(16.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak teď má slovo pan poslanec Jan Chvojka a připraví se Ladislav Skopal.
Poslanec Jan Chvojka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, minulý týden jsem zde byl při svém projevu napomenut, že mluvím příliš nahlas, respektive že do mikrofonu řvu, tak musím objasnit: můj výrazný hlasový projev byl dán samozřejmě tím, že se hlasovalo o vládě, která samozřejmě mou důvěru nemá, a svým vystoupením jsem chtěl dát minulé úterý toto dostatečně najevo. Dnes se tedy pokusím mluvit tišeji, nicméně nyní projednávaný zákon mě pálí stejně jako celá nynější vláda.
Myslím si, že návrh zákona je esencí toho, jak asociální tato vláda je. Nechci mluvit o jednotlivých detailech navrhovaného zákona, to bych zde mohl hovořit půl dne a musím dát samozřejmě prostor svým kolegům. Dnes chci mluvit zejména o navrhovaných změnách zákoníku práce v ustanoveních, týkajících se odměňování.
Vláda navrhuje zachovat úpravu odměňování zaměstnanců, a to tím způsobem, že - cituji: "K zajištění konkurenceschopnosti zaměstnavatelů ve veřejných službách a správy na trhu práce a k ocenění nejsložitější práce ve veřejných službách a správě vykonávané výjimečně schopnými odborníky se navrhuje zachovat zavedený platový institut, tzv. smluvní plat." Se zavedením tohoto institutu smluvního platu do systému odměňování zaměstnanců ve veřejné správě jsem nesouhlasil a dále zásadně nesouhlasím. Doplnění institutu smluvních platů do systému odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správy naprosto pomíjí tu skutečnost, že tito zaměstnanci jsou odměňováni z limitovaných veřejných rozpočtů, a které na rozdíl od podnikatelské sféry nelze výši těchto prostředků vlastní činností zaměstnavatelů buď vůbec, nebo pouze v nepatrné míře ovlivnit. Dle mého názoru je obrovský rozdíl mezi sjednáváním smluvní mzdy s vedením společnosti, kdy vlastník oceňuje konkrétní finanční přínos managementu, a u smluvních platů ve veřejné sféře jde o to, že politický činitel, to znamená zástupce vládnoucí strany, která se momentálně podílí na správě státu, kraje nebo obce, rozděluje veřejné prostředky. Není zde tedy žádným způsobem uplatňována jakákoli zpětná vazba na výkon daného jednotlivce. Obávám se, že zavedením smluvních platů dojde k legalizaci takových postupů zaměstnavatele při stanovení platu, které byly podle současných norem kvalifikovány jako nepřípustné až protizákonné. Mnozí si ještě jistě vzpomenou na zkušenost z Národního technického muzea.
Pro odměňování jsou stanovené závazné limity objemu prostředků na platy, takže mám obavu, že v důsledku uplatnění smluvních platů se zhorší a prohloubí nerovnost v odměňování a že bude také docházet k diskriminaci v odměňování ostatních zaměstnanců, protože finanční prostředky na smluvní platy budou získané na úkor zaměstnanců odměňovaných na základě zařazení do platových tříd.
V návaznosti na schválenou změnu § 123 odst. 6 písm. f) zákoníku práce a návrh novely nařízení vlády číslo 564/2006 připomínám riziko dopadu plošného používání tarifu s rozpětím. Zákoník práce ani návrh novely nařízení vlády nevylučuje, že u jednoho zaměstnavatele se mohou uplatnit obě navržené formy odměňování, tj. stávající tabulky a smluvní platy i tarify s rozpětím a smluvní platy. Bližší podmínky pro určení platového tarifu v rozpětí nejsou stanoveny. Dle mého názoru realizací uvedeného návrhu dochází k porušení článku 24 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na spravedlivou odměnu za práci, a § 16 zákoníku práce, který deklaruje povinnost rovného zacházení v odměňování. Návrh je rovněž dle mého názoru v přímém rozporu s ustanovením § 110 zákoníku práce, který stanoví, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejný plat.
Musím též zdůraznit, že judikatura Soudního dvora Evropské unie uznává i obecný zákaz diskriminace a navíc že s Lisabonskou smlouvou spojená Listina základních práv Evropské unie, jež tvoří součást primárního práva Evropské unie, zakazuje v článku 21 diskriminaci jako celek. Judikatura Soudního dvora EU navíc v oblasti odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty standardně uznává princip tzv. jednoho zdroje. Podle něj povinným subjektem, který musí rovné odměňování zajišťovat, není pouze vlastní zaměstnavatel, který zadává práci, ale subjekt, který je odpovědný za nerovnost a může zajistit či obnovit rovné zacházení.
