(20.40 hodin)
(pokračuje Grospič)
Chtěl bych, paní předsedkyně, vaším prostřednictvím říct panu poslanci a ministrovi Bártovi: Ano, zatím ještě opozice včetně opoziční levicové Komunistické strany Čech a Moravy a jejích poslanců máme právo mluvit ke všemu zde v Poslanecké sněmovně. Zatím jste nestihli prosadit své představy úpravy volebního práva a jednacího řádu Poslanecké sněmovny svými 118 hlasy tak, abyste umlčeli opozici za jakýchkoliv podmínek a kdykoliv se vám bude chtít na půdě Poslanecké sněmovny. Možná i právě k tomu slouží ona tolik mediálně zneužívaná poslanecká imunita, aby byla zajištěna svoboda slova a projevu zde v Poslanecké sněmovně. A možná že i onen krok, který se mediálně často vytváří jako nutný předpoklad k tomu, aby se lidem žilo v ČR lépe, má sloužit ve skutečnosti k tomu, aby po skončení volebního období, když to nepůjde v jeho průběhu, byl zahájen hon na všechny výroky, které učiní nepohodlní opoziční poslanci.
Pan prezident je spokojen. Korupční kauza na Ministerstvu životního prostředí, na Státním fondu životního prostředí se zdá být na chvíli zametena pod stůl, vládní koalice udrží svou soudržnost alespoň přes vánoční svátky a Nový rok a vážnost ekonomické situace a sociální situace v České republice bude moci být řešena vládou tří pravicových stran, které dohromady mají pohodlnou většinu 118 hlasů. Jak dojemné je, když zde slyšíme slova o tom, že právě ona vládní koalice mající takovou pohodlnou většinu se opírá o záruky a garance pana prezidenta.
Ctím vážnost úřadu prezidenta republiky, ale musím také odpovědně říci, že pan prezident, který se propůjčí k politickým zásahům, nemůže být prezidentem všech občanů České republiky a nemůžu se cítit vázán jeho stanovisky. Pan prezident dovedně obhajoval stranu, ze které vzešel, na které se podílel svým stvořením, a obhajoval i svého ministra životního prostředí, ke kterému má osobní sympatie. Není možné, aby se prezident České republiky choval tak účelově politicky a tak účelově politicky podváděl občany České republiky tím, že jim bude velhávat, že současná vláda a vládní koalice všechny kroky, které od svého jmenování 13. července i od důvěry 10. srpna učinila, jsou jen pro blaho našeho národa anebo nutným zlem, které musí všichni pokorně přijmout, aby se jim žilo lépe. Vláda ukazuje dnes a denně, jak myslí vážně blaho lidí, blaho velké většiny lidí v České republice, lidí chudých, lidí s nízkými a středními příjmy, vážně.
Není třeba asi jmenovat jenom výroky premiéra současné vlády, kterými okamžitě po svém jmenování zaútočil na sociální smír v ČR, dvojí hru, kterou prováděl a prováděla celá vláda a provádí ve vztahu k sociálnímu dialogu a jednání v rámci tripartity s odbory, útok na platy zaměstnanců ve veřejné sféře, přístupy k deregulaci nájemného, která nastane od 1. ledna, otázku zvyšování nepřímých daní na občany, protlačování rozpočtu, který ad hoc předpokládal přijetí dalších zákonů, anebo také současnou kauzu lékařů, kdy vláda si bere příliš velké břímě na svá bedra a nedomýšlí ani jako pravicová konzervativní odpovědná vláda, za kterou se prohlašuje, možné dopady na zajištění základní zdravotní péče, na kterou má právo každý občan z Ústavy ČR.
Je na zváženou i onen jeden z posledních kroků předsedy současné vlády, kterým pozval předsedu zemské vlády Bavorsko Spolkové republiky Německo na návštěvu do ČR a souhlasil s účastí významného představitele Sudetoněmeckého landsmanšaftu v této delegaci. Je otázkou, nejen má-li tato vláda morální právo hovořit se zástupci Sudetoněmeckého landsmanšaftu vznášejícího neustále nároky politické i majetkové v rámci vyrovnání po druhé světové válce vůči České republice a jejím lidem, je otázka, zda má vůbec právo snižovat váhu České republiky, suverénního státu České republiky, na úroveň jedné ze spolkových zemí Spolkové republiky Německo. Má si snad občan myslet, že už nejsme suverénním státem? Že jsme jednou ze spolkových republik Německa?
Je řada otázek, které si vyžadují a zasluhují závažnost projednání, které proti deseti restriktivním bodům současné vlády, které uvrhla na občany České republiky, jsou podstatně důležitější a samy od svého počátku důvodem k tomu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nedůvěru současné vládě. Je velice zavádějící a nebezpečné a nastoluje tu řadu otázek, jakým způsobem hlava České republiky i představitelé tří vládních stran myslí další kroky demokracie v České republice, když se dohodli o tom, že bude obětován policejní prezident, který zcela určitě není policejním prezidentem nadstranickým, v zájmu setrvání vládní koalice. Mají občané v České republice dál trpně přihlížet divadlu boje o moc mezi jednotlivými vládními stranami? Mají si nechat vnucovat představu, že je všechno v pořádku, když v České republice počet zaměstnanců v soukromých bezpečnostních agenturách dosahuje oficiálně počtu 52 tis. lidí, podle odhadů expertů minimálně 70 až 75 tis. lidí a podle některých odhadů téměř 100 tis. lidí? Mají si lidé nechat vnutit, tak jak se stalo zvykem v této vládní koalici, nejlépe ve zrychleném čtení bez možnosti věcné diskuse například začlenění těchto bezpečnostních složek do záchranného integrovaného systému? Mají si tito lidé v České republice nechat ohrozit demokracii tím, že když to nejde ústavou, tak ale fakticky vykročí k prezidentské republice, pošlape demokracii a zhlédne se v osobě Ludvíka Bonaparta? Možná že je to představa té nejmenší z vládních stran. Možná že za ní stojí ony Bakalovy miliony. Možná že za tím stojí i představa, že právě ony bezpečnostní agentury mohou, stanou-li se součástí záchranného systému, kdykoliv na písknutí se stát oporou, věcnou oporou neměnnosti současného politického systému, současné vládní garnitury a současné moci? Počet lidí v bezpečnostních agenturách výrazně převyšuje ve svém součtu počty policistů i armády dohromady. ***