(16.30 hodin)
(pokračuje Pecina)
A to, o čem se dneska bavíme není, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, ideologická diskuse. To není o tom, jestli máme mít větší daně nebo menší daně. To je o tom, jestli se tady má krást, nebo se nemá krást! Zkuste se zeptat nějakého ministra spravedlnosti v zemi EU, jestli je možné, aby se z akciových společností vytahovaly peníze prostřednictvím mezd levněji, než když je tam necháte a chcete investovat. Jsme prostě světová rarita! O tom to je. O tom to je a není to prostě o ideologii! Nechte si daně, jaké chcete, ale zamezme tomu, ať se loupí, ať se peníze levně odnášejí v kufrech ze společností. O tom jsem se tady bavil! Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Votava je další přihlášený. A ještě pan poslanec Krátký.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně kolegové, k superhrubé mzdě. Ano, je to unikátní nesmysl! Unikátní nesmysl zdaňovat něco, co není vaším příjmem. Ano, sazba je 15 %, ale po započtení sociálního a zdravotního pojištění, které za vás platí zaměstnavatel, to je 23 %. To jenom na vaše vysvětlení. Vy jste to říkal trošku jinak!
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Krátký je třetí faktická.
Poslanec Jiří Krátký: Vážení kolegové, já bych se vrátil do historie. Hledám zrakem předcházejícího. Nevidím, teď mi utekl někde. Když jsem začínal podnikat v jednadevadesátém, bylo to 42 %. Mám pocit, že ještě před tím bylo 46 %, ale za to už neručím. Do 98. roku to kleslo, jestli se nepletu, na 32. Pak to klesalo postupně. Každá vláda si uvědomovala, že přímé daně samozřejmě budou muset jít dolů. (K posl. Stanjurovi.) Už jsem vás našel očima. Takže nedělejme si iluze, že to je jenom výmysl nějakých pravicových komsomolců! Je to prostě tak. Tak to v Evropě funguje. Ale ta hranice někde je! A ta nemůže být nula! A teď je otázka, jestli to je těch 15, 19, 21 %, kde se pohybují normální evropské daně.
A to, co jsem říkal, opravdu ten nemajetný nebo velmi málo majetný těch služeb státu, města, kraje potřebuje velmi málo. To se asi dohodneme. (Posl. Stanjura kroutí nesouhlasně hlavou.) Nedohodneme! Aha, tak dobře.
Takže já, jestliže mám, co já vím, za 10 milionů nemovitosti, potřebuji katastrální úřad, potřebuji k tomu cesty, potřebuji, aby se svítilo, potřebuji policajta, aby mi to hlídali, potřebuji další desítku služeb! Ale přece ten v nájemním bytě, s tím příjmem 9 tis. korun, který nemá auto, nepotřebuje parkoviště od města, prostě nepotřebuje zimní údržbu, nepotřebuje, aby se mu svítilo. On prostě je rád, že vůbec žije! To jsou ty věci, kdy jste, vážení pánové, už opravdu někteří mimo realitu! Omlouvám se, děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím ještě pana poslance Jiřího Paroubka. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já si myslím, že řada z těch lidí, kteří vystupují proti tomuto návrhu - a tady nepodezírám pana poslance Doktora, ale některé další - tak si myslím, že si jej nemohla přečíst, protože tento návrh sice vychází z myšlenky daňové progrese, ale je to tak mírná, mírňoučká, řekl bych symbolická daňová progrese, že bych snad ani o tom nemluvil.
Možná si zarámujme jenom tu situaci, jaká byla předtím, než se provedla k 1. lednu 2008 daňová reforma. Tehdy skutečně existovala daňová progrese. Ta daňová progrese nebyla vůbec krutá, pokud ji srovnám se situací prakticky v jakékoliv západoevropské zemi. Nicméně zavedla se rovná daň. Můžeme tady hovořit o 15 %, můžeme tady hovořit o nějakých dalších nesmyslných konstrukcích, ale výsledkem toho - a teď si jenom můžeme říci, jaká částka daňovou reformou ubyla, jestli to bylo 80, 90, nebo dokonce 100 mld., tak prostě v této chvíli v tomto roce máme schodek státního rozpočtu 135 mld. korun. Takže by nám ty peníze byly asi docela milé, těch 80 nebo 90 mld., kdybych to viděl střízlivě.
