(14.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
I to je jeden z důvodů, proč sociální demokracie přišla s návrhem o hlasování o nedůvěře vládě. Tento kritický bod.
V zemích, kde mají s demokracií větší zkušenosti než v České republice, by toto sociální napětí vyřešili odchodem vlády. Vyměnil by se premiér, vyměnili by se ministři nebo by se zorganizovaly nové volby. Změna vlády není v demokracii nic neobvyklého. Patří to k demokratickému systému. Změna vlády velmi často pomůže politické kultuře a někdy prostě jenom pročistí atmosféru ve společnosti. Jenom tady, v České republice, je změna premiéra nebo výměna ministrů vnímána málem jako konec světa. Není to konec světa.
Pokud bude tato vláda pokračovat, pokud této vládě nevyjádříme dnes nedůvěru, otevře svou neschopností, nehybností dříve nebo později prostor pro extremistické přístupy, které už možná s demokracií nebudou mít vůbec nic společného.
Tato vláda v posledních měsících vyvolala silnou společenskou frustraci. Není schopna tuto krizi řešit odchodem. Poslední koaliční kompromis, který byl zveřejněn, takovým řešením není. Nikdo nevěří, že vydrží déle než několik měsíců, a opět se ponoříme do stejného marasmu, který jsme tady zažívali v uplynulých týdnech. Řešením je odchod této zkompromitované vlády. Vláda ztratila morální kredit k tomu, aby zemi vedla, a vláda také ztratila morální kredit k tomu, aby prosazovala reformy, jež by přece měly překonat jedno volební období.
U reforem bych se chtěl na malou chvíli zastavit. Udržení koalice v nezměněné podobě odůvodňuje premiér Nečas potřebou provedení reforem. Reformy fungují jako zaklínadlo, které premiér opakuje stále dokola. Jenže jaké to mají být reformy. Celá Evropa dnes musí dělat reformy. Evropa musí reagovat na stárnutí populace. Evropa se musí snažit udržet pro příští léta svoji konkurenceschopnost. Jenže reformy by neměly být realizovány na jedno volební období. Reformy by měly přežít delší dobu. Podmínkou ale je, aby reformy byly výsledkem kompromisu, aby byly výsledkem dohody. Pokud mají reformy přežít déle než jedno volební období, musí být vnímány většinou společnosti jako spravedlivé. Jaké reformy chce činit tato vláda? Platí přece, že účel nemůže světit prostředky. Pokud se budou reformy v naší zemi realizovat prostřednictvím podivných privatizátorů politické moci, nemohou skončit jinak než v marasmu korupce.
Je zcela evidentní, že vláda premiéra Nečase prosazuje své návrhy reforem bez nejmenší snahy je veřejnosti vysvětlit. Bez nejmenší snahy pro ně získat širší společenskou podporu. Vládní koalice odmítá o reformách debatovat. Nejen s opozicí, ale také s odbory nebo kriticky naladěnou odbornou veřejností. Premiér Nečas nehledá pro vládní záměry širší konsensus nebo věcný kompromis. Spoléhá se pouze na hlasovací většinu, prostou hlasovací většinu v této Poslanecké sněmovně.
Vládní reformy jako takové, tak jak je v tuto chvíli známe, jejich návrhy, působí nepromyšleně, nejsou dostatečně připravené a především - tyto vládní návrhy jsou nespravedlivé. Vláda přenáší veškeré náklady svých opatření jen na středně- a nízkopříjmové skupiny. Reformy tak mají zaplatit rodiny s dětmi, mají je zaplatit nemocní či lidé se zdravotním postižením, mají je zaplatit senioři. Místo toho, aby vláda ve svých reformních návrzích zdanila firmy a ty nejbohatší, zvyšuje daň z přidané hodnoty a zdražuje tím potraviny a léky.
