(17.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Jsme stále u hlasování číslo 25. Aha, to je skrečované, takže to je 26. hlasování a přítomno je 148 poslanců. Ptám se, kdo je pro, v prvém čtení přikázat ústavněprávnímu výboru návrh zákona o advokacii. No, já myslím, že hlasování, to pro, už skončilo. Děkuji. A ptám se, kdo je proti. Jednoduché. Mělo by to být jednoduché. Vypadá to...
Tak. Ještě jednou to přečtu. Hlasování číslo 26. Přítomno 149. Pro hlasovalo 147. Proti nebyl nikdo, jak jsem se díval. Takže máme výsledek přikázání. Snad to můžeme takto uzavřít. Tedy 149 přítomných, 147 pro. Konstatuji, že jsme předložený návrh přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru.
To bylo všechno, co jsme měli hlasovat. Takže končím projednávání čtvrtého bodu.
Můžeme se pustit do bodu číslo
36.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 229/ - prvé čtení
Znovu bych požádal ministra Pospíšila, aby uvedl i tento tisk. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně uvedl tento návrh novely trestního řádu. Jedná se o novelu svým rozsahem relativně malou, ale z hlediska významu zvláště pro oběti trestných činů se jedná o novelu velmi významnou. Tato novela totiž přichází s tím, že obětem trestných činů v rámci trestního řízení do budoucna nemá být nahrazována pouze majetková újma, pokud se v rámci adhezního řízení shromáždí dostatek důkazů, ale do budoucna v rámci trestního řízení by mohla být obětem trestných činů též nahrazována tzv. morální újma, to znamená mohlo by jim být poskytováno morální zadostiučinění a případně by též mohlo být vypláceno tzv. bezdůvodné obohacení. Vláda touto novelou reaguje na své programové prohlášení, ve kterém jasně píše, že chce posilovat práva obětí trestných činů, zlepšovat jejich právní statut, ale i materiální zabezpečení. A toto je víceméně první novela z dílny Ministerstva spravedlnosti, která vládní prohlášení v tomto bodě chce naplňovat.
Chci konstatovat, že v tuto chvíli Ministerstvo spravedlnosti připravuje úplně nový zákon o obětech trestných činů, který má svým rozsahem a obsahem standardizovat pozici, v uvozovkách, české oběti trestného činu s obětmi ve vyspělých západních zemích.
Ale prosím zpět ještě jednou k tomuto návrhu. Co tento návrh zlepšuje a co přináší nového? Pokud dneska je oběť trestného činu v rámci trestního řízení úspěšná, jak jsem naznačil, může získat náhradu za konkrétní majetkovou újmu. To znamená například oběť, která je předmětem nějakého násilného trestného činu, může získat v rámci trestního řízení to, že jsou jí nahrazeny náklady spojené například s poškozeným oblečením, zničenou kabelkou či s jinou materiální škodou, která je jí bezprostředně spáchána. Ovšem sami dobře víme, že u mnohých trestných činů, jedná se zvláště o trestné činy proti životu a zdraví a o trestné činy proti lidské důstojnosti, je mnohem významnější ona újma morální než újma materiální. Chce-li dnes podle platného práva být oběť úspěšná, pak se musí při odškodňování a nahrazování morální újmy obrátit na civilní soud, realizovat samostatné civilní řízení, které často trvá i roky, podstoupit martyrium prokazování nebo opětovného prokazování a dokazování svého nároku, které často bývá spojeno s tím, že celá trestní kauza je takto mediálně veřejně u soudu znovu propírána a znovu připomínána. My jsme tedy přesvědčeni, že by primárně veškeré odškodnění obětí trestných činů měl realizovat již trestní soud, a pouze v případech, kdy z důkazního hlediska toto není možné, pak by trestní soud odkazoval oběť při odškodňování jejích nároků na soud civilní. Ale primárně by odškodnění měl poskytovat trestní soud, a tím zkrátit délku soudního řízení, nenutit oběť, aby se obracela na civilní soud, a snižovat též martyrium, kterým oběť trestného činu prochází.
Já vás tedy moc prosím, dámy a pánové, abyste podpořili tuto novelu, která jednoznačně zlepšuje právní standard obětí trestných činů, je inspirována zahraničními právními úpravami, např. německou a rakouskou právní úpravou, kde opravdu standard, nebo chcete-li katalog procesních, ale i hmotných práv obětí trestných činů je mnohem rozsáhlejší a lepší než v České republice. My jsme se inspirovali u těchto vyspělých zemí a myslím si, že je naším cílem a také naší povinností přijmout takovou úpravu, která zajistí, že oběť trestného činu v České republice bude mít stejnou pozici jako ve vyspělých státech západní Evropy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A teď bych požádal paní poslankyni Janu Suchou, která je zpravodajkou. Prosím.
Poslankyně Jana Suchá: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych jenom stručně uvedla, že předkládaným návrhem se dosáhne úplné satisfakce, a tím se v podstatě oběti trestné činnosti mohou lépe vyrovnat s nepříznivými následky trestných činů. Zároveň se ale obětem trestných činů velmi uleví, neboť nebudou postaveny do situace, že budou muset podávat občanskoprávní žalobu, nebudou muset platit soudní poplatky a rovněž na nich nebude spočívat důkazní břemeno. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Pan poslanec Tejc se hlásí.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já myslím, že novela, která je tady předkládána, ničemu v zásadě neublíží, ale také se obávám, že ničemu příliš nepomůže. Ten problém je totiž úplně někde jinde. Ten problém je v tom, jak soudy pracují, jaké personální vybavení mají k dispozici soudci, tak aby mohli pracovat rychle a efektivněji, a jaké podmínky na soudech panují.
V současné době je systém, jak ho popsal pan ministr, takový, že u té majetkové újmy, pokud je potřeba prokazovat to nějakým složitějším dokazováním, stejně nakonec trestní soudce rozhodne o tom, že se věc musí vyřešit v civilním řízení. Rozhodne tak proto, aby se trestní řízení neprotahovalo, aby nedocházelo k tomu, že pachatelé budou dlouho nepotrestaní, a rozhodne tak právě proto, že není možné u trestního řízení vždy vyžadovat jednoznačné prokázání právě toho, jaká škoda, v tomto případě majetková, vznikla.
V případě nemajetkové újmy je to prokazování daleko složitější, je daleko náročnější a bude velmi těžké prokazovat tuto škodu právě při projednávání této trestní věci. Já se obávám, že v praxi, pokud se nezmění fungování a podmínky práce soudců, se nic podstatného nezmění. Možná se stane spíše to, že soudy, protože ti lidé se budou na ně obracet i samozřejmě s tím, aby bylo hned rozhodnuto i o nemajetkové újmě, budou se tímto zabývat, prodlouží se ono trestní řízení, a pak ti lidé budou stejně odkázáni na řízení civilní. Budou mít jenom o jedno zklamání více, že už se toho domáhali u trestního řízení a soud jim nedal za pravdu, byť z objektivních důvodů. ***