(15.40 hodin)
(pokračuje Marková)
Myslím si, že by stálo za to, abychom tento problém skutečně velmi podrobně prodiskutovali, protože se - byť je to předkladatelem tohoto pozměňovacího návrhu označeno za drobnou úpravu - jedná o velmi závažný problém, protože tímto dochází ke zhoršení podmínek pro činnost hygienické služby, ale i zhoršení dostupnosti hygienické služby pro občany, pro voliče, pro veřejnost. Myslím si, že skutečně je potřeba o tomto problému podrobně diskutovat.
Další, čím se tento původně bezproblémový návrh zákona zabývá formou pozměňovacího návrhu, je očkování. Já už jsem tady o tom jednou mluvila a znovu bych ráda upozornila na to, že v odůvodnění pozměňovacího návrhu se totiž píše o poklesu nemocnosti TBC v České republice. To vedlo podle mého názoru bez dostatečného prodiskutování s odbornou veřejností ke zrušení plošné BCG vakcinace. Řada odborníků zabývajících se očkováním, systému, který nám záviděl celý svět, upozorňuje na fakt, že právě vysoká proočkovanost československé populace přinesla pozitivní výsledky v boji proti této nebezpečné nemoci. Zároveň připomínají narůstající problémy v těch zemích, kde od očkování ustoupili, a odkazují na studie i odborné články, které přinejmenším opravňují k tomu, abychom diskusi k této věci znovu otevřeli a případně přehodnotili. Je nutné konstatovat, že plošné očkování zůstalo naštěstí zatím zachováno u dětské obrny, tetanu i záškrtu, a přitom v posledních několika desítkách let nebyl v České republice zaznamenán žádný případ tohoto onemocnění. Zato stoupá počet cizinců se závažnými formami TBC, v Praze v roce 2010 to bylo 34,5 %, nárůst z 23 % v roce 2009.
Na závěr bych právě k této části mé argumentace zdůraznila i jeden ekonomický argument. Při stoprocentní proočkovanosti BCG vakcínou jsou náklady 15 mil. Kč ročně. Léčba jednoho nekomplikovaného tuberkulózního onemocnění se pohybuje od 80 do 100 tisíc korun, komplikovaného od 300 do 400 tisíc a léčba rezistentní formy TBC stojí kolem jednoho milionu korun.
Dalším problémem, který vidím právě u tohoto zákona, je problém přílepek, a přílepek pana poslance Šťastného, kterým se i podle názoru Organizace pro pomoc uprchlíkům sahá do kapes cizincům a také daňovým poplatníkům tím, že se navrhuje, aby cizinci žádající o dlouhodobá víza a dlouhodobé pobyty nově povinně předkládali potvrzení o lékařské prohlídce u akreditovaného pracoviště, tedy zdravotnického zařízení, a následně samotnou lékařskou zprávu, a to ve lhůtě 60 dnů od udělení víza nebo pobytu. Náklady za oba úkony by samozřejmě nesli samotní cizinci. Již dnes přitom v zákoně existuje možnost uložit žadateli o dlouhodobé vízum či pobyt povinnost předložit potvrzení o tom, že cizinec netrpí žádnou závažnou nemocí. Je jasné, že se jedná o zcela zbytečné zatěžování cizinců, ale i státní správy, protože se jedná o zřízení nové akreditační komise, vydání složitých vyhlášek o seznamu zemí, jejichž občané by tuto povinnost museli splnit, a o seznamu nemocí podmiňujících platnost víza či pobytu a také vyhlášky o podmínkách akreditace.
Z výše uvedených důvodů nelze tento návrh zákona podpořit. Naopak, je třeba ho v tuto chvíli zamítnout.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Markové. Nyní se o slovo hlásí dva z ministrů. Nejprve se mi přihlásil ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Prosím vás tedy, pane ministře, o slovo. Poté pan ministr zdravotnictví Leoš Heger.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych zde zmínil stanovisko Ministerstva zahraničních věcí k pozměňovacímu návrhu k novele zákona o ochraně veřejného zdraví, který je obsažen v usnesení sněmovního výboru pro zdravotnictví.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pardon. Prosím všechny, aby věnovali pozornost pouze tomu, komu bylo slovo uděleno. Prosím, abyste ostatní hovory absolvovali mimo jednací sál.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Tyto argumenty jsem zaslal předsedovi zdravotního výboru panu Borisi Šťastnému rovněž písemně.
Tímto pozměňovacím návrhem by se změnil zákon o ochraně veřejného zdraví a současně zákon o pobytu cizinců na území České republiky. Cílem předmětného pozměňovacího návrhu je, aby cizinec s uděleným vízem k pobytu nad 90 dní nebo povolením k dlouhodobému pobytu - netýká se všech účelů pobytu - byl povinen podrobit se na území České republiky vyšetření v akreditovaném zdravotnickém zařízení, zda netrpí určitou nemocí. Výčet nemocí by byl stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Tato povinnost by se vztahovala pouze na státní příslušníky některých států. Dle návrhu by jejich výčet byl stanoven vyhláškou Ministerstva vnitra sestavenou ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví.
V prvé řadě mi dovolte upozornit na skutečnost, že uvedený pozměňovací návrh je dle názoru Ministerstva zahraničních věcí v rozporu s unijním právem. Zasahuje totiž do oblastí, které upravují směrnice Evropské unie. Žádná z těchto směrnic totiž nezahrnuje možnost podrobit státního příslušníka třetí země povinné zdravotní prohlídce. Podmínky, které musí dané osoby splnit, jsou v uvedených směrnicích vymezeny taxativně, tudíž není možný jejich okruh v rámci vnitrostátní transpozice rozšiřovat. S ohledem na uvedené lze důvodně očekávat, že takto zásadní rozpor s unijním právem by brzy vedl k zahájení řízení o porušení unijního práva podle článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie. Z výše uvedených skutečností a z dosavadní judikatury Soudního dvora Evropské unie přitom vyplývá, že v takovém řízení žádná argumentace hájící předmětnou úpravu nemohla obstát. ***