(11.00 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Rozhodnutí dává pacient o tom kterém typu výkonu, a to podle obsahu své peněženky. To tedy považuji za zdravotnictví asociální, charakteru opravdového trhu. Kdo má nejlépe vědět a poradit, jaký typ výkonu se pro daného pacienta hodí? Pokud ne ošetřující lékař, který má k tomu náležité vzdělání, pak se žádný výběr na podkladě finančních kritérií nemá dělat. Pokud máme mít metody levnější a dražší, pak zvolme tedy raději něco uprostřed a neprovozujme vůbec ty technologické postupy, na které nemáme finance.
Modifikaci poplatků za nemocniční péči je třeba jasně omezit na počet dnů v roce. Vždyť hospitalizaci navíc indikuje lékař a nemocniční lékař řídí její trvání dle potřebné péče a podle zdravotního stavu nemocného. Nejde tedy o žádnou regulaci a v podstatě to představuje skutečnost, že je nízká příjmová částka do zdravotního pojištění, a to z několika důvodů. Především se nemění platba za státem placené pojištěnce. Navíc jsou zastropované odvody na zdravotní pojištění u vyšších příjmových skupin, což považuji za státem podporované porušování solidarity, na jejímž principu zatím zdravotní pojištění funguje.
Je předpovídáno, že kvůli různým dalším málo ohleduplným opatřením v daňové politice budou v nejbližší době chybět 4 miliardy ve zdravotním pojištění. Bylo tomu tak intermitentně i v minulosti, a proto si dobře pamatuji, že za mého působení na Ministerstvu zdravotnictví byla vládou Jiřího Paroubka zvýšena platba za státní pojištěnce a provedena finanční injekce do příjmů veřejného zdravotního pojištění. Stát je totiž garantem, a to podle ústavy, úrovně dostupnosti zdravotní péče, a proto se tedy musí starat i o dostatek prostředků ve veřejném zdravotním pojištění. Tehdy bylo avizováno, že pokud nedojde ke změně v organizaci a v systému financování zdravotní péče, pak lze počítat s tím, že bude muset být po čase zdravotní pojištění opět sanováno.
V polovině roku 2005 jsem předložila tehdejší koaliční vládě koncepci zdravotnictví s takzvanými krátkodobými ekonomickými opatřeními k rychlejší sanaci jednotlivých segmentů zdravotní péče. Vláda Jiřího Paroubka ji přijala. Materiál byl zaparkován na Úřadu vlády a dosud tam leží. Nechci tvrdit, že lze po šesti letech a mnoha změnách v celé společnosti i ve zdravotnickém systému postupovat bezhlavě podle záměrů v koncepci uvedených, nicméně materiál lze takzvaně oprášit.
Rozhodně musí každému počínání předcházet analýza všech součástí zdravotnického systému a podle té se rozhodovat. Nelze tedy například vykřiknout v rámci úsporných opatření, že zrušíme zhruba 10 tisíc nemocničních lůžek apod. To už jsem slyšela před patnácti lety, kdy působil na Ministerstvu zdravotnictví pan ministr Stráský. Také hodný člověk, ale tento krok mě tedy velmi překvapil, že by jej mínil uskutečnit. Nakonec tedy k tomu nedošlo, ale docházelo naštěstí k postupné restrukturalizaci lůžkového fondu, což má racionální zdůvodnění.
Při předkládání reformních návrhů by bylo třeba ve všech resortech, nejen ve zdravotnictví, vyslechnout názor opozice a neříkat a nemyslet si, že jde v každém případě o protivníky, kteří se budou racionálním návrhům zpěčovat. Nelze tedy počítat s převahou koaličních poslanců v parlamentu, že jedině díky tomuto mechanismu se vše prosadí a takzvaně vyhraje. Připadá mi to dětinské, nezodpovědné a v podstatě jde o vytváření chaosu v tak křehkém systému, jakým zdravotnický systém je. A nikdo z nás neví, kdy jeho osobně nebo jeho bližních se budou tato nedopatření dotýkat.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Emmerové. Prosím nyní o slovo pana poslance Jaroslava Krákoru. Po něm je přihlášen pan poslanec Antonín Seďa.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, již poněkolikáté - jsem v Parlamentu třetí období - se pokouší ať koalice, nebo opozice o zdravotnickou reformu.
Pan ministr se tady velice obšírně, ale trošku nekonkrétně snažil objasnit cíle této reformy. Samozřejmě je to vždy o financích a financování té či oné složky ve zdravotnictví i celého zdravotnictví.
Já nechci být jenom kritický, protože českého zdravotnictví si vážím, pracuji v něm. Hrubý domácí produkt, který je kolem 7 % dáván do českého zdravotnictví, tak musím říci, že proti státům evropské úrovně, které mají větší životní úroveň, než je u nás, prakticky na stejné úrovni je ale péče zdravotní, a můžeme se s nimi v některých oblastech dokonce měřit a v některých jsme vepředu - kardiologie, neonatologie, perinatologie, pediatrie, transplantační programy atd., což je samozřejmě za těch 7,1 %, nebo tento rok to bylo 7 %, velice významné a jde to na úkor osobních nákladů, to znamená odměňování zdravotnického personálu.
Pan ministr tady často mluvil o efektivitě - já jsem si dělal čárky, použil slovo efektivita asi dvanáctkrát. Já vím, že efektivita je sice slovo, které je dobré ve strojírenství, je dobré v každé oblasti, ale víme, jak se efektivita špatně měří třeba ve školství, jak se špatně měří ve zdravotnictví, takže určitě nějaké nástroje zase, co se týče financí, jsou, ale řekl bych, že je to velice složité.
Bylo tady hovořeno i o fúzi pojišťoven. Já musím říci, že sociální demokracie měla vždycky v programu snížení počtu pojišťoven, měla vždycky v programu fúzi. Byl to dokonce náš návrh, aby se sloučila zdravotní pojišťovna vnitrácká a zdravotní pojišťovna vojenská. Je samozřejmé, že se tím sníží režie a ušetří se peníze.
Co mě v návrhu zákona překvapilo a co tady nebylo moc důrazně vysvětleno, je základní varianta léčby a ekonomicky náročnější varianta. Základní varianta třeba ústavní léčby nebo nějakého výkonu je samozřejmě hrazena pojišťovnou plně a ekonomicky náročnější varianta je potom hrazena rozdílem mezi ekonomicky náročnější a základní variantou. Já myslím, pane ministře, a říkala to tady i moje předřečnice paní docentka Emmerová, že toto je velice závažný problém. Je to v podstatě tvorba standardů a nadstandardů a to samozřejmě nebylo důsledně diskutováno prakticky na fóru zdravotnické veřejnosti a řekl bych, že s opozicí už vůbec. Tam cítím velký dluh a zatím se s tím nedá souhlasit. ***