(10.20 hodin)
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych ve svém úvodním slově k zákonu, než začnu popisovat jednotlivé změny novely, řekl na úvod něco obecného o reformě zdravotnictví a o její potřebě u nás v České republice.
Jak je známo, poslední velká, opravdu značně radikální reforma proběhla v České republice v roce 1992, kdy vzniklo veřejné zdravotní pojištění. Od té doby prodělala zdravotnická legislativa řadu změn v detailech, celá řada z nich byla opravdu detailní. Celá řada z nich změnila některé důležité mechanismy, jako byl systém tvorby zdravotní sítě, když vznikl zákon, který dnes navrhujeme novelizovat, zákon 48 z roku 1997, který například navrhl změny, které se týkají dohodovacího řízení okolo seznamu výkonů, nebo změny, které zavedlo výběrové řízení na implementaci zdravotnických zařízení do sítě. Další poměrně dramatické změny byly vynuceny evropskou legislativou okolo stanovení cen a úhrad léků. Byly implementovány v roce 2008, jsou administrativně složité a způsobily spoustu problémů administrativních.
Přesto však naše zdravotnictví, přes všechny tyto změny, od devadesátých let trpělo periodickými problémy, které se opakovaly v periodě asi pětileté a způsobovaly nedostatečné financování zdravotnických zařízení a způsobovaly neklid mezi pacienty, ale především mezi zdravotnickým personálem. Vyvrcholením tohoto neklidu byly protesty lékařů, které jsme absolvovali v druhé polovině loňského roku a začátkem roku letošního ve formě akce Děkujeme - odcházíme, kdy nervozita, zejména mezi lékaři, vyvrcholila a vedla k výrazným nátlakovým akcím.
Je potřeba říci, že zdravotnické systémy nejsou klidné a pohodové téměř v žádné zemi a téměř ve všech zemích je snaha ty systémy různě upravovat, měnit, někdy radikálně reformovat.
Potřeby, které při tom mají býti řešeny, se týkají dvou základních kategorií. A to jest efektivita zdravotnického systému. Efektivita, s kterou jsou zdroje, které ten systém má, využívány na to, aby ve zdravotnictví byla poskytována taková péče o zdraví - tato péče se týká preventivní oblasti všech resortů, nejenom zdravotnictví, ale zároveň také zdravotní služby, které řeší různé příhody zdravotní u jednotlivců, a obě tyto tendence, ta péče o zdraví preventivní a péče o zdraví kurativní, musí využívat zdroje, které jsou k dispozici, tak, aby byla uspokojena potřeba zdraví populace v průměru a zároveň aby okolo toho průměru nebyl velký rozptyl, aby nebyly extrémní nevyrovnanosti mezi jednotlivými pacienty nebo občany, pojištěnci, tak jako to vidíme např. ve Spojených státech, aby ten rozptyl byl co nejmenší alespoň v těch základních potřebách.
Tak to je jedna stránka věci - efektivita systému, s jakým ty cíle, na kterých je založen, sleduje.
Druhý problém systému úplně všude je objem peněz, které plynou do zdravotnictví. My jsme svědky v posledních padesáti letech fenoménu, že medicínská věda se rozvíjí mimořádně dynamicky a přináší spoustu nových možností, jak nemocem předcházet, jak je diagnostikovat a jak je léčit, a po celé ty poslední desítky let je tento nárůst možností medicíny provázen finančními tenzemi, protože dobrovolně do zdravotnictví peníze žádný politický systém dávat nechce a to zdravotnictví a pacienti, kteří se v něm pohybují, si ty peníze nějakým způsobem vynucují. Peníze se nakonec vždycky najdou, ale někdy se hledají obtížněji, někdy snáze. Snáze se hledají v případě, že přicházejí nové drahé technologie - jenom namátkou mohu říci pár věcí, které zdravotnictví v polovině posledního století proměnily: objev nových léků, jako byla antibiotika, například, vpád nových zobrazovacích metod v letech sedmdesátých, jako ultrazvuk, CT, vpád koronální chirurgie v letech šedesátých a v současné době nové zobrazovací metody, léky nového typu.
To jsou všechny věci, které vedou k výraznému prodražování zdravotnictví všude, a pokud sledujeme ten nejzákladnější index, který charakterizuje financování zdravotnictví, to jest podíl HDP, který do zdravotnictví plyne, tak jenom za posledních dvacet let jsme viděli jeho nárůst v zahraničí z průměru asi 6 % na stav přes 10 %. Ten nárůst byl i u nás, ale naše republika dosud zaostává, je ve skupině zemí, které ještě nedosáhly toho nejvyššího rozvojového stadia, takže např. dnes v Německu je podíl peněz z HDP do zdravotnictví silně nad 10 %, je tomu tak asi v sedmi vyspělých evropských zemích, zatímco u nás již přes pět let stagnuje kolem 7 %.
Tyto dvě základní tendence - efektivita systému a potřeba více finančních zdrojů - se v historii každé země střídají a někdy je třeba zvyšovat ten fenomén první a někdy druhý.
My jsme dneska před potřebou zvyšovat efektivitu zdravotnického systému, která na to, kolik se u nás do zdravotnictví dává peněz, je poměrně vysoká, a je pravdou, že u nás jsou k dispozici všechny významné technologie a to, co dostávají naši pacienti, je srovnatelné s našimi sousedy ve vyspělých zemích, ale je to provázeno obrovskými tenzemi, protože systém je nedofinancován a zejména se to projevuje v platech zdravotníků.
V systému se však objevuje mnoho nešvarů, které signalizují neefektivity. Neefektivita zdravotnické sítě, špatné mechanismy, jakými se stanovují úhrady a maximální ceny léčiv. Velmi výrazný je nerovnoměrně uspořádaný ceník zdravotní péče, který má u nás formu a název vyhlášky Seznam zdravotních úkonů s bodovými hodnotami. A mohl bych jmenovat další věci, včetně problémů, které se objevily v posledních letech velmi výrazně v oblasti korupce, která narostla v celé zemi, i tedy ve zdravotnictví.
Zdravotnictví těmito neefektivitami, které jsou ještě zvýrazněny jakýmisi vnitřními inhertními neefektivitami, protože každý zdravotnický systém potřebuje mít vysoké kapacity, rezervní kapacity pro úrazy, rezervy v počtu poskytovatelů péče, tak dohromady tím vším získal velmi ošklivou nálepku tzv. černé díry na peníze a je momentálně ve stavu, kdy naprostá většina zdravotníků se domnívá, že má peněz málo, zatímco většina politiků se domnívá, že peněz je relativně dost a je potřeba zvýšit efektivitu, a dokud si zdravotnictví neudělá pořádek, tu efektivitu nezvýší, tak ty peníze do zdravotnictví se nedají. ***