(19.10 hodin)
(pokračuje Bohdalová)
Další věcí, kterou nemohu panu ministrovi odpustit, je to, jak řídí ministerstvo. Z celkem fungující organizace vytvořil něco, co se už nedá nazvat úřadem. Na ministerstvo si přivedl své kámoše z ABL. Proč ne, hlavně že jsou to kámoši, na odbornost kašleme, protože například pan Kryštof Hajn, náměstek pro vysoké školy, naprostý diletant v oblasti vysokého školství, ale přesto tam pár týdnů vydržel. Během půl roku vystřídal pan ministr čtyři ředitele svého kabinetu od zkušených lidí až po onu úžasnou slečnu Machálkovou, která brala hned po nástupu statisícové odměny. A konec všeho, a to se dokonce pozastavoval i pan premiér, jeho poradce pan Ladislav Bátora, který kandidoval za nacionalistickou stranu.
Já mám pocit, že některým lidem v této zemi, v této Sněmovně projde úplně, ale úplně všechno. Jedním z nich je chráněný panem premiérem, panem prezidentem a mnoha dalšími ministr školství pan Dobeš. Ovšem kdo není chráněno? České školství. Protože jestliže tato vláda dostane důvěru a v čele školství bude sedět pan ministr Dobeš, který, dobře, svoje setrvání na Ministerstvu školství spojil se státními maturitami, ale jsou velmi diskutované - ale já vám něco řeknu: ony by za ten měsíc proběhly, i kdyby tam pan ministr neseděl. Prostě to už běží. Ten proces už běží.
A chtěla bych uzavřít jednou věcí. Před právě prošlými velikonočními svátky se mě novináři ptali, co bych upekla panu premiérovi k Velikonocům. Nu věru, já bych mu upekla jeden ze symbolů Velikonoc a tím je zajíc. Zajíc totiž, když má nějaký problém, když vidí problém, tak vezme nohy na ramena a uteče. A mně to náramně připomíná našeho pana premiéra. Před problémy velmi rychle utíká. A já bych mu moc přála, aby se už nechoval jako zajíc, ale choval se jako státník. Takže pro to všechno, co jsem tady řekla, bohužel této vládě nikdy nemohu dát důvěru.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dalším vystoupením bude vystoupení pana poslance Jiřího Koskuby a následovat bude pan Antonín Seďa.
Poslanec Jiří Koskuba: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, zbytku vlády, já si myslím, že dnešní druhý den, který jsme obětovali na oltář vyslovování nedůvěry vládě České republiky, je jasnou ukázkou zcela ztraceného času, a vidím na tvářích těch, co jde ještě zbyli a nebloumají s poněkud šílenými či lhostejnými pohledy touto budovou, že jste z toho všichni velice, velice unaveni. Když toto říkám, tak sám jsem se měl zřejmě svého příspěvku vzdát. Sedět zde v lavici, a to je prakticky to jediné, co se zde po mně tři čtvrtě roku jako od opozičního poslance chce. Sedět, být zticha, tu a tam se nám omezí diskuse, tu a tam se nám odhlasuje, že náhle nemáme právo na přestávku poslaneckého klubu, ve zdravotním výboru se řekne, že nejprve si tento problém prodiskutuje trojkoalice, a pak přijdeme na řadu my.
Vážení, já osobně jsem stejně jako veřejnost velice, a promiňte mi to slovo, velice zhnusen z toho, co jsem zde za tři čtvrtě roku poznal. Vstupoval jsem po řadě neúspěšných kandidatur do Sněmovny s novými politickými subjekty, tzv. novými politickými subjekty, a jestli mě paměť neklame, bylo velké nadšení, že je tady 112 nových poslanců, slibovala se zde nová politická kultura, sliboval se zde boj proti korupci a to všechno další a další, co už jste zde z úst opozice mockrát a mockrát slyšeli. Smutné na tom je, že vás to ale vůbec, vůbec nezajímá.
Bylo mým zvykem vždy se obracet hlavně ke straně, která se nazvala Věci veřejné. Je to proto, že to byl skutečně úplně nový politický subjekt, neboť Občanskou demokratickou stranu známe, a měla by si přiznat, že od té doby, co vládne této zemi za cenu, že tu a tam se musí spojit s politickým subjektem více či spíše méně důvěryhodným, ztrácí svoji razanci a čitelnost.
Ano, vstoupila sem nová strana. TOP 09 a Starostové. Nic proti ní. Pan ministr Kalousek mi promine, ale po jeho dnešním projevu jsem takřka zamáčkl slzu v oku. Přiznám se, že pana ministra Kalouska považuji za jednoho z nejzdatnějších politiků v této Sněmovně, který umí pokládat dokonale kouřovou clonu, a mám takový pocit, že kdyby pan ministr Kalousek žil v době Ludvíka XIV., tak by nosil červený hábit a hodnost kardinála. To je prostě jeho styl. Já si dovolím jenom připomenout takovou maličkost. Pan ministr Kubice, nyní novopečený ministr Kubice, byl příčinou jistého volebního patu před pěti lety. Těžce se sestavovala tehdejší vláda a z úst někoho z mých kolegů padlo, že pan ministr Kalousek prostě patří ke skupině lidí, kteří budou vládnout s kýmkoliv. Ano, teď jsme slyšeli a stále se vracíme do minulosti, co ta která levicová vláda způsobila. Jisté je, že vše nebylo ideální, ale nezlobte se, ta změna, která zde nastala v loňských volbách, přece měla ukázat cestu dopředu, nikoliv zpátky. A je zvláštní, že se zpátky nechceme vracet ve všem, co se týká právě těch, kteří ještě donedávna zde vládli 118 hlasy a bez ohledu na jisté změny mají stále pohodlnou většinu. Já chci jenom připomenout, že když se hledala v roce 2006 nová vláda, tak vidím svého tehdejšího předsedu Jiřího Paroubka, jestli se nemýlím, vedle něj s doutníkem stál pan Kalousek a jednalo se o tom, že by mohla vzniknout naše vláda společná. Vláda společná s těmi, kteří nemají jiný směr než rozhazovat, zavést zemi do Řecka, zvyšovat daně a tak dále a tak dále. A víte, co mě překvapuje? Že i když pan ministr Kalousek tady umí zaútočit velice tvrdě na kolegu ze své vlády, a nezlobte se, politika zřejmě není týmová práce, protože v týmech se toto veřejně nedělá, docela mě překvapilo, že mu to nikdy nikdo jiný nepřipomněl, nebo alespoň nepřipomněl veřejně. Dostal se sem nejen on, dostal se sem se svými kolegy, a pravda, i Starosty, ale dostali se sem poté, co tuto snahu zaplatil svým předsednictvím ve straně lidové. Vytvořila se nová strana a za knížecím štítem postoupila do této Sněmovny i knížecí pěchota. Je zde, vládne s vámi.
Nicméně připomeňme si nejnovější politický subjekt a to jsou právě Věci veřejné, z kterých tady už vidím pouze chabé trosky, kéž už by tomu tak bylo i doopravdy, a měl jsem jistotu, že když bude nejhůř, tak se z těch chodeb vrátí. ***