(18.10 hodin)
(pokračuje Doktor)
Kdyby se totiž pan poslanec Tejc jako úvěrová instituce, ten, kdo poskytuje půjčku, choval jinak, byl by buď blázen, nebo by byl přinejmenším neschopen řídit instituci a projekt, který jaksi má ve své odpovědnosti. Já jako jeho klient a člověk, který mu propůjčuje své peníze, aby s nimi hospodařil, bych od něj utekl. Co je horší, mohl bych vsadit na to, že si půjčím více peněz, nežli je pan poslanec Tejc schopen ze mne vymámit, a budu sázet na to, že zkrachuje dříve, než budu já povinen splatit. A já uteču i s tím závazkem.
To je prosím vše, co se v této společnosti už několikrát odehrálo. A jakkoli je to nemorální a škodlivý příklad, v téhle společnosti se už několikrát odehrál. V kampeličkách, zkrachovalých bankách, v institucích, které tedy běhaly a zahrávaly si s úrokovou sazbou jako primárním lákadlem. Na jedné straně lákaly peníze nás, střadatelů, a na druhé straně se ztrátou obezřetnosti půjčovaly někomu jinému, a v řadě případů věděly, že mu je nikdy nevrátí zpět.
Prosím, proboha, nezahrávejte si s tím, že budete nově formulovat úrokovou sazbu jako síto klientů, kteří ještě v systému mohou být, a klientů, kteří již budou vytlačováni! Totiž ti lidé, kterým chcete pomoci, budou z toho oficiálního, z toho dnes legálního trhu vytlačeni, a mají-li dnes chabá práva ve smyslu svých závazků, napříště nebudou mít žádná a budou ještě páchat trestnou činnost.
Podotýkám, že úprava lichvy je z hlediska práva upravena v našem trestním řádu, a z hlediska formulace tohoto činu a toho, kdo se dopustí lichvy, je formulována zcela jednoznačně. Jen pohříchu není vymáhána, a řekl bych, že policie je v tomto ohledu docela dost liknavá.
Prostě není možné - a teď prosím, sáhněte každý do svého okolí, zda najdete příklad člověka, který je na tom z hlediska odpovědnosti za své rozhodování minimálně stejně jako vy - není možné někomu zabránit, pakliže se rozhodne nést břemeno například 10% úroku měsíčně - podotýkám měsíčně, protože takové případy ze své kanceláře znám. To jsou lidé se středoškolským, někdy vysokoškolským vzděláním, a protože v nějakém místě, v nějakém čase odhadovali své možnosti lépe, než se později ukázalo, že schopni jsou, přistoupili na 10% úrok měsíčně, to znamená 120 % ročně. A protože je život, jak už to také bývá, půl roku nato zastihl v jiné situaci méně připravené, nejsou schopni dostát těm závazkům. Vy ovšem říkáte, že jim napříště bude zabráněno půjčit si peníze se 120% úrokem ročně, protože chcete, aby někdo ten úrok reguloval.
Podle mne stejná výtka se týká sankcí. Já myslím, že snažit se ochránit povinnosti někoho, kdo nedodrží své závazky, může být a je legitimní, má to ovšem svou hranici. Tou hranicí je morální riziko. Není možné přece připustit bod, ve kterém když klient neplní své závazky, přestane být sankcionován. Jakmile někomu řeknu, že v nějakém bodě, a ten je v ekonomice vždy dopočitatelný, ho přestávám sankcionovat, tak uspíší své úsilí, dostane se přesně do toho bodu, který je pro něj maximálně výhodný, a pak se před vámi jako před věřitelem začne schovávat. Prosím, to je racionální. Racionální, jakkoli odmítnutelné, ale racionální chování klientů podobných systémů. A prosím, abyste si s tímto fenomenem nezahrávali.
Institut rozhodčích doložek. Předesílám, že jsem obeznámen s veškerými výroky Nejvyššího soudu, Ústavního soudu v této oblasti a že shledávám řadu rozhodčích doložek z hlediska jejich formulace a těch užívaných nástrojů za vykřičenou, nepřijatelnou, nevím, jaká mám použít jiná slova, abych se vyhýbal zcela záměrně právnické terminologii, tak aby to bylo srozumitelné, jakkoli nejsem právník.
