(17.30 hodin)
(pokračuje Koskuba)
A neurazte se, když pohlédnete do tohoto návrhu zákona, opět vidíte další novinku - že my budeme pacientům nabízet a vysvětlovat. Vracím se k tomu, co jsem řekl. My opět budeme vybírat jakési finanční prostředky, které budeme posílat někomu, kdo celou tu péči platí. Dámy a pánové, za sebe vám mohu říct: už toho bylo dost! Prostřednictvím pana předsedajícího se panu ministrovi i jeho týmu omlouvám. V tom já vidím velké jádro pudla. A všichni, kdo pro to zvednete ruku, si uvědomte, že to je jenom pootevření Pandořiny skříňky.
Jestli se, dámy a pánové, domníváte, že skutečně nemocný člověk, který je dopraven do nemocnice a je opravdu nemocen, je zralý k tomu, aby s jasnou myslí v kteroukoli denní a noční dobu pod stresem obavy o své zdraví poslouchal lékaře, který se navíc nachází ve stejném stresu z jiných důvodů, a adekvátně rozhodl o tom, co je a není standardní léčba, omlouvám se panu předkladateli, já si to představit už neumím. To je má praktická výtka. Žádné zdržování, žádné blokování reforem.
Dovolte mi jedovatou poznámku. Mě urazily ty řeči o tom, že něco budeme blokovat. Vážení, kdyby se naše vláda nehádala mezi sebou jak malí spratkové, tak jsme žádné zdržování nemuseli mít a mohli jsme to dávno mít za sebou! To si laskavě všichni uvědomme! (Potlesk z řad poslanců sociální demokracie.)
Nuže k tomu, proč se mi nechce někomu něco vysvětlovat. Já si totiž umím představit, že se pacient, jak tomu je dodnes, rozhoduje o tom, že má jistý hotelový standard. Ano, pacient je asi po předložení cenové nabídky schopen rozhodnout, zdali chce jednolůžkový pokoj s televizí, lednicí, balkonem a koupelnou. Tomu rozumím. Dále si umím představit, že až se zvetí, je schopen rozhodnout, chce-li normální stravu, či stravu nadstandardní. Ale omlouvám se, já si neumím představit... a on to ten návrh zákona neobsahuje a nechci to tu rozpitvávat, dopředu zdůrazňuji, můj projev není všeobsažný, nevysvětlím tu svou koncepci zdravotnictví, jenom chci pojmenovat určité věci... Prosím vás, doufejme, že nepůjdeme tak daleko, že my budeme pacientovi vysvětlovat, jestli nejdřív pojede na CT, nebo na magnetickou rezonanci. Doufám, že až tak daleko nejdeme. Prostě já se stále domnívám, že platí-li ústava a je-li v ní napsáno, že pacient má právo na adekvátní léčbu na poznatcích současné vědy, tak že prostě na ni má právo. A to, co by se dalo nazvat nadstandardem, není ta primární léčba.
Jistě všichni stojíte o to, abyste i vy byli léčeni léčbou adekvátní, která odpovídá moderním poznatkům. Samozřejmě pomíjím nějakou plombu. Pomíjím oční obroučky. S veškerou úctou, už si platíme nadstandardní léčbu - protože proč někdo nosí brýle na dálku v době, kdy je možné korigovat zrak? Asi proto, že považujeme, že brýle jsou standard. Dejme tomu, chápu, že pojišťovna by toto neunesla. Ale asi nebudeme chtít, aby pacient rozhodoval o tom, jaký dostane kardiostimulátor. To, s veškerou úctou, já si neumím představit. A já si ani neumím představit, jak - a nechť mi prominou lidé - jsou tam lidé různého vzdělání, jak starému vykulenému člověku nebo člověku skutečně přece jenom prostšímu já vysvětlím, jaké jsou možnosti kardiostimulátoru - a tento mu zaplatí, na tento si připlatí... No to je logické, že ten člověk koukne do kešeně a zhodnotí, kolik má peněz, a buď mi to odkejvá, nebo se rozhodne a pak na to nebude mít. Pak přináším druhou otázku - co udělá justice s tím, pakliže dotyčný se obrátí na soud s tím, že jeho zdraví bylo poškozeno, neb jsem mu to blbě vysvětlil? Prostřednictvím pana předsedajícího, pana ministra se nechci dotknout, vím, jak pracoval. Ale jistě si sám asi vzpomene, když dělal na rentgenologické klinice, že ve tři v noci, stojí-li tam tři sanitky, zrovna není nejvhodnější doba k tomu, abyste pacientům a jejich čím dál více někdy až hysterickým rodinám vysvětloval, kterou metodu zvolíte.
