(18.00 hodin)
(pokračuje Grospič)
Vláda dokázala vskutku nemožné, když vzápětí, ani ne dva měsíce poté, co získala důvěru, vehnala do ulic zaměstnance veřejného sektoru. Vláda také velice rychle ukázala, jak si představuje řešení problémů hospodářské krize a sociální situace v České republice. A byla to tato vláda, která, přestože ve svém vládním prohlášení a všemi ústy ve vzácné shodě všech svých ministrů i představitelů vládních stran hovořila o korupci, od počátku začala řešit problémy korupce přímo ve svých řadách. A koneckonců byla to také korupční kauza, která přivedla tuto vládu a tuto Poslaneckou sněmovnu k tomu, že 21. prosince loňského roku bylo hlasováno o důvěře této vládě. Není bez jakýchkoliv tajností, že právě prezident České republiky svou vahou a za použití institutů ústavy, které jemu jsou dávány, se zapříčinil o to, že vláda ustála toto hlasování a koalice udržela svou soudržnost.
Současná vládní krize má několik rozměrů. Zcela určitě onen sociální, který kulminuje v České republice, který ve své realitě představuje téměř více jak 2 mil. lidí na hranici chudoby a trvalou, a dnes již to tak můžeme říci, více jak půlmilionovou armádu nezaměstnaných. Také je potřeba říci i definitivní ztrátu zřejmě pracovních příležitostí, které ani při překonání hospodářské krize nebudou obnoveny, protože současná vláda a vládní elita na tom nemá naprosto žádný zájem a trh je nepotřebuje.
Je také pravda, že tato krize má ten druhý rozměr. Politický. A tady je vidět, jak lehce se dá manipulovat i se slovy demokracie. 3. dubna tohoto roku byla skrytou nahrávkou poslance Věcí veřejných Jaroslava Škárky odhalena nečistá praktika financování uvnitř Věcí veřejných. Vít Bárta rezignoval na křeslo ministra dopravy a premiér Petr Nečas kauzu využil a požadoval i odchod Radka Johna a Josefa Dobeše. Sdělovací prostředky si začaly klást otázku a podsouvaly ji veřejnosti, zda padne vláda. Místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka v rozhovoru pro týdeník Respekt tehdy řekl, že dostává od ministra Víta Bárty peníze za loajalitu a mlčení o financování strany. Při konfrontaci s novinářem Lidových novin však Škárka obrátil a nejprve tvrdil, že si historku vymyslel a že celý záznam byl nahráván, a proto tak učinil. Následně 4. dubna šéf Věcí veřejných Radek John označil Škárkovy řeči za idiotské a premiér Nečas za ODS vzkázal, že pokud by se tato tvrzení ukázala jako pravdivá, byla by to velmi vážná situace. Nicméně doba kvapila a události překotně zahlcovaly naši politickou scénu i českou veřejnost. 7. dubna šéfka poslaneckého klubu Věcí veřejných Kristýna Kočí a její protějšek za ODS Petr Tluchoř se setkali s premiérem Nečasem v Kramářově vile a řeč měla být o tom, kolik poslanců Věcí veřejných by podpořilo setrvání kabinetu. Radek John označil situaci za vnitrostranický puč a Kočí se přidala ke Škárkovi a podala na Bártu trestní oznámení. Podle jejích informací dostala od Bárty prý půl milionu, načež poslanec Huml oznámil odchod z klubu.
Když 10. dubna Lidové noviny zjistily, že se premiér Petr Nečas - tak to alespoň uvedly - chystá v pondělí k prezidentu Václavu Klausovi se třemi variantami řešení vládní krize a že jednou z možných variant by mohly za určitých okolností být i předčasné volby, zareagoval na to pan prezident velice zajímavě, ale v duchu svých předchozích invencí. Prezident Václav Klaus prostě zopakoval, že změny ve vládě posvětí až poté, co mu Petr Nečas přinese na stůl řešení současné vládní krize. A Nečas po jednání grémia ODS na Hrad vzkázal, že by měl respektovat ústavu a odvolat ministry. Věci veřejné se v tento fakt postavily za Občanskou demokratickou stranu.
Hovořím tady o tom proto, že je z celé této politické kauzy evidentní, že její podstata, byť je to pobuřující, nespočívá ani tak v oné korupci, nespočívá jenom v kupčení s politickými mandáty, s uplácením politických stran, s lobbováním a s propojováním lobbingu do věcí správy tohoto státu, do veřejné správy, výkonu vládní moci i moci zákonodárné. Podstata spočívá také mimo jiné v tom, jak účelově se v České republice vykládají ústavní instituty a jak účelově se manipuluje s mocí.
Nejde v tomto případě o prvek ojedinělý. Všichni máme v dobré paměti - i česká veřejnost - jak se Ústavní soud postavil k případu předčasných parlamentních voleb v roce 2009. Rozhodnutí Ústavního soudu, nikoliv věcné, nikoliv právní, ale politicky účelové, nebylo v tom případě ojedinělé. Ukázalo však na samu podstatu politické moci současné společnosti. A tak hovoří-li zde někdo o vážné vládní krizi, pak musíme jako komunisté říci, že jsme hluboce znepokojeni růstem autoritářství v České republice, zneužíváním ústavních institutů a jejich účelového výkladu.
Jestliže hovoříme o podstatě tohoto zneužívání, o politické korupci, která dnes tak vášnivě tady zaznívá v Poslanecké sněmovně, pak je potřeba si uvědomit prostou pravdu. Tuto korupci s sebou přinesl obnovený kapitalismus v České republice. A přinesly ji zejména kuponová privatizace a restituce, které za každou cenu, bez ohledu na podtext právního řádu, bez ohledu na dodržování právní jistoty, chtěly vytvořit vrstvu movitých občanů, politickou oporu změn, které se udály v České republice, a dovolily prorůstání zločinu a korupce do všech sfér české společnosti. ***