(16.20 hodin)
(pokračuje Grospič)
Takže kdyby možná pravice v sobě našla skutečnou odpovědnost k státním rozpočtům a nesnažila se řešit tyto věci na úkor velké části občanů v České republice, kdyby přistoupila k aktivní politice zaměstnanosti a nikoliv k restrikcím, které nám bude za chvíli nabízet v dalším návrhu zákona o zaměstnanosti, pak by ta dnešní situace mohla vypadat úplně jinak. Pokud jí projde tento návrh zákona, který teď projednáváme, vážené kolegyně a kolegové, vážení poslanci vládní koalice, potom se jenom rozšíří to spektrum chudoby v České republice a vy možná zachráníte zisky pro banky, velké firmy, ale vytvoříte tady podstatně větší sociální pnutí. Možná, že by chtělo trošku přece jenom úcty a zaposlouchání se k hlasu oněch pracujících a zaměstnanců, kteří se třeba před 14 dny sešli na Václavském náměstí a někteří z vás nazvali lůzou a spodinou.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: K další faktické poznámce pan poslanec Ivan Ohlídal. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych si dovolil reagovat na pana kolegu Stanjuru. Pokud chce argumentovat proti levicovým poslancům, tak ty argumenty by měly být pravdivé. Já ho mohu třeba zavést do mnoha obcí Jihomoravského kraje, kde mu starostové vysvětlí, že prostředky na veřejně prospěšné práce ze státního rozpočtu se výrazně snížily. Takže nemohou zaměstnávat v rámci veřejně prospěšných prací všechny uchazeče, kteří se o práci zajímají, pane poslanče Stanjuro prostřednictvím paní místopředsedkyně. Já si myslím, že je nutné situaci posuzovat střízlivě a ne z ideologického hlediska, jak to předvedl například pan poslanec Stanjura.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji za časově úspornou faktickou poznámku a dávám slovo další faktické poznámce paní poslankyně Lence Kohoutové. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Nejprve k poslednímu předřečníkovi prostřednictvím paní předsedající. Nemluvili jsme tady o veřejně prospěšné práci, ale o veřejných službách.
Prostřednictvím paní předsedající k ostatním předřečníkům bych ráda řekla. Hovoříme tady o restrikcích. Ano, o nich hovoříme, ale my hovoříme o restrikcích pro ty lidi, kteří se vyhýbají práci, pro ty lidi, kteří neplatí své dluhy, kteří se s nimi nechtějí vyrovnat. A jestliže někdo nechce pracovat a může, tak pak samozřejmě tento člověk asi nemá mít to, co ten člověk, který je sice třeba zdravotně postižený, pracuje nebo jakýmsi způsobem mu cosi dorovnáváme. My se tady bavíme o lidech, kteří se sami vyřazují ze společnosti, protože nechtějí. Oni cosi nechtějí.
Dál bych tady řekla jednu věc. Dotýkáme se tady bezdomovců. Prostřednictvím paní předsedající vážení kolegové, kdo jste kdy mezi bezdomovcema byl? Řekněte mi, kdo mezi ně chodíte? Řekněte mi, kdo znáte jejich práci? Já jo! Já mezi ně chodím každý měsíc na brigádu. Chodím mezi ně a dělám tam jednak sociální službu, dělám tam zadarmo proto, protože chci tento systém poznat. Chci těm lidem umět pomáhat. A můžu vám říct, že polovina těch lidí skutečně chce se sebou něco dělat, chce z toho systému vybřednout. A my tady mluvíme o tom, že chceme dělat prevenci bezdomovectví, my tady říkáme, že musíme diskutovat a prohloubit ten systém tak, abychom ty lidi do bezdomovectví nedostávali! Proto jsem tady hovořila například o zákonu o sociálních službách. Tak nejdřív, než kdokoliv z vás tady začnete házet špínu na Lenku Kohoutovou, tak vám doporučuji: jděte mezi zdravotně postižené, jděte pro ně něco udělat, jděte mezi bezdomovce a koukněte se na to, co pro ně můžeme udělat, co chtějí a co skutečně potřebují!
