(9.10 hodin)
(pokračuje Paggio)
Já jsem měl tu čest pracovat na komplexním pozměňovacím návrhu, který poté byl projednán dvěma výbory, výborem pro obranu a bezpečnost a ústavněprávním výborem, a s drobnými změnami vám přistál na stolech. Já jsem se několikrát sešel v rámci této skupiny mimo jiné i s pány Bendou, Vidímem a Kortem, kteří si prošli dobou komunismu se vztyčenou hlavou a odnesli si za to svůj bolestivý díl. A oproti původnímu návrhu jsme provedli množství změn. Jsou hodnoceny veskrze pozitivně.
Tou asi největší změnou je, že jsme sloučili odboj a odpor. My jsme pro to měli dva hlavní důvody. Za prvé to rozdělení je do jisté míry umělé, a za druhé jsme nechtěli vytvářet další dělicí čáry v disidentské komunitě. Druhá velká změna, že kromě symbolického ocenění, to znamená nějakého odznáčku a diplomu, dostanou tito hrdinové také finanční hodnocení.
Rád bych se zde vyjádřil k pozměňovacímu návrhu předsedy výboru pro obranu a bezpečnost pana Františka Bublana, který máte rozdaný na stolech. My jsme také vedli, a je to vlastně ta komise, která by rozhodovala o udělení vyznamenání, my jsme se v té pracovní skupině hodně zabývali tím, kdo by měl rozhodnout o tom, že účastník odboje a odporu bude oceněn ať už finančně, nebo symbolicky. Byly tam takové dva velké nápady. První, že by to měla být jakási komise moudrých hlav, komise historiků, a druhý, že by to mělo rozhodovat úřednictvo, úředníci ať už Ministerstva obrany nebo jiného ministerstva. Já jsem přesvědčen, že výsledný návrh, který obsahuje tu cestu úřednickou, je lepší. Domnívám se, že Ministerstvo obrany a jeho úředníci, kteří už koneckonců rozhodují o druhém odboji, jsou nejlepšími lidmi, kteří by měli rozhodovat i o tom třetím. A ten apolitický úřednický duch v tom rozhodování je myslím ku prospěchu věci. A ten pozměňovací návrh pana Bublana, který tu komisi zavádí vlastně až ve druhém kroku, to znamená v případě, že se člověk proti rozhodnutí těchto úředníků odvolá, tak myslím, že je to dobrá věc. A já osobně ten pozměňovací návrh pana Bublana podpořím. (V sále je velký hluk.)
Zkrátím své vystoupení, protože po těch dvaceti letech váhání už je škoda každé minuty, kdy zákon není schválen, a jako jeden z předkladatelů nebo jako jeden z tvůrců toho pozměňovacího komplexního návrhu prosím Sněmovnu, aby podpořila komplexní pozměňovací návrh ústavněprávního výboru, který je nejdočištěnější a v nejlepším stavu. Také vás prosím, abyste podpořili návrh předsedy VOB pana Bublana. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Paggiovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jan Klán, po něm pan poslanec Stanislav Grospič.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážená paní předsedkyně, vládo, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k předkládanému zákonu o údajném třetím odboji.
Návrh předkládaného zákona je přesnou kopií zákona, který ke konci roku 2010 do Sněmovny poslal tehdy ještě pravicově ovládaný Senát. Po volbách do Senátu, kdy většinu získala levice, byl návrh zákona o takzvaném třetím odboji z projednávání stažen. Řada senátorů si uvědomila, že jsou v návrhu zákona chyby a nejasnosti. Senátoři, kteří návrh zákona kritizovali, neměli klapky na očích a uších. Dodávám, že ani já tyto klapky nemám a snažím se na celou materii dívat jako mladý člověk prizmatem různorodých náhledů nejen z pozice KSČM, ale také z možných přístupů jiných politických stran. Ve svém vystoupení čerpám z názorů politiků, jichž se návrh přímo dotýká. Jsou jimi zejména nedávno zesnulý senátor Jiří Dienstbier starší, dále se k problematice často vyjadřuj Petr Uhl, Petr Pithart a další, kteří byli, jak všichni dobře víme, minulým režimem určitým způsobem postiženi na rozdíl od některých předkladatelů zákona, kteří jsou v mé věkové kategorii.
Doporučuji všem poslankyním a poslancům, kteří jsou pod návrhem podepsáni, aby se podívali do stenografických záznamů nebo si přečetli od výše jmenovaných politiků publikované texty k takzvanému třetímu odboji. Rovněž doporučuji, aby si všichni prostudovali stanoviska historiků nejnovějších dějin, kteří se vůči návrhu zákona jasně vymezují a mají k němu řadu kritických připomínek. Pregnantně se k zákonu o třetím odboji vyjadřuje Petr Uhl v článku O minulosti má rozhodnout zákon a úřad, uveřejněném v deníku Právo dne 18. ledna 2011, v němž píše: Návrh stojí na zásadě, že o minulosti má rozhodovat v daném případě Ministerstvo obrany podle posouzení Ústavu pro studium totalitních režimů. Rozdíl mezi více oceňovaným odbojem a méněcenným odporem je v násilí.
