoušení, kdy nejsou ještě stoprocentní, abychom měli na našem medicínském hřišti jen technologie, které jsou již jinde stoprocentně osvědčené, stoprocentně účinné, abychom my po několika letech nepřicházeli k poznání, že jsme vstoupili do slepé cesty. Oslabí to náš zdravotnický rozvoj, jeho vědecký potenciál, ale nedá se nic dělat, platy jsou v tomto případě přednější a ministerstvo zdravotnictví je bude upřednostňovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji a vidím ještě poslance Davida Ratha.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, chtěl bych poděkovat panu ministrovi, že odpověděl, bohužel jsem se nedozvěděl konkrétní opatření, které pan ministr chce udělat, aby odvrátil hrozbu sílících odchodů lékařů a nedostatku lékařů, s kterou se dnes a denně v nemocnicích potýkám.
Pan ministr tady udělal takový retrospektivní návrat k tomu, co bylo v posledních pěti letech. Opomněl říci pár faktů. Například když se podíváte, jak rostly mzdy zdravotníků a jak rostly mzdy v celé republice, tak zjistíte, že byla jen dvě období v historii, kdy mzdy zdravotníků rostly rychleji, než rostly v celém státě průměrné mzdy. Ta období lze zjednodušeně nazvat: období, kdy byl ministr profesor Fišer, a období, kdy byl ministrem David Rath. V jiných obdobích mzdy zdravotníků rostly stejně nebo pomaleji než ve zbytku společnosti. To je statistický fakt.
Druhý fakt je, že musíme konstatovat, že v roce 2005, 2006 rostly mzdy přesto, že VZP se potýkala s obrovským deficitem 15 miliard. Pan ministr si vzpomene, byl tehdy mým přímým podřízeným, ředitelem fakultní nemocnice, a ví, jaké byly problémy se splatností a jak se prodlužovaly platby u VZP. Díky celé řadě operací, které se na tom více či méně podílely, především se na tom nejvíce podílela zvýšená platba státu za státní pojištěnce, tak se podařilo tento dluh nejen vynulovat, ale dostat Všeobecnou zdravotní pojišťovnu velmi rychle během jednoho roku do pozitivní ekonomické bilance, která v podstatě trvá až dodnes.
Přes tuto pozitivní ekonomickou bilanci se růst platů zdravotníků v roce 2007 zastavil, a přestože zdravotní pojišťovny začaly shromažďovat na svých účtech desítky miliard přebytků, mzdy zdravotníků rostly daleko pomaleji, než rostly platy v celé republice.
Současně ale, kam ty peníze plynuly v míře nevídané, bylo do farmaceutického sektoru. Vedení ministerstva pod řízením Marka Šnajdra, který vzešel z farmaceutického průmyslu, ze zahraničního farmaceutického průmyslu, byl farmaceutický průmysl vítězem této transakce. Musím říci, že mě to velmi mrzí. Velmi mě to mrzí, protože my jsme ty peníze nehledali proto, aby skončily v zahraničních farmaceutických firmách a u jejich akcionářů někde na Maledivách, ve Washingtonu, já nevím kde všude jinde. Musím říci, že mě to mrzí, že jsem tehdy přemlouval tehdejšího premiéra Paroubka a ministra financí Sobotku, aby mi pomohli najít finanční zdroje, abychom uhradili dluhy VZP, abychom vylepšili ekonomiku celého zdravotního sektoru, protože jsme předpokládali, že ten pozitivní trend třeba v mírném rychlejším růstu platů zdravotníků budeme proto schopni zachovat i v roce 2007, 2008, 2009.
Voliči tehdy rozhodli jinak a přišla vláda, která řekla, mzdy zdravotníků nejsou vůbec žádnou prioritou, přestože jich máme nedostatek, přestože odcházejí, protože se říkalo, vždyť je vykryjeme lékaři ze Slovenska a zdravotními sestrami ze Slovenska.
Bohužel z tohoto nárůstu neměli skoro vůbec žádný profit pacienti ani jejich ošetřující lékaři a sestry, ale nejvíce se radují akcionáři a managementy zahraničních farmaceutických firem. Pan ministr toto číslo zná stejně jako já. Nárůst tam skoro každý rok byl dvojciferný. Myslím výdajů do tohoto sektoru.
Když se podíváte, jaký to má vliv na zásadní parametry zdraví a vyléčení, tak musíte konstatovat, že prakticky žádný. Ano, jsou tam výjimky, jsou některé diagnózy, kde zlepšení je možné sledovat, ale je tam drtivá většina věcí, o které se právě velmi zasloužil tady sedící a usmívající se Marek Šnajdr, kde skončilo o několik miliard víc, u těch farmaceutických firem, utratilo se mnohokrát víc za léky a výsledek je nula. Dokonce si myslím, že je záporný. Čili kdybychom sečetli všechny nežádoucí účinky těchto léků, tak jsme spíš za hodně peněz většině pacientů ublížili. ***