(15.00 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Voliči sice nadále volí strany s jejich programy, legislativa ale bude vznikat spíše jako náhodný průsečík názorů poslanců, kteří se řídí svými zájmy. Lze předpokládat, že někteří současní poslanci i budoucí kandidáti se na nový preferenční systém rychle adaptují a budou si v kampani v Poslanecké sněmovně počínat tak, aby si vybudovali osobní základnu ve volebním obvodu. Nezamýšlené účinky voleb by se tedy v plném rozsahu projevily až v příštím parlamentu či přespříštích volbách.
Nezamýšlených účinků však může být dle mého víc a jeden z nich se týká klíčového vztahu mezi stranou a jejími kandidáty. Senátní novela předpokládá, že strany si napříště lépe ohlídají, koho mají na svých kandidátkách, a kandidáti se naopak budou snažit lépe odrážet zájmy svých potenciálních voličů. Tyto dva mechanismy si ale mohou odporovat, nebo dokonce společně působit proti záměru novely. Vědí-li strany, že jejich jakkoliv pečlivý výběr a pořadí kandidátů může být voliči výrazně změněno, nemají důvod věnovat výběru patřičnou energii. A naopak, ví-li kandidát, že nejsnazší cesta do Sněmovny vede skrz preferenční hlasy, nebude se snažit pracovat pro stranu, aby se dostal na vrchol kandidátky, ale bude si raději dělat kampaň na vlastní pěst. To je zcela opačný efekt, než zamýšlí novela, protože strana se okamžitě stává méně odpovědnou voličům a kandidát méně odpovědný straně.
Dámy a pánové, na základě výše uvedených argumentů, a to jak pro, tak proti, je rozhodnutí, zda zákon pustit do druhého čtení, jen a jen na vás. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní dvě přihlášky, nejprve pan poslanec Marek Benda, poté pan kolega Stanislav Polčák. Prosím o slovo pana poslance Marka Bendu.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já vystoupím a v podstatě navážu na to, co zde řekl pan zpravodaj, a přestože pokládám systém preferencí za rozumný také jako jeden z těch skokanů ze zadního místa, tak si myslím, že se nemá přehánět, že je naprosto zbytečné rozvrátit úplně politické strany a rozvrátit systém politických stran tím, že stanovíme, že v podstatě pořadí na kandidátkách je sestavováno výhradně podle toho, kolik se komu podaří ukořistit jednotlivých kroužků. Myslím, že to je dokonce v rozporu s Ústavou České republiky, která říká, že ústavní systém je založen na systému soutěže politických stran. A dokonce pokládám za velmi nerozumné, abychom v každých volbách měli jiný počet preferenčních hlasů a jiné postupové kvorum.
Dobře víte, že do vlády je předložen ministrem vnitra nový volební kodex, který se právě snaží sjednotit ve všech volbách, včetně voleb evropských, včetně krajských voleb a do jisté míry včetně voleb regionálních a komunálních alespoň v té míře, v jaké to lze, aby byl stejný počet preferenčních hlasů a stejný postupový klíč pro všechny volby. To je přece to důležité - aby voliči nebyli mateni v tom, že v každých volbách mají jiný počet hlasů, jiný počet kroužků, které mohou používat.
Tohle pokládám za úplně nejzásadnější, a proto navrhuji, aby z tohoto hlediska byl návrh zákona vrácen Senátu k dopracování, protože to, že vytrhnu jedny volby a na nich se pokouším dělat zase nějaké experimenty s dramatickým snižováním postupového kritéria a zároveň zvyšováním počtu hlasů, mi připadá chybné a nesprávné. Pokud se tak má učinit, tak se tak má učinit až najednou, jednotně ve volebním kodexu, a to já říkám na rovinu, že nejsem pro pokles pod 5 %, který mi právě připadá jako rozumné číslo na možnost voličů měnit kandidátky a zároveň nedělající z voleb soutěž jednotlivých politiků uvnitř politické strany proti sobě.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Marek Benda. Nyní má slovo pan poslanec Stanislav Polčák. Prosím.
Poslanec Stanislav Polčák: Vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, já navážu plynule na svého předřečníka pana kolegu Bendu, i když spoustu argumentů již řekl.
