(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, kolegové, přeji vám příjemné odpoledne. Mám tady omluvu dodanou, kterou se omlouvá ministr životního prostředí Tomáš Chalupa z jednání odpoledního, a pak se vrátíme do bodu, který jsme nedokončili v průběhu dopoledního jednání Sněmovny, kde, jak vidím, jsou ještě písemné přihlášky dalších, a my jsme tady- já nevím, jestli vystoupení pana poslance Opálky bylo přerušeno - nebylo - bylo dokončeno, takže - přerušeno - takže vlastně poslanec Opálka může do konce ještě pokračovat. Takže vstoupíme tedy přímo do toho bodu do konce i do vystoupení pana poslance Opálky, takže ho požádám v tom případě, aby se znovu ujal slova a dokončil svoje vystoupení z dopoledního jednání.
Prosím, pane poslanče a zpravodaji tedy zároveň, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Jsem teď v takové složité situaci. Pan kolega Štětina, tuším včera, si tu stěžoval, že mu nikdo nepíše projevy. Já musím říci, že se tomu divím, jako koaliční poslanec určitě dostává podklady z ministerstva. My opoziční si je opravdu musíme psát sami. A teď nechci jaksi zahodit ten svůj projev a nevím, jestli si ještě pamatují kolegové, co jsem řekl před polednem. (Veselost v sále.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Klid, klid prosím. Zdá se, že si to nepamatují.
Poslanec Miroslav Opálka: Když jsem byl restartován, tak mi poraďte, pane místopředsedo, jestli mám pokračovat, nebo raději pro jistotu začít znovu... Tak někteří by to chtěli znovu... (Smích přítomných poslanců.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak to jenom stručně shrňte.
Poslanec Miroslav Opálka: Máte pravdu, pane místopředsedo, já myslím, že pan exministr, teď premiér, to dělá špatně, když pořád začíná znovu a znovu. Já nebudu dělat stejnou chybu. Takže jenom připomenu, že jsme skončili v části zákoníku práce, že jsem byl přerušen v době, když jsem konstatoval nesouhlas se snížením v objemu na mzdy, a dostal jsem se k části, kterou si tedy dovolím - krátce se k ní vrátit.
Ale přitom k zajištění proklamované konkurenceschopnosti zaměstnavatelů ve veřejných službách a správě na trhu práce a k ocenění nejsložitější práce ve veřejných službách a správě vykonávané výjimečně schopnými odborníky se navrhuje zachovat nově zavedený platový institut - smluvní plat. O tom už média přinesla řadu zajímavých kauz, jak se na různých ministerstvech rozdělovaly různým lidem peníze. Jde o obrovskou individuální pravomoc. Jde o podporu subjektivismu. Obrátil bych při této příležitosti změny na chvíli pozornost k jedné starší, veřejně známé, i když možná už zapomenuté kauze paní Jany Nagyové, tehdy ředitelky odboru kanceláře pana exministra Petra Nečase, který jí zařídil průměrný čistý měsíční plat - jak vyplynulo z Blesku a z internetu a pan premiér ani po výzvách toto nezpochybnil - ve výši 178 761 korun. Za osm měsíců roku 2009 tak paní ředitelce vyplatil stát čistého či hrubého - to jsem se nedopátral - příjmů 1 430 091 korun. A to nešlo o vrchního ředitele, či náměstka ministra. Dnes paní Nagyová vykonává funkci vrchní ředitelky sekce kabinetu pana premiéra Nečase a o jejích příjmech zatím není nic známo.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vysocí či oblíbení státní úředníci již dávno ve svých příjmech přeskočili platy zákonodárců. Předložená změna tyto rozdíly ještě zvětšuje. To vám opravdu nevadí? Já jsem přesvědčen, že toto nelze podporovat.
A nyní k změně v zákonu o státní sociální podpoře. Taktéž nepodporuji trvalé snížení celkové vyplácené částky u čtyřleté varianty rodičovského příspěvku změnou termínu provedení volbou režimu čerpání. Jako účel tohoto opatření je deklarována podpora zapojení rodičů na trh práce. No, v době vysoké nezaměstnanosti poněkud zvláštní opatření. Výhodné pouze zejména pro vybrané profese, jako je management, finančnictví, advokacie, soudnictví, státní zastupitelství, lékařství a podobně. Prorodinná politika a citová výchova dětí je takto opomíjena. Zato hlavní je úspora státních financí při čerpání delších rodičovských dovolených. Vypuštěním úpravy sociálního příplatku a dočasným zachováním nároku jen u rodin, kde alespoň jeden člen rodiny, buďto nezaopatřené dítě, nebo rodič, má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ochuzuje neméně velkou řadu potřebných. Naštěstí se toto opatření podařilo v minulosti trošku změkčit. Děti tak trpí za nezodpovědné rodiče. Toto opatření nemá mou podporu. Představa, že se má více zapojit do ekonomické pomoci chudé domácnosti širší rodina, má mnoho úskalí a přinese řadu konfliktů mezi přímými rodinnými příslušníky i mezi jejich partnery. Neřku-li, kdyby takto chtěli někteří vychytrálci jedné domácnosti tunelovat jiné domácnosti svých příbuzných úmyslně a programově, opravdu nevím, jaká by byla ochrana.
Taktéž zachování omezení nároku na porodné jen na prvorodičku s nízkým příjmem v rodině není v souladu s úspěšnou rodinnou politikou a návrh si nezaslouží podporu. Mohli bychom se učit od francouzské propopulační politiky, ale ta ve vládě nikoho zřejmě nezajímá. Přece podpořit bychom měli právě narození druhého dítěte, ne? Přece potřebujeme, aby rodiny měly minimálně dvě děti, ne jenom jedno. Takže ta bonifikace by právě měla být pro to druhé dítě. A to nechci rozebírat situaci, kdy dochází k druhému porodu se značným odstupem času, či dokonce s jiným partnerem v jiné domácnosti. Zde jsou argumenty o tom, že další dítě používá výbavu starších sourozenců, neopodstatněné. Jde o nerozumné i nedůstojné opatření.
K změnám v zákoně o zaměstnanosti. U zachování právní úpravy ve smyslu větší regulace činnosti agentur práce rozšíření důvodů pro odejmutí jejich povolení ke zprostředkování zaměstnání či pro povinné pojištění agentur práce - s tím nemám problém. Posiluje to právní jistotu pracovníků. Jen si nepřeji, aby tyto soukromé agentury postupně přebíraly agendu pracovníků z kontaktních míst nově ustaveného Úřadu práce České republiky. ***