(11.30 hodin)
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji panu ministrovi. Já bych chtěl panu kolegovi Polčákovi, prostřednictvím předsedající, říct několik věcí.
Ano, pan kolega poslanec nebyl tehdy členem zastupitelstva Zlínského kraje. Zlínský kraj byl v koalici ODS, ČSSD a lidovci. Sociální demokraté nepodpořili přechod nemocnic na obchodní společnosti.
Co se týká pana inženýra Vařechy, ano, ten byl za vás. Nicméně on byl členem Evropských demokratů v té době. Byl členem Evropských demokratů.
A vyjádření kolem toho, že pan kolega Petr Gazdík měl tehdy názory opačné, než má v současné době, se dají najít ve sdělovacích prostředcích, především v regionálním tisku.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Nyní tedy vystoupí pan ministr zdravotnictví Leoš Heger.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se přihlásil ke spoluautorství návrhu, který zde předložil pan poslanec Marek Šnajdr, a řekl k tomu pár svých komentářů.
Musím konstatovat, že výkon pana poslance Ratha z hlediska rétorického jako obvykle byl brilantní, přesto však musím říci, že je potřeba se zamyslet nad jeho způsobem argumentace. Jestliže celý ten projev byl založen na tom, že tady je předkládáním zákona vyrobena hrozba privatizace, tak ten prosím nebyl založen na jediném validním argumentu. Jestliže se odstátnily některé nemocnice a některé se nepovedly a hospodařily po odstátnění špatně, je pravdou, ale zrovna tak je pravdou, že i některé neodstátněné organizace hospodaří špatně. A nakonec si pan poslanec Rath ve funkci hejtmana opakovaně stěžoval, že nemocnice ve Středočeském kraji mají problémy, a samozřejmě to přičítal Ministerstvu zdravotnictví, které nezařídilo tu ono, tu něco jiného.
V podstatě ten argument o totální privatizaci zakončený jaksi zvoláním, že jestli to teď tak uděláme, bude to už na věky a není cesty zpátky, byl podpořen argumenty, které začaly urážkou bývalých vedení Ministerstva zdravotnictví nebo konkrétních osob a skončily konstatováním, že lidé, kteří to organizují, jsou slintající psi, kteří stojí u plotu a těší se na privatizaci, tak to podle mě není jaksi kvalitní argumentace a odpovídá argumentaci toho typu, že někdo mění zdravotnictví jako bin Ládin v české podobě.
Musím říci, že tady opakovaně zaznělo i od kolegů pana poslance Ratha, že zákon má řadu chyb. Já po svých zkušenostech, jak se tvoří legislativa, jak je ten proces obtížný, složitý a často chaotický, bych si v životě netroufl vyčítat panu poslanci Rathovi, že dal dohromady zákon, který má chyby, které by bylo možné opravit.
Problém tohoto zákona je úplně jinde, a to v pohledu na způsob, jakým by mělo být organizováno zdravotnictví. Ten zákon založil síť nemocnic, povinných nemocnic, které musí ovládat stát, které musí dostat za každou cenu smlouvu s pojišťovnami a musí být placeny z veřejného zdravotního pojištění. A z 200 nemocnic takto bylo vybráno 150 nemocnic. K tomu, že tuto přílohu Ústavní soud zrušil, musím konstatovat, že to doprovodil ještě komentářem, že se nezabýval dalšími aspekty zákona, ale prostě že není možno takovýmto způsobem hospodařit s majetkem v různém vlastnictví a dirigovat ho zákonem.
Ale to všechno ještě není to nejhorší. To nejhorší je, že zákon prostě zakládá představu, která odpovídá tomu, že na ministerstvu sedí osvícení úředníci a případně i osvícený ministr, který může totálně rozhodovat prakticky o všem. Téměř by se dalo říct až totalitně. Já zásadně nesouhlasím s touto koncepcí. Je jistě legitimní o ní diskutovat, ale odkazy na země, kde existuje rozsáhlá síť nemocnic neziskového typu, ještě vůbec nedokládají to, že to jsou nemocnice, které někdo řídí. To jsou naprosto svéprávné subjekty, které mají svoji samostatnost a řídí se a jsou za sebe zodpovědné samy. Problém zákona je, že jakmile by ty nemocnice přešly do statutu neziskového zařízení podle diskutovaného zákona, staly by se subjekty, které prakticky za nic nezodpovídají a veškerou zodpovědnost vrací zpátky do ruky státu. Věřím, že existují země, kde takovéto systémy by mohly fungovat, ale to, co se ukázalo u nás jak v době dávného socialismu, tak v době posledních dvaceti let, ukazuje, že centrální řízení velkých celků se prostě u nás neumí. A jestli po něm někdo touží, tak současné ministerstvo v žádném případě ne.
Já vás ujišťuji, že jsem opakovaně deklaroval, že zájmem současného ministerstva je vytvořit rozumný zákon o neziskových organizacích nebo nemocnicích, zákon, podle kterého bude možno odstranit přímé vedení současné sítě přímo řízených organizací a z těch organizací udělat neziskové organizace rozumného typu, které by měly svoji samostatnost. Já a ani lidé, se kterými spolupracuji na ministerstvu i v poslaneckém klubu, netoužíme po tom, abychom řídili nemocnice. Chápu, že jsou lidé, kteří rádi řídí nemocnice a rádi řídí cokoliv. Můžeme si říct příklad: Nemocnice v Mladé Boleslavi, kde se díky kontroverznímu projektu na výstavbu objevila nespokojenost a jaksi té možnosti nemocnici řídit bylo velmi tvrdě využito až na úroveň odvolávání primářů nebo doporučení odvolávání primářů, povolání osvědčeného krizového manažera, který zase z nemocnice odešel, protože už se na některé věci nemohl dívat. Tak toto není způsob, který by skutečně současné Ministerstvo zdravotnictví propagovalo. A tento způsob, pokud ten zákon nebude zrušen, tak tento způsob řízení bude vnucen nejenom současnému ministerstvu, ale jakémukoliv dalšímu ministerstvu, ať tam bude sedět kdokoliv.
Proto vás velmi žádám a doporučuji, abyste se zasadili o zrušení tohoto zákona a umožnění toho, aby se prostředí s převodem nemocnic dle tohoto zákona zklidnilo a umožnilo klidné vytvoření zákona o neziskových nemocnicích, který by umožnil současnou síť přímo řízených organizací odstátnit způsobem, který bude mnohem kultivovanější.
Děkuji vám. To je vše.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Rath. ***