(17.00 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Mám pocit, že se nechce slyšet, že tady jde o krizi, že tady jde o kolapsový stav, který akutně hrozí. Někteří kolegové, zejména kolegové z TOP 09 a z ODS, se usmívají. Takto se totiž vyřeší reforma zdravotnictví, snížení počtu lůžek, likvidace některých oddělení až některých nemocnic a vyřeší se to takto samo a nebudeme muset hnout prstem. Ale zase z toho nějak utíká ten pacient, zejména na venkově.
Copak není krizí, to si myslíte vážně, že není krizí, když z reálného počtu celkem 12 tisíc zhruba lékařů ke včerejšku podalo výpověď 3513 lékařů? Copak si nemyslíte, že jde o krizi, že jde o předkolapsový stav, když ze zhruba 200 nemocnic hrozí velmi těžké postižení 78 nemocnic? Copak si myslíte, že nejde o krizi, když v kraji, ve kterém žiji, tedy v Kraji Vysočina, více než 80 % nemocničních lékařů podalo výpověď a v nemocnici v Novém Městě je to více než 90 %? Copak skutečně chceme tu nemocnici, a tedy ty pacienty, kteří jsou tam z poměrně velké nasávací oblasti kolem okresu Žďár nad Sázavou, Bystřice nad Perštejnem, Nového Města na Moravě, ale i s daleko širším dosahem, odsoudit k tomu, že budou jezdit o desítky kilometrů dále za zdravotní péčí? Copak si myslíte, že v Moravskoslezském kraji číslo 508 není krizovým číslem? To si doopravdy myslíte, že se nemůže nic stát? A navíc ty výpovědi podávají zejména lékaři mladšího a středního věku. Tedy jde i o krizi, která se může ještě hlouběji promítat do budoucna. Myslím si, že to nejsou konečná čísla. Některé výpovědi ještě do příslušné advokátní kanceláře, která je shromažďuje, nedorazily. Myslím si, že ještě o desítky až stovky rozhodně toto číslo naroste.
Nemyslíme si, alespoň my, poslanecký klub KSČM, že je to tak, jak tu situaci pojala některá média. To zpravodajství zatím vyznívá, že jde o jakési vydírání ze strany lékařů, že pojišťovny a ten ministr jsou vlastně hrdinové, kteří tomuto vydírání statečně odolávají. To tak nebude. To je ještě trošku jinak. A myslíme si doopravdy, že je tady povinností vlády, aby onen kulatý stůl co nejrychleji proběhl, aby bylo nabídnuto takové řešení, takový kompromis, který udrží lékaře v nemocnicích, který jim dá určitou perspektivu, protože když nic jiného, tak ti lékaři tady vystudovali a tady by tedy především měli léčit. Je odpovědností vlády, aby ty lékaře tady udržela.
Některé pojišťovny dokonce začaly vyhrožovat, že nemocnicím prostě nenasmlouvají péči. VZP avizovala, že nebude uzavírat nové smlouvy s ambulantními specialisty, kde, pravda, je dostatek. Problém je někdy v rozložení. Ale co je závažné, tato vláda už přímo počítá s uzavíráním oddělení, s uzavíráním menších, tzv . regionálních nemocnic, s přeměnou akutní péče nebo nemocnic s akutní péčí na zařízení dlouhodobé péče. To znamená zase zejména pro pacienty, pro občany z venkovských oblastí a z menších měst, dramatické zhoršení dostupnosti zdravotní péče. To je ohrožení zdraví a v mnoha případech to samozřejmě může být i ohrožení životů.
V případě odchodů lékařů z nemocnic samozřejmě jde i o ohrožení záchranné služby. Kdo jiný slouží převážně na záchrance než lékaři z nemocnic a často si tam i externě přivydělávají. Zvýší to náklady na převozy pacientů, takže neušetří systém. Naopak. Budou chybět posádky s lékaři, to znamená zase to zhorší pacientům, zejména v akutních stavech, řešení jejich problému.
Myslím si, že to snad ani nemůže být záměr tady na tom ušetřit peníze, ušetřit za zdravotní péči a ve svém důsledku třeba i za důchody. Nikoliv lékařské odbory, ale vláda se podle našeho soudu ocitla za hranicí dobrého vkusu ve vyjednávání s lékaři. Myslím si, že ta hra na zdrženou nebo hra na výdrž se už, kolegové a kolegyně, přepískla. To je hazard se zdravím, to je hazard se životy lidí, těch lidí, pro které systém má fungovat. Právě zdraví a život tisíců zdánlivě bezejmenných pacientů, kteří jsou přímo závislí na lékařích, a právě jim, těmto pacientům by mělo zdravotnictví sloužit. Ono je to zdánlivě bezejmenné, ale každý ten člověk má jméno, má rodinu, má osud, má radosti i starosti a dostane se do problémů, které v civilizované zemi, za jakou se považujeme zcela určitě v České republice, by měly mít alespoň nějakou reálnou cestu k řešení.
Navíc, to přece není nic nového, tato politika omezování zdravotnictví, politika, která začala už za Topolánkovy vlády. Vzpomeňme si, jak zde došlo v rámci Topolánkova batohu k zastropování příjmů do pojišťoven, odvodů do pojišťoven. Někteří tvrdí, že to stálo až 9 miliard na příjmech pojišťoven. Po přijetí tzv. Janotova balíčku je to stále kolem 4 miliard. Přitom lékaři potřebují, tak aby se ty platy nějakým způsobem rozumně vyřešily, zhruba miliardy tři. Takže ten dopad z dosavadní politiky předchozích vlád nás pronásleduje ještě teď, a pokud se něco nestane, bude nás pronásledovat ještě hodně dlouho. Hodně dlouho.
Ani ta, ani ona, ba dokonce ani tato vláda snad možná i úmyslně neučinily nic pro to, aby se finanční prostředky ze systému neztrácely a ušetřily se třeba na bezedné lékové politice. Zde zaslouží zmínit mimo jiné třeba také, že Státní ústav pro kontrolu léčiv, který je v přímé gesci pana ministra zdravotnictví, neplní svoje zákonné povinnosti. On přece musí každý rok přezkoumat a upravit ceny všech léků na trhu, musí kontrolovat úhrady za ceny léků, které proplácejí pojišťovny, a že to nestíhá, není přece věcí pacientů, kteří musí léky platit. A připravil se tak systém o další miliardy a zasaženo tady ze strany pana ministra nebylo. A už se vůbec nebudu zmiňovat nějak podrobněji o předražených stavebních zakázkách, o nákupu zbytečně předražených přístrojů, které ne vždy jsou efektivně využity. Už vůbec nebudu mluvit o tom, že si vrabci na střeše cvrlikají, že jenom korupcí by mohl přicházet systém zdravotnictví až o 20 miliard ročně. Ono celkově proteče systémem zdravotnictví 287 miliard, z toho 20 na korupci, další miliardy na nákup předražené techniky, další miliardy na léčivech, další miliardy zbytečné ztráty na zastropování a na dopadech politiky dosavadních vlád. Podívejte se, ono by snad v tom zdravotnictví bylo peněz dost nejen na platy lékařů, kdyby to nebylo. ***