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec František Bublan. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Bublan: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. My zde mluvíme o veřejně prospěšných pracích nebo veřejných službách, jak bylo řečeno, tak si pod tím představíme jednoduchou činnost a to je zametání ulic. Přiznejme si to, že žádnou jinou veřejnou službu zatím neumíme aplikovat. A já vám řeknu jeden příklad z Brna. Je to konkrétní příklad. Je to učitelka, která učila celý život, v 55 letech přišla o práci, pokoušela se najít novou, nepodařilo se jí to a ocitla se v této pasti, a aby dostala aspoň životní minimum nebo příspěvek, tak musela odpracovat 20 hodin týdně. Dělala to týden. Týden dělala to, že v té vestě zametala ulice a kolem ní chodily děti, které ještě nedávno učila. Po tom týdnu se psychicky zhroutila, protože si umíte představit, jak se ty děti k ní chovaly, a raději živoří, než aby podstoupila tuto službu.
Já nechci být nějak zlomyslný, nechci nikomu přát nic zlého, ale možná některým předřečníkům bych přál, aby se ocitli v tomto stavu a možná by přistupovali k tomu problému trošku jinak. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: S další faktickou je přihlášen pan poslanec Roman Sklenák. Tak mu uděluji slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Pan kolega Bublan mi to trošku vzal z úst. Já jsem chtěl jen upozornit na tu starou dobrou taktiku, co tady pravice používá, že se vždycky, když dojde k těmto diskusím, začne mluvit o nepřizpůsobivých, o těch, co nechtějí pracovat, a navodit ten dojem, že vlastně se bavíme o pomoci lidem, kteří si to nezaslouží. Skutečně, podívejme se, co v těch návrzích je, jaká konkrétní opatření se tam navrhují a koho všeho se to dotýká. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S přednostním právem vystoupí nejprve pan místopředseda Zaorálek, poté paní zpravodajka Řápková, paní poslankyně Řápková. Pane poslanče, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji za slovo. Teda mně je to strašně líto, kolegové, ale to je zvláštní. Já jsem čekal, že mi někdo odpoví na to, co jsem tady říkal, a připadá mi, promiňte, je opravdu překvapující, že paní třeba poslankyně Kohoutová, která říká, že v tom pracuje, jako kdyby ty otázky nevnímala.
Já jsem se ptal velice přesně. Já jsem říkal, jak si to vezmou a jak to vyhodnotí, když je tady ta stížnost, že máme ženu, kterou jsem poznal, která prostě díky tomu, že jí úřad, obec nejsou schopny dát práci, tak se jí sníží to, co bere z existenčního minima, a to životní, na 2 020 korun. A ptal jsem se: tohle je systém, který jste vytvořili a je to podle vás v pořádku? Protože přece je evidentní, že ta žena si tu práci sama nesežene a ten váš systém ji prostě o ty peníze takto připraví. Ona je v tom úplně nevinně. A ponechme stranou teď i to, s čím jsem se také setkal, že to je třeba žena, která učila literaturu a dneska má zametat na ulici. No, vy pravděpodobně jako tvrdí správně říkáte: nebudeme se s těmi lidmi mazlit, jen ať si to zkusí na stará kolena. Nezlobte se, já nechci být zlomyslný, ale přál bych vám možná v tom případě to zkusit. Jaké to bude, když na stará kolena budete zametat ulice ve městě, ve kterém žijete. Bude vám to všem tak vyhovovat, že to dnes tak klidně všem doporučujete?
A druhá věc. Já jsem se ptal - já samozřejmě to cením, pokud poslanec je schopen zajít mezi bezdomovce a bavit se s nimi, tak to je věc, ke které mám respekt, to je člověk, který koná svou práci. Ale pak se divím, že paní poslankyně nereaguje na to druhé, co jsem řekl. Podle toho, co jsem řekl, tak tímhle zákonem o pomoci v hmotné nouzi vám ten počet lidí, mezi které budete chodit, bude velice utěšeně růst! Protože jestli bude platit, jak jsem se tady zmínil, že budete poskytovat doplatek na bydlení nejdéle na dobu 84 měsíců během posledních deseti let a s tím, že tady je taky, že po uplynutí příslušných období bude občan bez nároku na jakoukoliv podporu bydlení, protože souběžně se navrhuje časově omezit také poskytování příspěvku na bydlení, takže těch lidí bez toho bytu tady nám poměrně výrazně přibude - a to snad jako vy budete mít radost z toho, když tam budete mít tu klientelu dvakrát tak velkou, jako je dnes? To je snad cíl sociální politiky? ***