Předkladatelé chtějí a vyjadřují víru a přesvědčení, že člověk, který nesplácí spotřebitelský úvěr, si ve chvíli, kdy je v naprosto kolizní situaci, nesplácí úvěr, hrnou se na něj povinnosti, sankce, úroky, někdo mu vyhrožuje exekucí z hlediska legitimních institutů, které má v té smlouvě, kterou podepsal, a předkladatelé ještě si dovolují vytvářet iluzi, že dlužník v tomto postavení pod tíhou represí, které už před ním stojí ze smlouvy, kterou podepsal, se rozhodne pro rozhodčí doložku. Já žádného takového klienta neznám. Já prostě neznám subjekt v ekonomice, který v situaci, kdy mu teče voda do bot, si do těch bot udělá ještě další díru. Každý subjekt, každý klient se snaží maximálně ochránit svá práva a udržet si maximálně výhodnou svou pozici. A je jedno, jestli je to podnik s miliardovým obratem, anebo jestli je to domácnost, která si vzala a splácí nebo má plnit břemeno plynoucí ze spotřebitelské smlouvy. Každý takový klient se musí předem vysmát ustanovení zákona, které mu říká: A teď, když tady spolu v tom sporu dojdeme k bodu, ve kterém ty neplníš své dohody, své závazky, můžeš si vybrat. Půjdeš se mnou ve sporu cestou obecným soudem, anebo cestou rozhodčí doložky. Prosím, přiveďte mi klienta, který si vybere tu rozhodčí doložku. Protože průchodnost práva v oblasti rozhodčích doložek je samozřejmě daleko rychlejší, daleko efektivnější, a teď já nechci nějak popisovat, kvantifikovat to, jak bude plnit, ale je to nepochybně daleko rychlejší a daleko efektivnější. Nikdo to o svobodné vůli neudělá. Každý klient v takové situaci, zejména při vědomí toho, jak jsou zahlceny české obecné soudy, se rozhodne pro průchod práva před obecným soudem a bude doufat, že to tam bude ležet dva roky, tři roky, čtyři roky, pět let. Jakkoli je tento stav neuspokojivý, určitě to tak bude.
Proto si myslím, že vaše ambice dát tuto výhybku do té oblasti rozhodčích doložek je v podstatě nenaplnitelná a lichá, neb vychází z alibistického předpokladu, že klient v postavení dlužníka svým vlastním rozhodnutím bude rozhodovat k vlastní tíži. A já opakuji větu: Nikdo nic takového neudělá!
To jsou důvody, proč si myslím, že ta předloha je zralá minimálně, minimálně na institut, který navrhl pan zpravodaj, spíše zamítnutí. Protože si ale myslím, že praktiky některých těch uvedených společností, ale i věc sama - to znamená regulovat nějakým přijatelným nízkonákladovým způsobem chování zejména těch nebankovních institucí je možné především jednoznačným tvrdým předpisem toho, jak mají vypadat ustanovení týkající se rozhodčí doložky a tak dále a tak dále, myslím si, že spíše by měla Sněmovna uvažovat o institutu vrácení k přepracování nežli tvrdého zamítání.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Michalovi Doktorovi. Teď tady mám přihlášku pana ministra Jiřího Pospíšila. Přednostní právo. Poté tedy druhé přednostní právo - předseda poslaneckého klubu ČSSD. Ale faktické poznámky ještě před tím mají přednost. Zeptám se, pan kolega Filip hlásil se k faktické poznámce? (Obrací se do pléna.) Nikoli. Pan kolega Křeček? Ano. A pan kolega Urban? Ne. Takže faktická poznámka, pan poslanec Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Ano. Chtěl bych pana kolegu Doktora prostřednictvím vaším upozornit, že jeho příklad, který použil na to, že tři měsíce před skončením volebního období bude ohrožena schopnost pana kolegy Sobotky splácet půjčku panu Tejcovi, je mylný. Tři měsíce před skončením volebního období bude zřejmé, že pan Sobotka bude příštím předsedou vlády. Čili daleko lépe bude splácet své závazky než jako poslanec. (Smích a potlesk z levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Tak to byla faktická poznámka pana kolegy Křečka. Nyní se tedy hlásí o slovo pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi jenom stručnou repliku k poslaneckému návrhu zákona. Já chci konstatovat, že nechci zde polemizovat o tom, nakolik průběh současných rozhodčích řízení ve vztahu ke spotřebitelským smlouvám je v pořádku, či nikoli. Opravdu lze najít excesy, kdy ona rozhodčí řízení neprobíhají tak, jak bychom si představovali, a mají hodně daleko do spravedlivého kvazisoudního sporu. Nicméně tato skutečnost by podle mého názoru neměla být důvodem k tomu, že přistoupíme k výraznému, razantnímu omezení rozhodčího řízení jako takového u sporů, které vznikají ze spotřebitelského práva, resp. spotřebitelských smluv. ***