(11.40 hodin)
(pokračuje Vondra)
Reformy v mém resortu musí a budou pokračovat. Dokončujeme Bílou knihu, která určí základní směr a budoucnost naší obrany a armády. Brzy představíme systémové změny v akviziční politice.
A nyní k věci. Nejprve několik slov k zásahu Vojenské policie v budově České televize.
Dvě věci jsou v této záležitosti naprosto zásadní. Jednak respekt k právu a zákonu a dále respekt k nezávislosti médií. Celý život jsem za tyto principy bojoval a ani teď nebudu jinak. Z toho pro mě vyplývaly dvě zásadní věci. Pokud vedla Vojenská policie vyšetřování a měla soudní rozhodnutí převzít dokument, který byl prokazatelně a nezákonně zkopírován v době, kdy byl utajován, nemohl, nesměl jsem a nechtěl jsem zasahovat jakkoliv z pozice politického ministra do výkonu práva a spravedlnosti. A nemohl jsem mu ani bránit.
Na druhé straně všichni víme, že zásah, kterým byl tento akt v České televizi proveden, byl nepřiměřený, a já jsem to řekl ještě tentýž den večer a vyvodil z toho důsledky. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že policisté půjdou na Kavčí hory se zásahovkou, v kuklách a se samopaly.
Selhání několika jednotlivců nesmí vrhnout stín pochybností na organizaci, kterou stát i armáda potřebuje. Jsem rád, že ke stejnému závěru dospělo i jednání výboru pro obranu a bezpečnost této Sněmovny, a garantuji vám, že závěrečnou zprávu mé inspekce i výsledky vyšetřování dostane výbor co nejdříve.
A teď ke kauze českého předsednictví a ProMoPro.
Předně chci na úvod říct, že považuji za čest, že jsem měl jako člen vlády na starosti přípravu a průběh předsednictví a že jsem si vždycky vážil a dodnes vážím obětavé práce stovek lidí, kteří se na organizaci podíleli. Všichni jsme pracovali naplno, často sedm dní v týdnu a často dlouho do noci. Pokud vím a mohu soudit, tak jsme si z toho nic neodnesli, nanejvýš šediny ve vlasech nebo stres v duši. Neměli jsme to, a mnozí si to jistě dobře pamatujete, vůbec jednoduché. Předsednictví bylo půlroční megaakcí, se kterou naše země neměla žádné zkušenosti a která se odehrávala v mimořádně těžké době. Doma panoval lítý vnitropolitický boj a v Evropě propukla naplno energetická a hospodářská krize. Konaly se nakonec čtyři summity, s nimiž nikdo půl roku předtím nepočítal a ani počítat nemohl, a čtyři ministerské schůzky nad rámec těchto summitů byly vlivem té krizové situace také navíc. Přesto po organizační stránce klapalo všechno perfektně, což mnohokrát oceňovali domácí hostitelé i zahraniční hosté.
Nedávno se ovšem, jak všichni víme, objevilo podezření, že některé služby při zajišťování audiovizuální techniky mohly být předražené.
Dovolte mi krátce shrnout podstatu, a použiji k tomu slova šéfa finančně analytického úřadu Ministerstva financí: "Není zřejmé, jaké plnění stát získal za 240 milionů z celkové platby 525 milionů korun, které odešly z Úřadu vlády. To bylo jedním ze základních důvodů pro podání trestního oznámení."
Bylo tedy podáno trestní oznámení, a jediné, co teď můžeme dělat, je počkat na výsledky vyšetřování. Doufejme, že bude probíhat řádně a nestandardně. Ano, nestandardně. Standardem se bohužel pomalu stává ovlivňování vyšetřování a řízené úniky informací. Já však opravdu doufám, že ovlivňování a úniky už skončily. Počkejme proto na závěry. Ty, kdo by na závěry vyšetřování nechtěli čekat, a já tomu rozumím, vyzývám, aby z roviny abstraktních řečí přešli do roviny faktů, co konkrétně bylo předraženo, o kolik, nebo aspoň, jak k tomu předražení vlastně došlo.
Není to složité, strukturovat tento problém. Možností, jak by se k údajnému předražení mohlo dojít, není totiž mnoho.
První možnost je, že ceny v rámcové smlouvě byly přemrštěné. Tady mám jediný komentář: Ta smlouva je veřejně dostupná i s ceníkem, a myslíte, že kdyby to byla pravda, že by to někdo už dávno nevytáhl?
Druhým možným důvodem předražení by bylo, kdyby dodavatel účtoval ceny vyšší, než byly v rámcové smlouvě. To je nesmysl. Přinejmenším do doby, než jsem z vlády odešel, nebylo proplaceno nic, aniž by dodavatel předložil předávací protokol. Navíc probíhaly standardní kontroly. To vše je jednoduše prokazatelné.
Třetí možnost je, že by dodavatel prostě dělal práce, které nebyly potřeba. Tady je na místě upozornit, že Evropská unie má standardní požadavky na technické zabezpečení předsednictví, takže například počet techniků v pohotovosti kolem českého předsednictví byl stejný jako před námi ve Francii nebo po nás ve Švédsku. A že musíme ke každé delegátské či naslouchací místnosti nebo novinářskému pracovišti přivést proud, telefon, internetové přípojky a další náležitosti. A na kolik novinářů je třeba dimenzovat zázemí, to zase vyplývá z ustálených pravidel a manuálů. To jsme si nevymysleli.
Poslední možnost, která přichází v úvahu je, že dodavatel účtoval něco, co vůbec nedodal. U většiny dodávek nemůže být v tomto ohledu žádných pochyb. Ale v několika případech takové podezření skutečně vzniklo. Mí lidé se to snažili prokázat. Pozastavili platby a nechali si dělat analýzy a audity, ale nepodařilo se najít žádný konkrétní důkaz, takže tady se musím odvolat na probíhající vyšetřování a upřímně věřím, že do celé věci vnese jasno.
Rád bych zdůraznil, že smlouvu s Promoprem posuzoval před dvěma lety Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a neshledal žádné porušení zákona. ***