(22.10 hodin)
(pokračuje Votava)
Relativně menší odpor mám k poplatkům za hospitalizaci. I když opět - co vlastně mají regulační poplatky v tomto případě regulovat? Nemocnice snad nepřijímá pacienta bezdůvodně. Pokud ano, je to na kontrolu příslušné zdravotní pojišťovny. A pacient snad nebude podepisovat revers a utíkat z nemocnice jen kvůli placení regulačních poplatků. Pokud ano, pak tento stát dostal pacienta přesně tam, kde ho chtěl mít. Ze zákona z něho dostal zdravotní pojištění, ale dotlačil ho k tomu, aby zdravotní péči, kterou si předplatil, také nečerpal.
Ale dobře, dejme tomu, že si pacient v nemocnici v těchto poplatcích platí to, co by jinak spotřeboval třeba doma - energie, vodu, jídlo, prádelnu. Ale proč to prostě nemůžeme nazývat platbou za hotelové služby? Proč regulační poplatek? I když ruku na srdce, kdo by chtěl platit nyní 100 korun, nebo navrhuje se 100 korun, za hotel, kde sdílíte pokoj také se třemi, čtyřmi, pěti cizími lidmi? Záchody jsou někdy na společném patře, ráno vás budí v pět hodin, protože to tak vyhovuje personálu. Jídlo nestojí také někdy za nic a ještě je ho málo.
Skryté nebezpečí v jakémkoli poplatku samozřejmě také spočívá v tom, že když je už zaveden, dřív nebo později bude pod nějakou záminkou navyšován. To si myslím, že je normální jev u nás.
Říká se, že když hodíte žábu do vařící vody, vyskočí z ní, pokud ji však dáte do studené a pomalu ji zahříváte, nechá se bez protestů uvařit. Podobné je to i s poplatky. Začalo to 30 korunami, lidé brblali, zejména v lékárnách, ale časem holt si asi museli zvyknout. Nejvyšší čas žábě trochu přitopit, poplatky tedy znovu zvednout, viz poplatek za lůžkoden v nemocnici.
Například Věci veřejné slibovaly ve svém volebním program ihned zrušení poplatku v lékárnách a zrušení celého systému poplatků po definování tzv. nároku, tedy péče plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění. A skutečnost - regulační poplatek za položku za recept, to bude ovšem kompenzováno tím, že za hospitalizaci zaplatíme nejméně 100 korun za lůžkoden.
Koalice chce také zvýšit poplatky za návštěvu ambulantního specialisty bez doporučení. Jinými slovy, buď zaplatíte za návštěvu obvodního lékaře, poté ještě za specialistu, nebo půjdete rovnou za specialistou a dáte prostě o něco více. Ono to vyjde nakonec nastejno. Zkrátka budeme vedle povinné platby do zdravotního pojištění platit stále ještě vyšší a vyšší regulační poplatky a dostávat za to stále méně a méně.
Vládní strany ODS, TOP 09 a Věci veřejné totiž chystají už zmíněnou zásadní změnu v systému zdravotnictví, a to definování nároku. Ten bude - cituji - stanoven jednak na základě medicínských kritérií, pak také v rozsahu možností veřejného zdravotního pojištění. Co si pod tím představit, nevím. Zda bude v možnostech veřejného pojištění třeba operace slepého střeva, nebo to už bude nadstandard, který si pacient zaplatí? To se musíme nechat asi překvapit. A bojím se, že to překvapení bude nemilé.
Záměrem Věcí veřejných bylo také zrušit rozbujelý počet zdravotních pojišťoven, kterých je dneska, jestli dobře počítám, jedenáct, a zavést pouze jednu pojišťovnu. Já mám stejný názor. Proč z veřejného zdravotního pojištění financovat nákladné budovy ředitelství, kanceláře poboček, služební auta, hordu úředníků jedenácti pojišťoven, které si stejně vlastně nijak nekonkurují. Maximálně vám dají slevu na nějaké drahé očkování a jen přeposílají z pojištění platby lékařům a nemocnicím. Bohužel, ani tento bohulibý záměr Věcem veřejným nevyšel.
Z toho, co jsem uvedl, samozřejmě já tuto materii, tento zákon, tento návrh zákona podpořit nemohu. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Petrů a poté mám ještě tři písemné přihlášky. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Petrů: Děkuju. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, měl jsem připraveno vystoupení, ale vzhledem k tomu, že mí kolegové většinu věcí tady přednesli, já s ohledem i na ten čas, který je, a z úcty k vám si dovoluji to svoje vystoupení zkrátit s tím, že případné připomínky uplatním při druhém čtení. Děkuji. (Potlesk poslanců z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Velebný.
Poslanec Ladislav Velebný: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, novela zákona o veřejném zdravotním pojištění se mně zdá, že je málo likvidační. Že je málo protiústavní. Co na tom, že se to nelíbí většině národa, většině lidí, levicovému spektru naší Sněmovny? Na to vůbec nekoukejte, páni kolegové zprava. Vždyť máte přece pravdu. Je vás většina.
Lidi mají dělat, a ne chodit po lékařích nebo se válet v nemocnicích a lázních. Prosím vás, vždyť tento kabinet pana Petra Nečase přece dělá pro lidi maximum. Podívejme se na trh práce, podívejme se na aktivní politiku zaměstnanosti. Co chcete, páni kolegové z levice? Zavedení standardu a nadstandardu? Vždyť je to taky nesmysl, vždyť na to dosáhneme jenom někteří z nás, když zavedeme ten nadstandard.
Mám ještě spoustu nápadů, pane ministře. Ale myslím, že vám nemusím radit, protože vy asi o nich víte. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk zleva. Potlesk několika poslanců zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, nejprve mi dovolte krátce říct, proč vystupuji. Neměl jsem v úmyslu žádné vystoupení, ale když jsem poslouchal rozpravu, zejména ty poznámky pana zpravodaje a nakonec i některá vystoupení kolegů, zjistil jsem, že kromě odborných vystoupení, která obstarali členové poslaneckého klubu, případně členové stínové vlády KSČM, je tady potřeba vystoupit v určité obecné rovině z pohledu nikoli samotného návrhu zákona, ale z pohledu ústavnosti.
Dovolím si připomenout již jednou zmíněný článek 31 Listiny základních práv a svobod. Ta nezměna, jak tady bylo řečeno, postavení zdravotní péče v českém ústavním systému je dána tím, že žádná vláda, žádná většina od roku 1991, resp. od roku 1993, v České republice nebyla taková, aby mohla ústavní změnu a článek 31 změnit. Jestliže tak chcete učinit pomocí obyčejného zákona, tak si vám dovolím připomenout, že jsem před Ústavním soudem v době, kdy se zaváděly tzv. regulační poplatky, stál, a výsledek mezi Sněmovnou, tehdejší vládou Mirka Topolánka a Ústavním soudem byl 8 : 7 ve prospěch zachování tohoto protiústavního nesmyslu.
Že to je protiústavní nesmysl, je zřejmé. A jenom to, že tam byl poplatek 30 korun a že byl obrovský nátlak na Ústavní soud, tak Ústavní soud rozhodl, že nechá tuto normu v platnosti. Jestli si vážně myslíte, že zůstane oněch osm ústavních soudců stejného názoru po tom, co tady předvádí část Poslanecké sněmovny, já o tom přesvědčen nejsem. K tomuto přesvědčení mi dodává odvahy minimálně to, že Ústavní soud už zpochybnil ten krok, který jste tady udělali.***