Z tohoto pohledu je nutno posuzovat veřejnou správu a odměňování v ní jako celek tak, aby bylo zajištěno rovné zacházení v odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty, a to v rámci všech subjektů odměňovaných z veřejných rozpočtů. Z výše uvedeného je zřejmé, že určení platového tarifu v rámci rozpětí platových tarifů stanovených od nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy může ve svých důsledcích znemožnit zabezpečení odpovídajících relací přiznaných platových tarifů, a to i v rámci jednotlivých organizací veřejné sféry. Může tak snadno dojít - (technické problémy s mikrofonem).
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Haló, nějaký problém? Nefunguje. Zkuste to ještě, omlouvám se.
Poslanec Jan Chvojka: Může tak snadno dojít k situaci, kdy zaměstnanec vykonávající práci odpovídající svou náročností zařazení do vyšší platové třídy bude mít při stejné délce započítatelné praxe výrazně nižší tarifní plat než zaměstnanec zajišťující méně náročnou činnost.
Dámy a pánové, nejen na základě výše uvedeného nemohu projednávaný zákon podpořit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD).
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A teď poprosím pana poslance Ladislava Skopala, Josef Novotný a Miroslav Svoboda. A faktická, ano je to tady, už to vidím, ano, ano. Tak prosím - ale také pan poslanec Nekl, mám to tady správně? Ne, ne to je stará.
Takže pan poslanec Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak, odměňování ve veřejné sféře. Tak já myslím, že my všichni máme právo na to, aby byla veřejná správa kvalitní. Aby byla kvalitní, tak tam potřebujete kvalitní zaměstnance a musíte je dobře odměnit. To lpění na tabulkách je samozřejmě nespravedlivé, zejména k mladým lidem, kteří mají chuť pracovat na úřadech. Co je spravedlivého na tom, že když mám například na magistrátu vedoucího odboru financí, tak podle těch tabulek 50letý vedoucí bere jiné peníze než 35letý? Přitom dělají stejnou práci a závisí pouze na věku. Pokud mají být tabulkové platy, tak mají být na pozice, a ne závislé od věku, protože to je samozřejmě diskriminační.
Já, když jsem byl na magistrátu, tak jsem se snažil motivovat mladé lidi, aby přišli a pracovali ve sféře, a docela se nám to dařilo. Ale tuto nespravedlnost jsme museli řešit jinou nespravedlností, že rozdíl v tabulkách jsme dorovnávali různým osobním příplatkem, protože ten systém, který je doposud, prostě je špatný, nepřispívá ke kvalitě veřejné správy. A pokud vy tady říkáte, že to je důvod, proč pro to nemůžete hlasovat, tak se zastáváte těch podprůměrných zaměstnanců. A my bychom se měli zastávat těch nejlepších, abychom je měli odměnit, aby nám neutíkali do privátní sféry a aby byli i v té veřejné sféře dobře odměňováni. Takže ten návrh je naprosto v pořádku. Já myslím, že celá veřejná správa od ministerstva přes kraje, přes obce potřebuje tu smluvní volnost, abychom byli schopni získat do služeb státu, kraje či města kvalitní odborníky, mladé lidi, kteří budou schopni a ochotni kvalitně veřejnou správu vykonávat a tím sloužit nám všem.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, další faktická tu není, takže můžeme dát slovo poslanci Ladislavu Skopalovi a připraví se Josef Novotný mladší.
Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, úsporná opatření v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí mě skutečně zvedla z poslanecké lavice, a proto tady stojím. Ve svém příspěvku se samozřejmě nemohu a ani nechci zabývat vším, co nesmyslného v tomto návrhu je a čím se tento návrh hemží, ale nedá mi to, abych se nevyjádřil aspoň k § 29 - proti odstupňování ve výplatě nemocenského s ohledem na délku trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény.
Docela mě zarazilo vysvětlení v důvodové zprávě, že jediným odůvodněním je totiž - opětovné zavedení rozdílných sazeb pro výši nemocenského by vlastně přineslo náklady cca 2,4 miliardy korun. Ministerstvo v podstatě a vláda chce sebrat ty 2,4 miliardy těm, kteří jsou na tom špatně, jsou nemocní, nemají šanci se bránit. Jistě, nemůžu vyloučit, že občas se nenajde některý simulant v oblasti nemocných, který má svého kámoše doktora, který mu tu nemocenskou napíše. Ale já si myslím a doufám, že i ministerstvo - že v naprosté většině případů se jedná o zoufalé lidi, kteří jsou v životní nouzi. Čím déle jsou totiž nemocní, tím rychleji jim ubývá finančních prostředků, a v podstatě i jejich rodinám, které se je snaží nějak dotovat. A to ne každý má štěstí, aby rodinné zázemí vůbec měl. S pokračující pracovní neschopností se prohlubuje propast i v kontaktu se zaměstnavatelem, protože ten bezprostřední kontakt tam není. Snižuje se možnost návratu k původní práci, protože čím déle jsem nemocný, tím samozřejmě ten kontakt ztrácím. Prodlužování pracovní neschopnosti zpravidla svědčí o závažnosti choroby, a tím se i stupňují životní náklady tohoto člověka. ***