(12.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já myslím, že je dobré si to uvědomit i s ohledem na plány současné vládní koalice, která, jak jistě víte, chce zvýšit sníženou sazbu DPH z 10 na 17,5 %. Pokud by se to povedlo, tak během čtyř let se zdanění sociálně citlivých položek umístěných ve snížené sazbě DPH zvýší více než trojnásobně. Za čtyři roky z 5 % snížené sazby DPH až na plánovaných 17,5 % daně z přidané hodnoty.
Proč to popisuji takto podrobně. Z té změny struktury zdanění v roce 2008 je zřejmé, že tehdejší pravicová koalice začala uplatňovat filozofii posilování nepřímých daní a snižování daňové zátěže pro vysokopříjmové kategorie. Toto opatření koneckonců bylo doprovázeno také zavedením stropů na odvody sociálního a zdravotního pojištění, což ještě více znásobilo efekt daňových úlev pro nejvyšší příjmové kategorie, neboť zavedení rovné daně bylo současně kombinováno i se zavedením stropů na odvody příslušného pojistného.
Na této daňové operaci, která byla spuštěna od 1. ledna roku 2008, vydělaly zejména firmy a vydělali zejména lidé s absolutně nejvyššími příjmy. Prodělal státní rozpočet. To, že prodělal státní rozpočet, je myslím zřejmé i na faktu, že i poté, kdy odezněla finanční krize, tak v tuto chvíli má Česká republika deficit státního rozpočtu, který se pohybuje kolem 130 miliard korun a je třetí nejvyšší v historii naší země. Vyšší schodek byl jenom vloni a předloni. Jinak Česká republika nikdy vyšší schodek než v letošním roce neměla. Na výši tohoto schodku se podepisuje bohužel i daňová reforma, která zde byla spuštěna od 1. ledna 2008.
Tento náš návrh reaguje na tuto daňovou reformu a představuje její korekci. Já jsem přesvědčen, že v daňové oblasti je absolutně legitimní, aby docházelo v čase k vývoji a změnám v daňových sazbách, jednak s ohledem na vývoj ekonomiky, jednak s ohledem na vývoj sociální struktury společnosti. Jestliže se zde prosadil koncept, který jednostranně ulevuje na daňové zátěži firmám a vysokopříjmovým skupinám a na druhé straně zvyšuje neúměrným způsobem zdanění středních vrstev, pak je zcela legitimní, že sociální demokracie se snaží, aby se tento nepříznivý vývoj v daňové oblasti vůči středním vrstvám korigoval tím, že alespoň v omezeném rozsahu zavedeme znovu daňovou progresi spočívající v existenci dvou pásem daně z příjmu fyzických osob.
Návrh, který předkládáme, je pokusem o kompromis. My nenavrhujeme návrat k plnohodnotné daňové progresi. Já osobně jsem přesvědčen, že ideálním systémem by byl návrat k takové daňové progresi, která by zahrnovala opět čtyři až pět pásem u daně z příjmu fyzických osob, tak aby tady nedocházelo k příliš velkým skokovým rozdílům z hlediska zdanění jednotlivých příjmových kategorií. Ale to, co my navrhujeme, je v zásadě kompromis, který odstraňuje tu největší deformaci našeho daňového systému, a to je koncentrace veškerých výhod z hlediska stropů a zavedení rovné daně jen na nejvyšší příjmové kategorie.
Navrhujeme, aby vedle stávající patnáctiprocentní sazby daně z příjmů byla zavedena druhá sazba daně z příjmů ve výši 30 %. Vzhledem k tomu, že jsme opoziční strana a nemáme možnost ovlivnit konstrukci daňového základu, tak ponecháváme ten původní daňový základ v podobě superhrubé mzdy, tak jak byl prosazen do našeho systému v roce 2008. Navrhujeme, aby těmi 30 % byly zdaňovány příjmy, které přesáhnou základ 1,2 milionu korun ročně. Jedná se tedy o příjmy, které se ve skutečnosti týkají zhruba rozsahu do pěti procent ekonomicky aktivní populace v naší zemi. A to je, myslím, poměrně velkorysý odhad směrem nahoru.
Nejedná se tedy o návrh, který by zvýšil zatížení středních vrstev. Já jsem přesvědčen, že střední vrstvy v těch uplynulých letech byly hlavní obětí vládní daňové politiky a vládní koalice. Počínaje rokem 2008 ze středních vrstev udělaly hlavní daňové soumary, kteří dnes financují výdaje tohoto státu. My se snažíme středním vrstvám ulevit a snažíme se část daňového břemena vrátit zpátky k těm nejvyšším příjmovým kategoriím. To je prostě jedna z možností, jak můžeme dnes reálně středním vrstvám ulevit.
