(9.10 hodin)
(pokračuje Šenfeld)
Národní kulturní památka Památník protifašistického odboje v Ploštině byla v rámci druhé etapy úpravy v letech 1984 až 1985 doplněna o plastiky Partyzán a Sousoší valašských pasekářů, které nebyly součástí národní kulturní památky, ale tvořily součást pietního místa v době, kdy vstoupil v platnost zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Socha Partyzán proto nebyla předmětem rekonstrukce památníku prováděné v roce 2008, která se týkala pouze národní kulturní památky, ale v jejím průběhu byla odstraněna a uložena do depozitáře.
Nesouhlasím proto s vyjádřením Ministerstva obrany v odpovědi na moji interpelaci, že "socha partyzána nebyla součástí válečného hrobu, nebyl jejím přesunem do depozitáře porušen zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo obrany proto není v této skutečnosti oprávněno vydávat souhlas".
Socha Partyzán byla součástí pietního místa v době, kdy nabyl účinnosti zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, tedy k 1. červenci 2004, a k jejímu odstranění došlo bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva obrany, a byl tak porušen § 3 odst. 2 citovaného zákona. O vyjádření nebyl požádán ani Český svaz bojovníků za svobodu, který naopak proti odstranění sochy Partyzán protestoval, a jeho historická skupina 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky požaduje její umístění jako dříve v blízkosti pylonů a rovněž instalaci Sousoší valašských pasekářů. Po dohodě s námi, o čemž její zástupci jednali už 28. ledna 2009 s hejtmanem Zlínského kraje, 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky, která jako jediná v českých zemích obdržela po osvobození od prezidenta republiky válečný kříž 1939, ztratila v boji za naši národní a státní svobodu 428 jmenovitě známých bojovníků, je smutné, že její zástupci nejsou slyšeni.
V závěru odpovědi na moji interpelaci píšete, pane ministře, že "Ministerstvo obrany si velmi cení hrdinství obyvatel Ploštiny, kteří pozvedli zbraň proti fašismu, aktivně podporovali partyzánské hnutí v kraji a za tento boj zaplatili cenu nejvyšší. Jejich památka nesmí být zapomenuta."
V úctě a s vděčností k těm, kteří bojovali za naši svobodu, znovuobnovení Československa a zachování samostatné existence československého národa, se na vás znovu obracím a žádám, aby vámi řízené ministerstvo postupovalo v souladu se zákonem č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, resp. jeho § 5, a současně se zasadilo o uvedení druhého válečného hrobu, národní kulturní památky Památník protifašistického odboje v Ploštině z roku 1975, do původního stavu, tedy o vrácení emblému Ing. arch. Šebestiána Zeliny, Sousoší valašských pasekářů od akademického sochaře prof. Miloše Axmana a plastiky Partyzán od akademického sochaře prof. Vincence Makovského na místa, která zaujímaly před rekonstrukcí památníku v roce 2008 a v okamžiku, kdy vstoupil v platnost zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, tedy k 1. červenci 2004.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Já také děkuji. Pan ministr obrany bude asi reagovat.
Ministr obrany ČR Alexandr Vondra Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pan poslanec Šenfeld v této písemné interpelaci, která se týká pietního místa v Ploštině, ze dne 26. července 2010, podrobně popsal genezi vzniku tohoto pietního místa a učinil to koneckonců i nyní, přičemž podstatou této interpelace je nesouhlas s odstraněním sochy Partyzána v prostoru Památníku protifašistického odboje v Ploštině, resp. jejím smyslem je dosáhnout, jak tady bylo řečeno, návratu této sochy na její původní místo.
Myslím si, že je tady třeba oddělit dvě věci - za prvé to, co má povahu řekněme právní, a za druhé to, co má povahu věcnou.
Pan poslanec spatřuje pochybení na straně Krajského úřadu Zlínského kraje, který podle jeho slov "vyvinul iniciativu k provedení rekonstrukce památníku, která nevzala na vědomí skutečnost, že podle zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, přísluší vrcholná péče o památky odboje Ministerstvu obrany, které nebylo informováno a žádáno o stanovisko, protože podle Krajského úřadu Zlín se nejednalo o přemístění nebo zrušení pietního místa, ale pouze o jeho údržbu a úpravu. Přitom došlo k odstranění sochy Partyzán včetně symbolu Sovětského svazu, která nebyla předmětem rekonstrukce." Na závěr své interpelace mi pak poslanec Šenfeld položil jedinou otázku, která zněla: "Jak se vaše ministerstvo postaví k porušení zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech?"
Pan poslanec ve své interpelaci dále naráží na ustanovení § 3 odst. 2 tohoto zákona, které zní: "Přemístění nebo zrušení válečného hrobu a jinou změnu válečného hrobu než jeho údržbu a úpravu může jeho vlastník, nebo pokud není znám, vlastník nemovitosti, na které je válečný hrob umístěn, provést jen na základě jeho písemné žádosti a po písemném souhlasu Ministerstva obrany." Na základě toho se pan poslanec Šenfeld domnívá, že ze strany Krajského úřadu Zlínského kraje došlo k porušení výše uvedeného ustanovení.
V této záležitosti mi - a to je ta právní stránka věci - nezbývá, než zopakovat to, co jsem uvedl již ve své odpovědi panu poslanci dne 10. srpna t. r. Socha nikdy nebyla součástí válečného hrobu. Z tohoto důvodu nebyl Krajský úřad Zlínského kraje povinen žádat Ministerstvo obrany o souhlas s jejím přesunem do depozitáře. Přesunem sochy proto nebyl porušen zákon o válečných hrobech a pietních místech. Práce, které byly na památníku provedeny, jsou v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 zákona o válečných hrobech a pietních místech, který zní: "Údržbou a úpravou válečného hrobu se rozumí označení válečného hrobu, umístění pamětní desky, pomníku, památníku nebo obdobného symbolu, včetně běžné údržby válečného hrobu, jeho okolí a přístupu k němu." Provedení prací bylo plně v kompetenci majitele válečného hrobu, kterým je v tomto případě Krajský úřad Zlínského kraje, a proto i případné zpětné umístění sochy partyzána je plně v jeho gesci. ***