(18.40 hodin)
(pokračuje Jandák)

Ano, namítnete, že pokud by to pro někoho opravdu znamenalo sociální problém, že připravujete celý další systém finančních kompenzací. Když prominu nárůst byrokracie, který to určitě přinese, tak mi můj selský rozum říká, že je to jen vytloukání klínu klínem. Vy oberete občany o peníze, dostanete je do stavu nouze, a oni budou muset požádat o sociální příspěvek. V některých případech na něj možná i u pana ministra Drábka dosáhnou. Ten však bude muset díky tomu prosit o zvýšení pana ministra Kalouska. Ten se nám tu ovšem rozpláče nebo rozhněvá, to podle toho, jakou bude mít zrovna náladu, a zeptá se nás, kde na to máme brát. A pak se rozhodne, že mu nezbude nic jiného, než například snížit platy státním zaměstnancům, kteří se ovšem začnou bouřit, a tak dále a tak dále. Prostě pějme píseň dokola, nebo, chcete-li, změňme se ve slepičku, která shání pro dusícího se kohoutka vodu a běhá od čerta k ďáblu, aby nakonec našla kohoutka ležícího vzhůru nohama, které se ovšem ani nezatřepou. A dál se budete ptát, kde tedy na to všechno máte brát.

Já vám to řeknu, pane ministře: Nezačínejte u chudých lidí. Vaše vláda není proreformní, ale je antijánošíkovská. Nebere bohatým, ale chudým, nedává chudým, ale dává bohatým. Na změně daňového systému nevydělali lidé, kteří pobírají méně než průměrnou mzdu. Na daních se vám podařilo obdarovat těch pár procent nejbohatších vrstev, kteří podobnou pomoc rozhodně nepotřebovali. Ale chybějící příjmy ve státním rozpočtu chcete ve zdravotnictví mimo jiné kompenzovat tím, že zvýšíte poplatky plošně všem. Ti nejbohatší takovou skutečnost opravdu příliš nepocítí. Ale na nich si totiž ani nic nevyberete. Oni rozhodující procento nemocničních pacientů netvoří. Takovými pacienty jsou obvykle nejvíce lidé starší s nepříliš vysokými příjmy, nebo dokonce závislí jen na svých důchodech.

Pane ministře, pro nás dva ten příplatek roli hrát nemusí. Pro tisíce našich občanů žijících od výplaty k výplatě, od důchodu k důchodu bude mnohdy velmi těžko řešitelný. Já vás chci tedy požádat, přestaňte své úředníky zaměstnávat plozením desítek nesrozumitelných stránek zákonů, jejichž konečným důsledkem je jenom zhoršení dostupnosti a kvality zdravotní péče.

Zkuste být nejenom TOP, ale taky trochu soc, přestaňte být 09, lepší bude 11, 12 nebo 13. Já mám tím na mysli roky, kdy by vaše vláda udělala pro občany, kteří ji v dobré víře volili před rokem, taky něco dobrého, aby se totiž ve zdraví dožili aspoň toho TOP roku 14. Děkuji vám, pane ministře. (Potlesk poslanců v levé části sněmovny.)

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Ivana Ohlídala o slovo. A Ladislav Šincl.

 

Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem k tomuto bodu, k tomuto zákonu už vystupoval minulý týden ve středu. Tehdy jsem položil panu ministru několik otázek. Byl bych velmi rád, já je ještě zopakuji, kdyby v dnešním svém závěrečném vystoupení na ně odpověděl.

Ta první otázka se týká efektivnosti lékařského, nebo řekněme zdravotnického systému, přesněji řečeno, v České republice. Vy jste v minulém vystoupení minulý týden hovořil o tom, že je třeba zvýšit efektivitu zdravotnického systému, a já jsem tehdy replikoval, že to samozřejmě chápu, ale nechápu, proč při zvyšování této efektivity si dostatečně a intenzivně nevšímáte některých negativních jevů, které ve zdravotnickém systému probíhají. Měl jsem například na mysli, a to byla jedna z těch otázek, neefektivitu v lékové politice.