Pokládám tedy zásadní otázku: Jak může zákon a úřad rozhodovat o výkladu minulosti? Vždyť mapování historie je přece doména historiků, v žádném případě úředníků nebo politiků. Pokud bude zákon přijat v podobě, v jaké je zde předkládán, popřípadě pokud bude za základ vzat komplexní pozměňovací návrh, mám důvodnou obavu, že bude legitimizováno násilí. Názorným příkladem nám mohou být bratři Mašínové, kteří by tak byli za své činy nejen oceněni, ale dokonce i finančně odměněni. Nebo se snad mýlím?
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane poslanče. Dámy a pánové, probíhá obecná rozprava. Opakuji i pro ty, kteří neslyšeli, potřetí žádám Sněmovnu, aby věnovala pozornost tomu, jemuž bylo uděleno slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za zjednání klidu.
Nastalý problém výstižně pojmenovává filozof a politolog Milan Znoj v deníku Právo ze dne 14. prosince 2010 v článku nazvaném Zase ten správný obraz, kde píše: Chystaný zákon ani tolik nehodlá pomáhat obětem, jako hodlá vytvářet ten správný obraz o komunistické době a za tímto účelem umožňuje konstruovat protikomunistický odboj. Zákon by tak vytvářel novou podobu let 1948 až 1989. Ne však takovou, jakou skutečně ona léta byla. O výkladu doby minulé by nakonec rozhodoval Ústav pro studium totalitních režimů, Archiv bezpečnostních složek a Ministerstvo obrany na základě interpretace zde předloženého návrhu zákona.
Chci zde na tomto místě upozornit, popřípadě vznést dotazy na to, co je vlastně skutečným cílem předloženého návrhu zákona o údajném třetím odboji. Nejde v první řadě o přepisování minulosti a o zkreslení let 1948 až 1989? Není dalším cílem zvýraznit postavení Ústavu pro studium totalitních režimů? Jeho důležitost, podstata a nenahraditelnost v dalším období? Případná nová vláda si totiž po legitimizování tohoto návrhu zákona nebude moci Ústav pro studium totalitních režimů dovolit zrušit, protože by to mohlo být posuzováno jako neúcta k veteránům údajného třetího odboje.
Ústav pro studium totalitních režimů společně s Archivem bezpečnostních složek a Ministerstvem obrany tak bude vytvářet nový pohled na minulost. Vznikne tak vlastně arbitr složený ze tří institucí a ten bude určovat správný obraz o letech 1948 až 1989. Není proto divu, že proti návrhu zákona o tzv. protikomunistickém odboji jsou historici, filozofové i mnozí další akademičtí a vědečtí pracovníci. Kromě toho zcela logicky tento návrh zákona rozděluje i veřejnost. V neposlední řadě jsou proti také někteří z historiků samotného Ústavu pro studium totalitních režimů, protože si uvědomují chybu zákona, jehož cílem není uznání lidí, kteří nějakým způsobem trpěli, ale jehož prvotním cílem je v uvozovkách správný výklad dějin, rozumí se v duchu Ústavu pro studium totalitních režimů.
Na závěr svého vystoupení chci požádat předkladatele návrhu zákona o údajném třetím odboji, aby stále neutíkali do minulosti a ke kritice režimu před rokem 1989. Všechny tyto spory nás odvádějí od problémů, které trápí naši republiku. Je potřebné, abychom se zaměřili na současnost, na řešení toho, co bolí a zajímá občany v jejich každodenním životě. Myslet na zabezpečení lidí, na to, aby se ne svou vinou dostávali na hranici chudoby. Řešme tedy společně tyto i další problémy a nezabředávejme opakovaně do minulosti, protože minulost již nezměníme, ale změnit můžeme zítřek.
Z výše uvedených důvodů navrhuji tento zákon, sněmovní tisk 204, na zamítnutí.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Jan Klán. Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Stanislav Grospič, po něm paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní předsedkyně. Kolegyně a kolegové, dovolte mi také pár poznámek k předloženému návrhu zákona. Možná je symbolické, že projednáváme teď v této vypjaté době návrh zákona, který nese honosný název o protiprávnosti v komunistickém odboji. Chtěl bych říci, že je symbolické, že jej projednáváme právě teď, právě to, že jej poslanci vládní koalice předložili v době a snaží se dosáhnout jeho schválení, kdy například cena běžného pečiva se zvýšila o 34,4 %, chleba o 20,4 %, mouky o třicet celých osm šest desetin procenta, těstovin o 15,5 %, mléka o 15,4 %, másla o 21,3 %, jedlých olejů o 26,5 %, rostlinných tuků o 14 %, cukru o 21,3 %, kakaa o 16,4 %. ***