(12.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Dnes je tam ústavní zákon. Proto se předkládá tento návrh jako ústavní zákon. Ano. Potom bychom samozřejmě mohli mít referendum, které nebude podléhat schválení druhé komory, nebude se ho týkat článek 41, tzn. kompetenční záležitost mezi Sněmovnou a Senátem, a bude tedy poměrně jednoduché pro kteroukoliv vládní většinu takový zákon přijmout a referendum vyhlásit.
V tuhle chvíli pokud bude ústavní zákon o referendu, a jeho konečnou podobu dnes nepředjímám, protože jsme v prvém čtení a ve druhém čtení může v ústavněprávním výboru, příp. v komisi pro ústavu, kterou můžeme vytvořit ad hoc, můžeme se jí zabývat a můžeme ji vytvořit právě proto, abychom posuzovali jednotlivé návrhy - a v tomto ohledu tedy můžeme vytvořit zákon, který svým způsobem bude vyhovovat lépe, než byla ona dohoda koalice.
Věřte mi, nebo ne, protože na dohodě pouze koalice skutečně v ústavním zákoně nezáleží. Nezáleží. Koalice nemá 120 hlasů v Poslanecké sněmovně. A už vůbec nemá 3/5 většinu v Senátu. Prostě to bez toho nejde. Tak si řekněme a vraťme se od toho posuzování, jak která politická strana plní svůj volební program, k textu, který je tady navržen, kritizujme jednotlivá ustanovení, nebo si tu kritiku ponechme na jednání ve výborech. Bude to mnohem jistější, bezpečnější.
A také si můžeme říci docela bez problémů, že nestačí projednávání v ústavněprávním výboru. Pokud má někdo obavu, že bychom snad zasáhli do lidskoprávní oblasti příliš - a já nepředpokládám, alespoň podle zatímně předloženého textu - přikažme to ještě výboru petičnímu. Ať se zabývá jednotlivými věcmi, které jsou v návrhu - jestli je máme omezit, nebo rozšířit, nebo jestli tím naším návrhem tak, jak by se vyhlašovala jednotlivá referenda, vůbec bychom mohli zasáhnout do takové oblasti, jako jsou ústavou zaručená lidská práva. To byla druhá poznámka.
A třetí poznámka na závěr. Prosím, nezpochybňujme právo občanů České republiky, které jim dává ústava, a jejich originální moc, která z ústavy vyplývá pro občany České republiky. Já jsem přesvědčen, že nikdo neomezuje Ústavní soud. Ústavní soud České republiky na sebe atrahoval tolik pravomocí, že to tu vadí té, jindy oné politické straně. A bavíme se o tom, jestli jsme parlamentní demokracií, nebo jsme justičním státem. To je běžná debata, která se vede v odborné veřejnosti. V tomto ohledu je potřeba si říci, jak dál. To není debata, která by sem nepatřila. Ta sem naopak patří. Je to velmi vážná debata. A kdo ji zpochybňuje, podle mého soudu si vůbec neuvědomuje rámec, ve kterém se pohybujeme.
V tomto ohledu tedy říkám zcela jasně, že ústavní soudce slibuje na svou čest a svědomí, že bude dodržovat Ústavu České republiky, ústavní zákony, a nemá právo rozhodovat, jestli je takový ústavní zákon nebo ústava, pokud by byla změněna, jestli je nebo není ústavní normou, protože v tomto ohledu jde o typickou dělbu moci. Ústavní soud - a ústavní soudci to slibují na svou čest - může posuzovat soulad zákonů s ústavními zákony, soulad podzákonných norem, tedy vyhlášek, nařízení vlády atd., jiných obecně závazných právních předpisů se zákony, příp. s ústavními zákony a s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Ale Ústavní soud nemůže měnit ústavní zákony. Oněch 15 soudců a soudkyň, abych se vyjádřil rovnoprávně k mužům i ženám, nemůže měnit za obě komory Parlamentu, za 281 zákonodárců a ústavodárců, ústavní zákony svým výkladem. Jednou se toho dopustil. A my jsme s tím nic nedělali. Aby se nám to příště nevymstilo!
Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Filipovi. Zeptám se, zda se někdo hlásí ještě do obecné rozpravy. Pan kolega Polčák s faktickou poznámkou.
Poslanec Stanislav Polčák: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, já jsem si tedy vzal text ústavy, abychom skutečně věděli, o čem se bavíme. A v článku 2 odst. 2 ústavy je přesně napsáno: Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
Myslím, že z tohoto textu zákona i komentáře například pana profesora Pavlíčka k ústavě je naprosto zřejmé, že ústava referendum pouze předjímá, nepředepisuje jej. A je pouze a na rozhodnutí Poslanecké sněmovny, samozřejmě Parlamentu jako celku, zdali k takovému zákonu bude vysloven souhlas. Není žádný závazek vyplývající z ústavy přijetí zákona o celostátním referendu. To za prvé.
Za druhé. Pokud jde o to, že tento tisk byl skutečně rozdán před osvědčením o zvolení. Já jsem tuto skutečnost pouze oznámil a nikoli - na rozdíl od mých kolegů - ji nekritizoval v tom slova smyslu, že bych považoval tento návrh i z tohoto důvodu za nehlasovatelný. Já jsem pouze na to upozornil, že v tu chvíli se samozřejmě žádná debata o takovémto návrhu zákona nemohla vést.
Pokud jde o samotnou kompetenci Ústavního soudu, za klub TOP 09 a Starostů musím podotknout, že nám v žádném případě nevadí ani kompetenčně silný Ústavní soud.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane kolego, za tuto faktickou poznámku. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Prosím, pan kolega Jiří Oliva. Prosím.
Poslanec Jiří Oliva: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já osobně úplně přesně nechápu ten důvod pro konfrontační tón, když všechny strany zastoupené v Poslanecké sněmovně chtějí návrh ústavního zákona o referendu. (Smích, tleskají i poslanci sociální demokracie.) Chce ho i klub TOP 09 a Starostové, chci ho i já. A chci ho na základě vládního návrhu. (Smích, tleskají i poslanci zleva.)
A hned řeknu proč. Takzvané poslanecké iniciativy mají obecný sklon k nepřesnostem a chybám daleko větší než vládní návrhy. Ať se jedná o kteroukoliv vládu. Je to naprosto logické, protože vláda využívá perfektního servisu Legislativní rady, využívá všech stupňů připomínkových řízení. A všechny tyto instance u poslaneckých iniciativ chybějí. Takže aniž bych chtěl zpochybnit naši zákonodárnou iniciativu, bohužel, skutečnost je taková, že vládní návrhy, ať se jedná o kteroukoliv vládu, mají obecně vyšší kvalitativní úroveň. Já se domnívám, že tak závažný zákon, jakým je návrh ústavního zákona o celostátním referendu, si vyžaduje, aby byl návrhem vládním. A jako takový ho také podpořím. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Olivovi. (Potlesk koaličních poslanců.) Hlásí se o slovo nyní pan kolega Pavel Kováčik. Prosím. Oznamuji jenom, že se od 12 hodin omlouvá paní kolegyně Ivana Weberová.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní předsedající, paní a pánové, mohou být důvody, kdy je takzvaně lepší, když návrh odpracuje vláda. Jsou to zpravidla obrovské, složité, tlusté návrhy zákonů typu - já nevím - občanského zákoníku atd. atd. Tato norma, pokud mě paměť neklame, není zas tak obsahově silná. Teď myslím co do počtu stránek, do počtu vět, do počtu odstavců. A nemá zas tolik složitých zákoutí, aby nemohlo být uplatněno to, čemu se říká - a opět z ústavy, když už si ji tady bereme často do úst - legislativní iniciativa. To znamená právo předkládat zákony.
A tak jenom připomínám, že u nás, v České republice, podle české ústavy, má legislativní iniciativu, tedy právo předkládat zákony, na naprosto stejné úrovni jak vláda, tak Senát jako celek, tak krajské zastupitelstvo jako celek, tak každý jednotlivý poslanec Parlamentu České republiky. Děkuji. ***