Pokud mluvíme o daňové progresi, tak přece tato vláda v minulém týdnu, deseti dnech vedla velmi zmatenou, chaotickou debatu o tom, jak navýší daně, jak zvýší DPH. Strašila lidi, že to bude 20 %, pak se dohodla na 14 % od příštího roku ve snížené sazbě, pak od přespříštího roku na 17,5 % v sjednocené sazbě. Ale já bych očekával, že také tato vláda přijde na to, že v západoevropské společnosti, a já věřím, že tam už jsme, i když v tomto institutu tedy nikoliv, v tom daňovém, že uplatní princip solidarity, že také ve vztahu k těm příjmově nejsilnějším, což rozhodně není totožné, a já o tom za chvíli budu hovořit, s množinou úspěšných, protože ne všichni úspěšní lidé jsou také skutečně příjmově úspěšní nebo s nejvyššími příjmy, tak se domnívám, že toto jsou věci, které přece všichni víme, jak tady jsou, a že solidaritu tato vláda prostě nechce!
Pan poslanec Cogan, prostřednictvím předsedající, použil dvě teze ve svém vystoupení. A já si myslím, že jsou to chybné teze, a budu se snažit to zdůvodnit.
První teze - hovořil o závisti. Pane poslanče, nechci se vás dotknout, ale možná že byste se mohl občas podívat tady do análů Parlamentního institutu, abyste viděl, jakým způsobem je organizováno zdanění ve všech západoevropských zemích, zemích původní evropské patnáctky, jak je organizováno ve Spojených státech, v Kanadě. Tam to, jestli jsem hovořil o krotkém návrhu daňové progrese, tak zcela odpovídá tomu, co jsem řekl, protože tam všude existuje progresivní zdanění. Kdybyste čísla toho zdanění znal, pravděpodobně byste omdlel!
Takže je potřeba se na to podívat a přistupovat v argumentaci se znalostí věci. Já si vždycky říkám, když vystupuji veřejně, že jsou lidé, kteří o té problematice mohou vědět víc než já. Takže jenom vám doporučuji zaběhnout tady do Parlamentního institutu a prostudovat si ty věci.
Druhá teze - že prý chceme trestat úspěšné. Vy ty úspěšné, pane poslanče, prostřednictvím předsedající, urážíte! Přece kolik těch úspěšných - lékařů, zdravotních sester, zdravotního personálu, hasičů, vědců - má sto tisíc korun měsíčně, což je hranice, od které my chceme tohle krotké progresivní zdanění zavést! Kolik? Vy je všechny urážíte. Jestliže ti, kteří mají nad 100 tis., jsou úspěšní, tak tito jsou neúspěšní? Přece tomu tak není! Prostě máme v řadě směrů naprosto špatnou strukturu mezd, ale zejména ve veřejném sektoru to přece můžeme nějakým způsobem ne ještě dále deformovat, jak se povedlo v tomto roce této vládě, a zažili jsme tady už akci lékařů, zažíváme akci policistů, zažijeme možná další akce. Prostě pokud stát nebude mít peníze na to, aby třeba v příštím roce měl k dispozici větší příjmy ze státního rozpočtu, tak jsem zvědav, jak budete řešit, jak bude tato vláda řešit například to, aby tito úspěšní, kteří nemají tak vysoké platy, a přesto jsou to úspěšní lidé, tak aby jim bylo přidáno.
Takže znovu opakuji, hranice progresivního zdanění je nad 100 tis. měsíčního příjmu, nad 1,2 mil. ročního příjmu. ***