Tato vláda umí velmi dobře jednu věc: vycházet vstříc privátním kapitálovým skupinám, které mají zájem o privatizaci důchodového systému, které mají zájem o privatizaci zdravotnictví. Vládní návrhy jsou z tohoto důvodu logicky zaměřeny na privatizaci veřejných služeb a na redukci sociálního státu. Ve svém důsledku ale tyto návrhy reforem dále prohloubí zadlužení země. Zvýší sociální rozdíly ve společnosti a ohrozí budoucí konkurenceschopnost naší země. Takové reformy je potřeba právě v zájmu naší země odmítnout. Nejde totiž o reformy, ale o pokračování kuponové privatizace jinými moderními prostředky. Jde o to ukrást, omlouvám se, privatizovat veřejné zdravotnictví a veřejný důchodový systém.
Vážené kolegyně a vážení kolegové, nikdy jsem si nemyslel, že to na tomto místě budu muset říci, ale máme tady vládu národní ostudy. Tato vláda slibovala, když přicházela před devíti měsíci, že zlepší politickou kulturu, ale politika je dnes v největším marasmu od vzniku samostatné České republiky. Tato vláda občanům slibovala, že zastaví zadlužování země. Veřejný dluh se ale oproti roku 2006 v roce 2014 zdvojnásobí. Tato vláda slibovala, že reformy připraví odpovědně a povede o nich dialog se společností i opozicí. Nic takového se ale neděje. Tato vláda slibovala, že budou vládou boje proti korupci a vládou rozpočtové odpovědnosti. Jedno korupční podezření ale následuje druhé. Nebyl přijat jediný protikorupční zákon a tato vláda odmítla i návrh na zavedení majetkových přiznání a zrušení anonymně vlastněných akciových společností. Lidé ve vládě premiéra Nečase nesplnili vůbec nic z toho, co slibovali.
Pokud jde o skandály, pokud jde o podezření, za devět měsíců své existence tato vláda překonala i vládu Mirka Topolánka, a to už je co říci. Možná je dobré si uvědomit, že fakticky jde o selhání vlády pravice. A je to už podruhé, kdy pravicová vláda v naší zemi takovýmto zásadním způsobem selhává. Vzpomeňme si, v jakých problémech skončila první pravicová vláda Mirka Topolánka. Po volbách v roce 2010 získala díky programovému podvodu strany Věci veřejné pravice ještě jednu šanci a po devíti měsících je pravicová vláda znovu v krizi. Přitom v naší zemi funguje 6000 obecních samospráv. V naší zemi řádně fungují kraje. Svoji roli v našem státě plní Senát i parlamentní opozice. Nejslabším článkem fungování našeho státu je právě tato koaliční pravicová vláda. Nikdy v letech 1998 až 2006, kdy zde byly sociálně demokratické vlády, se politika nedostala do takovéto slepé uličky.
Vláda tvrdí, že může dále fungovat, že může dále fungovat na základě posledního koaličního kompromisu. My jsme přesvědčeni, že tento koaliční kompromis krizi nevyřeší. Jsme přesvědčeni o tom, že tento koaliční kompromis dokládá naprostou ztrátu soudnosti koaličních představitelů a jejich odtržení od reality života lidí v naší zemi. Už tak špatnou vládu, která je poznamenaná velkou nedůvěrou veřejnosti, mění ten navržený koaliční kompromis ještě k horšímu.
Myslím, že je dobré připomenout, že premiér Petr Nečas opět nedodržel svůj veřejný příslib odvolat z vlády ministry spojené s firmou ABL. Ve vládě zůstává jak ministr Dobeš, tak ministr John, to znamená lidé, kteří jsou s touto společností přímo či nepřímo spojeni. Vláda se nadále opírá o stranu Věci veřejné. Věci veřejné nejsou standardní demokratickou politickou stranou, ale podnikatelským projektem. Navíc mají krajně podezřelé stranické financování, což koneckonců dokládá i nejnovější aféra poslance za tuto stranu pana Babáka. Ani tuto aféru premiér nijak neřeší. Zřejmě je mu úplně jedno, že při financování jedné z vládních stran tady funguje systém, který ze všeho nejvíce připomíná bílé koně známé z daňových podvodů v 90. letech. ***