Senátní návrh zákona říká, že ze současného stavu počtu preferenčních hlasů 4 se číslovka mění na 6. Chci upozornit na to, že tato číslovka 4 je skutečně univerzální a v současném zákoně se neřeší, jak veliký kraj to je. Podívejte se na stávající volební matematiku a počty kandidátů na jednotlivých kandidátkách. Tak v Praze je voleno 35 kandidátů, respektive na kandidátce je uvedeno 35 jmen. Následně ve volebním přepočítacím modelu z toho vypadne počet poslanců, leč 35 kandidátů je na Prahu, ale například na Karlovy Vary nebo na Liberec je to skoro dvojnásobně méně, je to 14 kandidátů, respektive 17. A v okamžiku, kdy ten počet křížků nebo kroužků zvýšíme ze 4 na 6, tak v Karlovarském kraji se v tu chvíli již z toho nestává vlastně jakási preference, ale stává se z toho to, že si člověk vybírá jakési užší družstvo, protože prostě místo čtyř bude volit šest preferenčních hlasů. Chápal bych to, že se Senát zaměří právě na tuto disparitu, že se zaměří na to, že velké kraje mají stejný počet preferencí jako malé kraje. To je samozřejmě v rozporu a je to docela nelogické, pokud prostě mám z výběru 14 kandidátů, potom také samozřejmě při počtu 4 hlasů se snáze přeskakuje než v případě, kdy je 35 kandidátů u velkých krajů, matematicky to samozřejmě vyjde daleko hůře.
Takže já chci upozornit na to, že je zde velký rozpor mezi tím, co je velký kraj a co je malý kraj, a stávající znění zákona už tak podle mého názoru je skutečně na hraně. A ještě zvýšit tento počet hlasů by bylo nelogické. Přimlouval bych se tedy za to, aby případně tato hranice byla upravena na rozdělení mezi velkými a méně početnými kraji.
Dále bych chtěl upozornit na to, že je skutečně velký rozdíl mezi tím, že například ve volbách do Evropského parlamentu se udělují pouze dva kroužky, dále například v krajských volbách se udělují sice čtyři křížky, ale preferenční hranice je desetiprocentní. Je tedy dvojnásobná oproti tomu, co je dneska i platné do voleb do Sněmovny, což je samo o sobě tedy velmi tristní stav. Z tohoto úhlu pohledu bych velmi přivítal, kdyby vláda předložila jednotnou úpravu, a nikoliv aby byla, při vší úctě k Senátu, takhle vytrhována jednotlivá ustanovení z volebních kodexů.
Druhý konstrukt předlohy, kterou nám předkládá ctěný Senát, je snížení kritéria počtu preferencí na přeskakování na kandidátce ze stávajících 5 % na 4 %. A zde si dovolím být rovněž poměrně kritický. Já si myslím, že stávající hranice 5 % je přiměřená, že je proporcionální mezi tím, jakou odpovědnost mají politické strany v rámci daného ústavního modelu, skutečně článku 5, jak jej zde citoval pan poslanec Benda. A za druhé si rovněž myslím, že samozřejmě v tu chvíli to, jestli bude 4, nebo 5 %, nemá vliv na to, jestli soutěž mezi politickými stranami je svobodná či volná. Ta bude zřejmě i nadále stejně svobodná nebo stejně volná. Vliv to má spíše dovnitř politických stran. Ale skutečně v politických stranách se z toho právě může v tu chvíli stát de facto bratrovražedný souboj o míru pozornosti médií, případně voličů, a to by si ale musely vyřešit samozřejmě politické strany samy o sobě, jak jsou schopny zvládnout kandidáty. V tomto smyslu považuji stávající hranici 5 % za přiměřenou a proporcionální k tomu, jaká je skutečně odpovědnost mezi politickými stranami a jednotlivými kandidáty.
Pokud by ten návrh byl přijat, tak si dovolím vyslovit jednu tezi. Myslím si, že v tu chvíli by role lídra kandidátky do sněmovních voleb v rámci jednotlivých krajů byla velmi nevděčná. Byla by nevděčná z toho důvodu, že obecně voliči nejsou příliš důvěřivý vůči těm, kteří jsou nominováni na první patra kandidátek, a zejména v malých krajích by to byla de facto vyloženě loterie, kdo by byl tím, kdo mandát získá.
Tudíž z různých důvodů, myslím si, že ne populistických, považuji za vhodné, aby tento návrh zákona byl z těch důvodů, které jsem uvedl, zejména v otázkách právě velikosti krajů, vrácen Senátu k přepracování. Děkuji mockrát.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Stanislavu Polčákovi. Zeptám se na další přihlášku do obecné rozpravy v rámci tohoto prvého čtení. Hlásí se, prosím, někdo? Nehlásí, končím obecnou rozpravu. ***