(11.30 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Takzvané posílení role krajského úřadu práce jako hlavního aktéra realizace politiky zaměstnanosti na území kraje představuje méně účelnou centralizaci, a to zvláště v době, kdy zaměstnanost, resp. nezaměstnanost doznává výrazné změny například v některých menších regionech daného kraje, a je tedy třeba zajišťovat příjem spíše podrobnějších znalostí a poznatků, je důležitý i osobnější vztah k danému problému.
Jako příklad z kraje Plzeňského chci uvést: Problematika zaměstnanosti, resp. nezaměstnanosti na území města Plzně je zcela odlišná od problémů Tachovska a Stříbrska v tomto kraji. Stejný názor mají odbory, jak bylo uvedeno v deníku Právo ze dne 21. října. Mj. v Plzeňském kraji se vyplatilo založení Rady hospodářské a sociální dohody tohoto kraje, tzv. tripartity, s účastí a spoluprací s úřady práce z celého kraje, která těmto účelům lépe slouží v širších souvislostech s uplatňováním přehledů všech zúčastněných v této tripartitě. Stejně tak plní krajská tripartita svoji úlohu ve vztahu k vedení krajského úřadu, a tím dostává politika zaměstnanosti širší záběr i účinnost.
Úsilí o soustředění vybraných činností a úkolů úřadů práce na okresní úrovni na krajský úřad zcela jistě nepovede k zefektivnění politiky zaměstnanosti a dále k uspoření nákladů personálních a vedlejších k posílení kontrolní činnosti - je to nejasné konstatování a zřejmě dojde k přelivu nadbytečných pracovníků na úsek kontroly. Takže z toho úspora nejspíš nepramení, i když kontrola především toho, jak je například naplňován zákon o sociálních službách, je velmi nutná.
Připomínkování ze strany úřadů práce mělo být dokončeno 20. října tohoto roku, ale daný zákon je už dávno předkládán Sněmovně s předpokládaným projednáváním rychle a bez diskuse počínaje dnem 26. října tohoto roku. Byl tedy obejit sociální dialog! Jde o přehlížení názorů z praxe, což je vždy nebezpečné.
Všechny uváděné okolnosti v tzv. poslaneckém návrhu měly být předmětem široké diskuse s tím, že by se Ministerstvo práce a sociálních věcí v připomínkovém řízení například dozvědělo právě, jak funguje tripartita jako zastřešující orgán přes permanentně aktualizovanou situaci v jednotlivém kraji s ohledem na zaměstnanost apod. Naproti tomu vyjadřuje veřejnost obavy, že současný spěch a relativní nepřipravenost jednotlivých kroků může způsobit kolaps celého systému. Vždyť úřady práce obhospodařují agendu v objemu 60 mld. korun ve velice citlivé sociální oblasti.
Z důvodové zprávy nakonec vyplývá, že vedoucím momentem, který lze vyčíst v řádkách i mezi nimi, je předpokládaná úspora, a to bez ohledu na funkčnost důležité instituce, například s dopady na zaměstnanost nebo nezaměstnanost. Nejasná jsou i opatření, která by měla následovat. To je například využívání terénních sociálních služeb za okolností, že má být zaveden elektronický systém v jejich proplácení ze strany klienta.
Setkala jsem se s argumentací, že zřízení generálního ředitelství představuje minimálně 60 zaměstnanců, kteří budou převzati na úkor současných úřadů práce, tedy snad, tedy na úkor tzv. linie prvního styku s veřejností. Bude třeba vytvořit 14 nových krajských poboček, což obnáší zhruba 300 osob, které budou opět vzaty ze spodnějších orgánů tohoto typu. Bude nutné sehnat prostory pro generální ředitelství a těchto 14 poboček, včetně jejich vybavení. Budou zřejmě zachována kontaktní místa pouze u obcí 3. stupně, což prakticky znamená likvidaci více než desítek dnešních detašovaných pracovišť či kontaktních míst. Je tedy reálným nebezpečím, že se tím zhorší nepříznivá situace občanů v kategorii nezaměstnaných, kterých není zrovna málo.
Navíc je nutno zvážit, že jsou správná řešení obecná, jednotná, ale na druhé straně nelze podceňovat rozhodování s přihlédnutím k individuálním zvláštnostem. Takové rozhodování by mělo být naopak podporováno, je blíže k lidem, je zajištěna lepší pružnost a efektivita. Musí být však náležitě argumentačně podložené a jeho častější kontroly by jistě byly na místě.
Proti centralizaci některých činností není námitek, například centrální nákup energií a dalších provozních položek, což se však dá uskutečnit hned bez jiných organizačních změn směrem k občanům, dokonce v podobě návrhu zákona. Uváděná úspora 175 mil. korun při celkových nákladech 1,7 mld. se jeví jako méně podstatná a navíc není jasné, z čeho je generována. Tím, že bude vybudováno 14 mezičlánků, jejichž vznik není relevantně argumentován podle potřeb praxe, sotva dojde k úsporám. Dopad na občany však zhorší společenskou atmosféru a může docházet ke škodám daleko větším.
Uváděný důvod, že je nutné předpokládanou úsporu zakotvit do návrhu státního rozpočtu pro rok 2011, připadá jako důvod malicherný a nezvážený, ukvapený, bez účasti těch, kteří zákon realizují dvacet let v praxi. Ti by mohli přinést základní soubor zkušeností kladných a záporných, což by sloužilo k podrobné analýze, která by měla být východiskem pro případné účelné organizační změny.
Závěrečné konstatování, že tímto postupem je také naplňováno vládní prohlášení v oblasti snižování provozních nákladů jednotlivých resortů, včetně snižování mzdových nákladů, se jeví jako zřejmě jediné zdůvodnění této plánované změny.
Naše společnost prožívá hospodářskou krizi a je paradoxem, že instituce, které se musejí zabývat nejnaléhavějšími problémy s tím spojenými, tj. například zaměstnaností a naopak, se jeví jako vhodné k redukování a málo zdůvodněné reorganizaci, a tím i k omezování jejich produktivní činnosti, navíc dál od občana. Vznikne nový mezistupeň nahoře s tím, že se budou možná umazávat například detašovaná pracoviště anebo kontaktní místa dole. V návrhu však stojí, že budou zřizována další kontaktní místa na 226 místech. To představuje jistou kontradikci! Jejich zánik bude zřejmě představovat úsporu mzdových prostředků pro onu instituci, která vznikne nahoře. Bude se však bavit s nezaměstnanými a hledat pro ně nějaká řešení? To víme již předem, že toto nelze i přes dobrou vůli především z technického hlediska. Jde tedy v podstatě o opatření protihumánní, které povede k vystupňování negativní společenské atmosféry.
Uznávám, že je třeba neplýtvat a šetřit, ale pouze na správných místech. A tomuto vytipovávání by měla sloužit vláda, kompetentní instituce a třeba i tripartita ve spolupráci s úřady práce. Měly by být vytyčovány priority, jejichž funkce je neodmyslitelná v dané vývojové etapě sociálního státu. Spěch a nepřipravenost jednotlivých kroků může způsobit kolaps, jak už jsem říkala, celého systému.
Z těchto všech uvedených důvodů nepovažuji přijetí tohoto návrhu za účelné a navrhuji také jeho zamítnutí. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším písemně přihlášeným je pan poslanec Antonín Seďa a může se připravit pan poslanec Jan Chvojka. Máme ještě celkem čtyři písemné přihlášky. Prosím, pane poslanče. ***