Říkám to proto, že ta úleva nespočívá v tom, že bychom snižovali daně středním vrstvám. Ta úleva spočívá v tom, že tím, že zvýšíme zdanění vyšších příjmových kategorií, tak současně získáme pro veřejné rozpočty dodatečné zdroje, a tím pádem nebude takový tlak na zpoplatňování veřejných služeb a nebude takový tlak na další škrty, které se koneckonců dotýkají zejména středně- a nízkopříjmových kategorií. V tom je logika našeho návrhu.
Pokud tedy shrnu jeho hlavní cíle:
Cíl číslo jedna - náprava daňové deformace, která zde vznikla v našem daňovém systému v roce 2008. My jsme v roce 2008 opustili hlavní proud civilizovaných zemí vyspělého světa a pustili jsme se cestou daňového experimentu. Tento daňový experiment zvýšil zátěž středních vrstev, tento daňový experiment vedl k větším sociálním rozdílům a tento daňový experiment prohloubil schodek veřejných rozpočtů naší země. Čili cíl číslo jedna - korigovat a vrátit se alespoň zčásti zpět do hlavního proudu civilizovaných vyspělých zemí tím, že budeme mít více pásem u daně z příjmů fyzických osob.
Ten cíl číslo dvě je snaha ulevit středním vrstvám a zčásti vrátit ono daňové břemeno zpět k vysokopříjmovým kategoriím. náš návrh, který obsahuje mezní sazbu 30 %, je podle mého názoru uměřený i z hlediska mezních sazeb, které jsou uplatňovány v okolních zemích, které jsou uplatňovány ve vyspělých zemích Evropy. Tyto mezní sazby se pohybují v mnohem větším rozsahu.
Ještě mi dovolte dvě stručné poznámky na okraj vývoje našeho daňového systému.
Za prvé. Otázka superhrubé mzdy a základu daně. Víte, že v tuto chvíli tedy zde máme daňovou konstrukci, která je velmi unikátní. Tuším, že v žádné jiné zemi na světě se nezdaňuje příjem v té konstrukci zdanění superhrubé mzdy. Spekuluje se o tom, že koneckonců možná i tato vláda přijde s návrhem, aby se tento koncept opustil. Čili je to další potvrzení našich výhrad, které jsme měli k tomu daňovému experimentu z roku 2008, a to konstrukci superhrubé mzdy. Jestliže tato vláda tuto konstrukci opustí, pak nepochybně sociální demokracie takovýto směr vývoje podpoří, protože nás to opět vrátí zpět z experimentu, který se nepovedl, směrem do hlavního proudu vyspělých zemí Evropy a ostatního světa.
Ten systém superhrubé mzdy byl tehdy zvolen zejména proto, aby zamaskoval fakt, že nedochází ke zcela přesnému splnění volebních programů tehdejších stran vládní koalice, zejména tedy programu Občanské demokratické strany, která slibovala rovnou daň na velmi nízké úrovni, která absolutně neodpovídala rozpočtové situaci českých veřejných rozpočtů. Doufejme, že tento apendix bude odstraněn, a pokud to udělá tato vládní koalice, tak tomu sociální demokracie jenom zatleská.
Poznámka číslo dvě, která se týká možných námitek proti tomuto našemu návrhu z hlediska omezení konkurenceschopnosti České republiky. Já jsem přesvědčen, že země našeho typu a země, které jsou do té míry vyspělé, jako je Česká republika, nemohou do budoucna stavět svou konkurenceschopnost na snižování daní a na snižování odvodů. My prostě nemůžeme konkurovat rovné práci v zemích, jako je Čína nebo Indie, protože tato práce není zdaněna. Velmi často tam nejsou žádné odvody na sociální zabezpečení, velmi často tam nejsou žádné odvody na zdravotní pojištění a velmi často tam nejsou dodržovány žádné ekologické standardy, které jsou běžné ve vyspělých zemích, jako je naše. My prostě nemůžeme konkurovat do budoucna tím, že budeme udržovat levnou pracovní sílu za cenu snižování daní a odvodů. To je prostě dočasná metoda, která skončí jediným výsledkem - a tím výsledkem je totální vyčerpání veřejných rozpočtů v rámci daňové soutěže a v rámci daňového dumpingu. Proto, aby k tomu nedošlo, musí Česká republika hledat možnosti posílení své konkurenceschopnosti jinde. A tou možností jsou investice do lidského kapitálu. Investice do lidského kapitálu, protože to je naše jediná šance, jak v dlouhodobé perspektivě konkurenceschopnost naší země udržet. ***