Promiňte. Pojďme do reforem, ale pojďme nejdřív uklidit to, co v tom zdravotnictví je!
Můj předřečník zde hovořil o tom, že se zneužívá zdravotní péče. Ano, já když jsem viděl úvod pana ministra na zdravotním výboru, který od té doby je spíš trojkoaliční nežli parlamentní, asi pana ministra překvapím, ale já když jsem viděl ty body, tak pan předseda Sobotka mi jistě promine, ale já jsem s tím neměl zase tak velký problém. Já skutečně jako kolega Babor, jsem řekl: paráda, můžeme se o tom bavit. Smutné je, že od té doby se se mnou o tom nikdo nebaví, a navíc se dostáváme někam na prvním místě, kam já jsem vůbec nechtěl.
No a vidíte, jak jsem se zakecal, to doktoři mají ve zvyku. A já bych teď tady skutečně dokázal, že se snažím tu Sněmovnu obstruovat. Ne, dámy a pánové, nesnažím. Já se jenom potřebuji vypovídat a současně i omluvit panu ministrovi a i vám, protože jakožto váš zástupce ve správní radě VZP jsem křičel na své parlamentní spolupracovníky a kolegy, když jsem opět po x-té slyšel, jaké změny budou, jak budeme snižovat lůžka, jak není ochota narovnat jednotlivé platby mezi nemocnicemi. Nebojte se, nemám tu poznámky, jenom jsem přinesl materiály, které jsou k dispozici, že každá nemocnice bez ohledu na to, co dělá, a tuším, proč to tak je, ale nevím, proč to přetrvává, dostává jiné peníze, tzn. ale logicky poskytuje i svým nemocným jiný komfort. Já ještě nemluvím o léčbě. Ale je logické, že jestliže neplatíte všechny hotely na stejné úrovni stejně, tak v jednom hotelu ležíte na jednolůžáku automaticky a v druhém ležíte na pětilůžkovém pokoji. Dámy a pánové, já vím (s důrazem), o čem hovořím! A varuji před tím, abychom nechali Ministerstvo se takovýchto zařízení zbavovat a přenášet to na jiné útvary naší České republiky.
Říkáte si: On zas chrání tu svoji Bulovku. Lidi, jo. Já jsem tam strávil dvacet let. A ať chcete, nebo ne, já jsem tam víc než doma, protože jsem tam odsloužil daleko víc hodin. Budu chránit Bulovku, ale budu chránit jakoukoli další jinou nemocnici v tom smyslu, aby byla zachována co její nedokonalejší funkce. Aby její zaměstnanci byli spokojeni, aby její pacienti byli spokojeni. A je ostudou 21. století, že když jsem jako ještě mladý lékař měl radost, že se všechno změnilo, tak víte, co je kuriózní? Proto jsem tu mluvil o té Kubě. Když do některých špitálů přidejte, tak kromě přístrojů, nových léků atd., to beru, ale to je přirozený vývoj, se nezměnilo vůbec nic.
Dovedete si někdo z vás představit, že bez protekce - a promiňte mi to slovo - že bez protekce a bez známostí vás odvezou do nemocnice, kde na vás vytáhnu novou, vyšší platbu, pak vám dám vybrat, co chcete, pak vás odvezu na pětilůžkový pokoj, kde máte zakázaný pohyb, a když budete chtít jít na tzv. gramofon, tak tu svoji velkou potřebu, dámy a pánové, děláte minimálně před čtyřmi dalšími lidmi. Doufám, že vám nepřipadá nechutné, že vám to připomínám. I takto stále vypadá české zdravotnictví. A to jsem čekal, že změníme. A pak přejdeme k těm krokům dalším. A až toto nebude, tak ano, ač jsem sociální demokrat, možná začnu uvažovat o tom, že abychom zabránili zneužívání, tak si ti lidé zaslouží určitý regulační poplatek. Ale až zabráníme zneužívání! A my si přiznejme, že české zdravotnictví se zneužívá. Slyšíte, kolik se vyhazuje léků. Vy vůbec netušíte, co vozí záchranná služba, kterou má každý právo si zavolat! Tím se omlouvám těm, kteří ji potřebují. Tomu, kdybychom se věnovali, najdeme první miliardy hned. A kdyby existovaly poplatky, které tomuto zabrání - ale já věřím, že se najde i jiný způsob - pak je tento poplatek skutečně regulační. Omlouvám se. Tento poplatek já za regulační nepovažuji, protože ti chudáci, kteří tam u nás chtě nechtě zůstat musí, neb jsou nemocní, opuštění a tak dále, ho prostě zaplatit budou muset. ***