(14.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
Současně bych rád podotkl, že vláda je přesvědčena, že nejlepším prostředkem růstu je fungující vnitřní trh. Pro jeho naplňování máme osvědčené nástroje unijní legislativy a nemusíme hledat nic nového. Pokud chceme jít mimo vnitřní trh a kompetence Evropské unie, je to jistě možné, ale jen v rámci oné volné politické koordinace mimo systém Evropské unie.
Stávající pakt je takto sice navržen a míněn, přesto ale obsahuje nejasnosti. Nejistý je samotný právní základ paktu. V tuto chvíli pouze jakási politická proklamace zúčastněných států. Nejasné je pak ale postavení Evropské komise a dalších institucí. Pakt se výslovně neopírá o žádné ustanovení evropského práva, přitom ale pověřuje Komisi monitoringem plnění převzatých závazků. Ty mají být ovšem zahrnuty i do národních programů reforem jednotlivých států v rámci strategie Evropa 2020. Zde ovšem hraje Komise mnohem silnější roli. Může zde nejen monitorovat, ale i hodnotit dosažený pokrok a vydávat státům konkrétní doporučení, co mají zlepšit. Pokud bude i naplňování paktu Komise takto kontrolovat, bude jejich faktické postavení silné, stejné jako v otevřené metodě koordinace. Je tu ovšem i právní problém akutní, zejména v případě, že instituce Evropské unie budou takto de facto posilovat své postavení mimo kompetence Evropské unie. Unijní instituce lze totiž používat pro všech 27 států. Pro menší skupiny mohou pracovat jen tehdy, pokud to připouštějí konkrétní články smlouvy, jako u posílené spolupráce, Schengenu nebo eurozóny. V tomto případě jde ale o pakt mimo rámec unijního práva, který neplatí jen pro eurozónu. Instituce, na které přispívá i Česká republika, by pak využívaly jiné státy k cílům z hlediska unijního práva vlastně - můžeme je nazvat s jistou nadsázkou - soukromým.
Uvedené dva problémy, tedy harmonizace daní a nejasné postavení institucí Evropské unie a právní povaha paktu, vedou k nutnosti hlubšího zamyšlení a vyčkání.
Ještě podstatnější je, že vláda nebyla u sjednávání paktu. Byli jsme postaveni, stejně jako další nečlenské země eurozóny, před hotovou věc se slovy "ber, nebo neber", a to fakticky před týdnem. Chtít od vlády, aby se v takto krátkém čase zavázala k něčemu tak zásadnímu, nemůže nikdo. Seriózní vláda by tak neměla učinit, dokud vše mimo jiné neprojedná s Parlamentem. Politický závazek učiněný na mezinárodní úrovni míří do národní legislativy. Má-li se vláda zavázat k tomu, že Parlament schválí určité zákony, měla by to s ním probrat.
Znovu podtrhuji, že jsme mimo sféru kompetencí Evropské unie. Proto tu nelze argumentovat tím, že Parlament již dříve souhlasil s přenosem pravomocí na Evropskou unii. I když ustanovení paktu vládě konvenují, bylo by nekorektní se k nim bez Parlamentu zavazovat, když je může naplnit jen zákonodárná moc. Vláda by se mohla zavázat jen k tomu, že něco Parlamentu předloží. Navíc je třeba vést diskusi i se sociálními partnery.
V této souvislosti bych rád zmínil, že například Českomoravská konfederace odborových svazů se vyjádřila vůči paktu kriticky a požádala vládu, aby se k paktu nyní nepřipojovala.
S ohledem na všechny uvedené důvody se vláda rozhodla se k paktu prozatím nepřipojit. Je třeba vyčkat, jak se pakt osvědčí, jak se bude vyvíjet. Současně je nutné vést důkladnou vnitropolitickou diskusi na uvedené téma. Mimochodem, logika paktu je logikou eurozóny. Jde o obchod mezi státy se zdravými ekonomikami, které přispívají na státy s problémovým hospodářstvím, a ty za to na oplátku provádějí hospodářské reformy. My nejsme ani na jedné straně tohoto vztahu. Lapidárně řečeno, pakt podporujeme jako sňatek z rozumu, ale nevidíme v tuto chvíli důvod se prozatím do tohoto manželství vlamovat. Do paktu lze ovšem vstoupit kdykoliv později. Pokud zjistíme, že se osvědčil a že rizika tu nejsou, můžeme do něj klidně vstoupit v následující budoucnosti.
Rád bych zmínil, že tento postoj nevnímají naši partneři jako negativní vůči paktu. Pro nečleny eurozóny je pakt dobrovolný. Jestliže jsme nebyli při sjednávání, je jasné, že máme málo času na jeho prodiskutování a nechceme činit unáhlené kroky. Tomu všichni rozumějí.
Z ekonomických témat se bude Evropská rada dále věnovat implementaci evropského semestru a s ní spojené otázce fiskální konsolidace a strukturálních reforem. Zde nevidíme zásadní problémy. Evropský semestr byl zaveden počátkem letošního ledna a jeho fungování zatím hodnotíme jako úspěšné.
Evropská rada se také dotkne posílené koordinace hospodářských politik Evropské unie. Evropská rada zde naštěstí nebude mít příliš mnoho práce, neboť ministrům financí se 15. března letošního roku na jednání rady ECOFIN podařilo přijmout tzv. obecný přístup k balíčku legislativních návrhů k posílení ekonomického řízení v Evropské unii.
Závěry zmíní také otázku ozdravení evropského bankovního sektoru, konkrétně zátěžové testy bank a důležitost procesů vzájemného hodnocení prováděného v úzké spolupráci s orgány národního dohledu, Evropskou radou pro systémová rizika, Komisí a Evropskou centrální bankou. Výsledkem má být zvýšení konzistence a kvality výsledků.
Posledním z ekonomických témat Evropské rady je problematika posilování stabilizačních mechanismů. Také na základním obsahu a podobě evropského stabilizačního mechanismu již byla nalezena shoda na pondělním jednání rozšířené euroskupiny. Česká republika podporuje ustavení evropského mechanismu stability, který zaručí stabilitu eurozóny jako celku. Přestože Česká republika není členem eurozóny, a tedy se evropského stabilizačního mechanismu neúčastní, je stabilita eura i v našem zájmu. ***