(9.50 hodin)
(pokračuje Nedvědová)
My se stále chlubíme tím, že jsme konečně součástí Evropy, ale respektujeme zásady Evropského společenství? Já chci v tomto směru připomenout usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. dubna 2009 o svědomí Evropy a totalitě. I když je k některým bodům tohoto usnesení možno mít určité připomínky, lze se ztotožnit s tím, že žádný politický orgán ani žádná politická strana nemá na výklad historie monopol a nemůže tvrdit, že je objektivní, přičemž historikové se podle tohoto usnesení shodují, že není možné zcela objektivně interpretovat historické skutečnosti a že neexistují objektivní historická svědectví.
Především se však v tomto usnesení zdůrazňuje, že oficiální politické interpretace historických skutečností by neměly být výsledkem většinového rozhodování v parlamentech, a to vzhledem k tomu, že parlamenty nemohou minulost uzákonit. Navíc mylný výklad historie, jak toto usnesení dále konstatuje, může podpořit exkluzivistická opatření, a tím podněcovat nenávist a rasismus. To vše podle tohoto usnesení neznamená, že o minulosti nelze vést diskusi. Tato diskuse však musí být otevřená, nepředpojatá a maximálně nestranná. Tu bohužel nelze předpokládat na půdě Parlamentu ani zmíněného Ústavu pro studium totalitních režimů.
Závěrem chci proto ještě jednou citovat z výše uvedeného usnesení Evropského parlamentu: "Konečným cílem zkoumání minulosti je pomoci osobám, jež žily pod různými bývalými autoritativními a totalitními režimy, aby překonaly vzájemné rozdíly a dosáhly usmíření." K tomuto cíli však návrh předloženého zákona ze shora uvedených důvodů rozhodně nesměřuje. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím dalšího přihlášeného do rozpravy pana poslance Josefa Šenfelda.
Poslanec Josef Šenfeld: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové, v souvislosti s projednávaným návrhem zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu chci poukázat na jeho zásadní rozpor, a sice že odboj je možné vést proti nepříteli, nikoliv proti vlastnímu lidu. Tuto myšlenku vyslovil Karel Sedláček, který v době okupace působil ve Švýcarsku jako zpravodajský důstojník naší exilové vlády. Proto, i když byl svými přáteli varován, nezůstal po válce v zahraničí, ale vrátil se do Československa a jeho další osud byl pak skutečně tragický. Karel Sedláček svým postojem vyjádřil hlubokou pravdu a mravní krédo, které tento návrh zákona neguje, protože ozbrojený odpor proti vlastnímu lidu oceňuje a vyzvedává. Vraždy příslušníků našeho národa motivované a zdůvodňované odporem proti vládnoucí ideologii zůstanou vraždami.
Přijetím tohoto návrhu by se potvrdila zákonnost ozbrojeného odporu proti světovému názoru, zákonnost použití zbraně proti nositeli jiného politického smýšlení, zákonnost terorismu. Proto podávám návrh na zamítnutí sněmovního tisku 204. Podávám návrh na vrácení sněmovního tisku 204 výboru k novému projednání.
Pokud totiž chtějí předkladatelé, aby osvědčení veterána dostal každý příslušník ilegální organizace, každý autor petice či ten, kdo ji tiskl nebo rozšiřoval, pak by stejný princip měli uplatnit i u skutečných odbojářů z období druhé světové války. Vždyť v preambuli zákona o válečných veteránech je uvedeno, že Parlament České republiky se na něm usnesl - cituji: "Maje na zřeteli morální ocenění mužů a žen, kteří s nasazením vlastních životů bojovali za vlast, bránili hodnoty svobody a demokracie, a veden přáním připomenout ideály vlastenectví, cti a statečnosti všem občanům." Tuto skutečnost by měli vzít na vědomí předkladatelé sněmovního tisku 204, kteří za boj za vlast považují provádění sabotáží, spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou, převaděčství nebo překračování státních hranic, tedy boj proti vlastnímu lidu, nikoliv proti nepříteli.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen do rozpravy poslanec Miroslav Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, jsou návrhy zákonů, které lze věcně projednávat, vést k nim odbornou diskusi napříč politickým spektrem. Tak jsem to od doby, kdy jsem v roce 1990 vstoupil poprvé do parlamentu, zaznamenal mnohokrát, pokud se v zákonodárném sboru prosazovali lidé demokratického smýšlení. Jsou ale období, jsou vlády, kdy se ústava nectí a demokratická diskuse se nepřipouští, neboť někomu vadí.
Současná vládní koalice a vláda jako taková z tohoto pohledu patří k těm, kdo ústavu nectí. Vláda a mnozí koaliční poslanci dnes nemají odvahu k demokratické diskusi, zacpávají si uši před názory opozice. V současné vládní koalici mnozí před zásadami parlamentní demokracie, zájmy republiky a potřebami a zájmy občanů, před fakty dávají přednost osobnímu prospěchu a prospěchu svých kmotrů a sponzorů. Korupční styl a heslo "účel světí prostředky" někteří poslanci a ministři z řad vládní koalice nadřadili nad zdravý rozum i nad platnou ústavu a nezcizitelná lidská práva spoluobčanů.
Troufám si přitom s plnou odpovědností tvrdit, že v případě některých poslanců a ministrů koalice nejde o ono biblické "nevědí, co činí", jejich jednání je motivováno osobním prospěchem a závazky ke sponzorům a kmotrům. Také proto nás dnes předkladatelé zákona o protikomunistickém odboji chtějí přesvědčit nikoliv o realitě, o nesporných faktech minulosti a přítomnosti, ale o tom, že na historické pravdě, jaká skutečně byla, nezáleží. Také proto nás chtějí přimět bez ohledu na platnou ústavu a právní řád ke zpětnému uzákonění toho, co zákonem změnit nelze a co ani zákonem nelze vydávat za skutečnost.
Ano, mám na mysli podivnou konstrukci předkladatelů, že v letech 1948 až 1989 byla Evropa a Československá republika ve válečném stavu a že politicky motivované nebo politicky zdůvodňované vraždy, násilí a špionáž lze vydávat za válečné činy. Navzdory tomu, že evropské státy navzájem spolupracovaly a soupeřily politickými, ekonomickými a kulturními formami, navzdory tomu, že jak v Evropě, tak i na půdě Organizace Spojených národů se všechny státy navzájem respektovaly a spolu více či méně ochotně jednaly, chtějí předkladatelé uzákonit svou představu válečného stavu a vnutit občanům lež, že v Evropě probíhala do roku 1989 válka a že politické a politicky zdůvodněné vraždy, násilí a loupeže byly válečnými akty. Každý, kdo nehodlá popřít svou odbornost a čest, potvrdí předkladatelům předlohy, kterou se zabýváme, obecně známý právní fakt, a tím je skutečnost, že Česká republika nebyla s žádným státem Evropy ve válečném vztahu. Jistě potvrdí, že ani žádný stát Evropy, a dokonce ani Spojené státy nevyhlásily Československé republice válku. ***