Já dodneška nejsem schopen pochopit, proč například některé velmi důležité léky v České republice jsou podstatně dražší než v jiných vyspělých zemích Evropy, například v Německu, Rakousku, Francii a jinde. Mám na mysli například léky, pomocí kterých se léčí hypertenze. Podle vyjádření některých mých známých lékařů skutečně platí to, že tyto léky jsou u nás neodůvodněně dražší než v zahraničí. Čili kdybyste byl tak laskav a mohl tuto otázku zodpovědět.

A další otázka, kterou jsem vám tehdy položil, byla otázka týkající se neefektivity spojené s výběrovými řízeními, která probíhají především na drahé lékařské přístroje. V tisku a v ostatních sdělovacích prostředcích se velmi často setkáváme s tím, že je výrazná kritika právě tady této politiky týkající se lékařských přístrojů a jejich nakupování. Skutečně některé příklady jsou tak do očí bijící, že i laik pozná, že při těchto výběrových řízeních se rozhodně plýtvá veřejnými finančními prostředky. Chtěl bych se vás ještě jednou zeptat, jak vystupujete proti tomuto zásadnímu nešvaru, jaké postupy volíte, aby tento negativní vliv na český zdravotnický systém byl alespoň redukován, když ne úplně odstraněn.

Vážený pane ministře, vy jste před chvílí říkal, že zavedení těch nadstandardů, té ekonomicky náročnější péče, umožní snížit korupci v řadách lékařů. Udával jste téměř konkrétní případy. Já si myslím, že to rozhodně není možné. Korupce se asi tímto způsobem těžko dá vymýtit.

Co se týče té ekonomicky náročné péče, tak bych chápal, kdyby byla aplikována v takových těch pomocných procesech spojených s léčebným procesem, kdyby byla aplikována třeba na to, že ten pacient může být na pokoji sám, že má televizor a podobné věci. To bych ještě dovedl pochopit a do určité míry bych s tím i souhlasil. S čím ale nemohu souhlasit, je to, pokud tady tato rozdílná zdravotnická péče je přímo zahrnuta do léčebného procesu. Když skutečně ten, kdo může platit, dostane lepší a nebo řekněme aktuálnější lékařskou péči než ten, který zaplatit nemůže. Já mám obavu, že se pomalu začínáme blížit americkému zdravotnímu systému, který je velmi nákladný, málo efektivní a pro většinu Američanů více či méně dostupný.

Já si vzpomínám na takový příklad ze svého pobytu ve Spojených státech amerických, například ze San Francisca, kdy jsem šel se svým kolegou po ulici, po chodníku, který tam všude téměř v San Franciscu je obsazen bezdomovci a žebráky, takže je obtížné vůbec v San Franciscu, aspoň v té hlavní části města, chodit po chodnících, tak najednou, když jsme spolu hovořili s kolegou česky, tak nás oslovil nějaký pár bezdomovců. A když jsme se s ním dali do řeči, tak jsme zjistili, že je to manželský pár, z nichž ta žena byla zdravotní sestrou. Emigrovali někdy v 68. roce do USA z Československa. Ta paní pracovala jako zdravotní sestra. Onemocněla nádorem mozku. Když lékaři diagnostikovali tento nádor, tak jí řekli, že pokud chce být zachráněna, musí být zvolen jistý druh operace, který ale nemá pokryt svým zdravotním pojištěním. Takže musela platit obrovskou částku navíc, pokud se chtěla zachránit. Samozřejmě museli se zadlužit, dluh pak nebyli schopni splácet a skončili jako bezdomovci. Měli aspoň to štěstí, že paní přežila.

Já vím, že je to poněkud extrémní příklad, že k takové situaci by snad nemělo v České republice po přijetí vaší novely zákona o zdravotnickém pojištění dojít, ale nejsem si jist, jestli nebude následovat takový vývoj, že by k této situaci mohlo časem docházet i v České republice. A co bylo hlavní příčinou tohoto příkladu? Hlavní příčinou byl ten nerovný přístup ke zdravotnické péči, založený na majetnosti jednotlivých pacientů. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP