(15.10 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Jsou tam ovšem také ustanovení, o kterých bychom mohli vést debatu na školském výboru. A já bych první takovou věc, kterou považuji za docela diskutabilní, zmínil, a to je věc týkající se plnění povinné školní docházky v zahraniční škole. Chci upozornit, že budu stát na trošku jiné pozici než paní kolegyně Wenigerová, která reprezentuje tutéž stranu jako já.
Já jsem přesvědčen o tom, že to ustanovení není úplně precizní a není napsáno úplně správně. Jsem přesvědčen o tom, že zákon má být stanoven tak, aby minimalizoval libovůli rozhodování úředníků. To je podle mého názoru naprosto zásadní věc. A ustanovení § 38a týkající se plnění povinné školní docházky v zahraniční škole není takto napsáno. V novele je vytvářen prostor pro libovůli úředníků při vydávání povolení pro takové školy. Totiž podle tohoto zákona může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádosti o povolení vyhovět a nevyhovět, pokud by taková žádost byla v rozporu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v daném kraji. Ono na první pohled to vypadá strašně logicky. Je to správné, stát má nějaký záměr, kraj má nějaký záměr. Ale když se do těch záměrů podíváte, jsou to většinou taková slohová cvičení a lze velmi subjektivně vykládat, velmi subjektivně vykládat, co je v rozporu a co v rozporu není. Podle mého názoru tato subjektivní kritéria dávají velkou výkladovou volnost, takže si myslím, že by bylo možné a lépe stanovit jiná kritéria, tzn. např. vázat to na personální podmínky, na materiální podmínky, na zahraniční vzdělávací program, který je uznán v té dané zemi. Myslím si, že tato kritéria nejsou úplně správně napsána. Já rozumím tomu, že nemáme povolovat všechny školy, že musí existovat nějaký rámec. Ale myslím si, že toto dává do rukou úředníků velkou zbraň, která může být zneužita. To je první taková připomínka k plnění povinné školní docházky v zahraniční škole.
Druhá připomínka se týká § 38a odst. 3 písm. e). Tam se píše, že k žádosti je třeba doložit oprávnění žadatele poskytovat vzdělání. Já se ptám, co to je za oprávnění. Je to živnostenský list, nebo je to nějaké zahraniční osvědčení? To v tom zákoně není specifikováno a je potřeba si říct, co tím myslíme. A opět se vracím k tomu, co jsem řekl na úvodu svého vystoupení, že úředník může chápat takto nejednoznačně napsanou formulaci po svém a může samozřejmě nějakým způsobem rozhodovat velmi subjektivně.
Třetím diskutabilním bodem je maximální délka platnosti tohoto povolení. A já se nechci teď pouštět do nějakých detailních právních rozborů, kdy se říká, že změna právní úpravy by neměla zasahovat do práva na legitimní očekávání, že zkrácení platnosti délky současných povolení do 31. 8. 2014 překračuje princip tzv. nepravé retroaktivity, který podle mého názoru by v zákoně neměl být obsažen.
V novele se dále specifikuje role České školní inspekce v § 174 odst. 3. Je tam nově upravována pravomoc kontrolovat tyto školy, které mají povolení. Jde o kontrolu plnění informační povinnosti podmínek, jejich porušení podle § 38b může vést až ke zrušení povolení plnění povinné školní docházky v zahraniční škole. Z tohoto pohledu se jeví povinnost každých pět let opakovaně procházet administrativně byrokratickým procesem jako nadbytečná. Tak buď to kontroluje Česká školní inspekce, nebo to kontroluje úředník, obojí si myslím, že není nutné.
V souvislosti s tím bych možná uvedl jednu takovou poznámku, která mi připadá trochu úsměvná z hlediska argumentace, která je ze strany ministerstva vedena, že pětileté období je dostatečné pro děti cizinců, kteří žijí v České republice přechodně, a že rodiny, které se rozhodnou trvale usadit na naše území, budou vyhledávat primárně české školy, aby své děti co nejvíce integrovaly do české společnosti. To je z malé části pravda. Pokud se jedná o rodiny z bývalého východního bloku, tak tomu skutečně tak je. Ale rodiny ze zemí rozvinutých, které dlouhodobě žijí v České republice, hledají z 99 % pro své děti mezinárodní vzdělání, aby jim umožnily v budoucnu stejnou volbu, jako měli oni.
Dámy a pánové, ještě jednu věc zmíním, protože kolegové přede mnou se o tom také zmiňovali, a to je funkční období ředitelů. Já si myslím, že to neřeší problém, pokud ten ředitel si nevede dobře, řeší ho částečně. Šestileté období - a teď nechci zpochybňovat, jestli má být čtyři pět šest let, to není podstatné - ale uvedu vám takový příklad. Představte si, že dnes ředitele v podstatě z funkce nemůžete odvolat, protože závažným způsobem neporušuje zákon nebo nedosáhl 65 let. Pokud ředitel závažným způsobem neporuší zákon, a já nechci teď říkat, co to je závažným způsobem, protože to si každý můžeme představit trošku jinak, tak ten ředitel je neodvolatelný. A teď si představte situaci, a já jsem takových situací zažil dost, protože jsem také komunálním politikem, že ten ředitel má papíry, dokumentaci všechno v pořádku, škola formálně podle zákona funguje, jak má, ale s tou školou nejsou spokojeni rodiče, s tou školou není spokojen zřizovatel, s tou školou není spokojena veřejnost a vy nejste schopni to vyřešit, protože ředitel závažným způsobem neporušuje zákon a nedosáhl 65 let. My to sice trošičku zlepšujeme, ale teď si představte, že na tento problém narazíte, když vaše dítě půjde do školy, bude v prvním ročníku základní školy a vy ho budete muset řešit, až bude to dítě v šesté třídě. To si myslím, že je docela vážná věc, a měli bychom se zamyslet nad tím, jakým způsobem budeme tuto věci řešit, protože těchto případů znám z České republiky dost a prozatím současná legislativa, zákon 561/2004, si s tímto problém neumí poradit.
Dámy a pánové, nechtěl jsem být dlouhý, chtěl jsem pár poznámek uvést jenom na téma tohoto zákona. Samozřejmě tento zákon podporuji do druhého čtení, koneckonců jako vládnímu poslanci mi také nic jiného nezbývá. (Úsměv mezi některými přítomnými v sále.) Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji poslanci Walteru Bartošovi. Nyní prosím o slovo pana kolegu Ivana Ohlídala. Po něm je přihlášen pan poslanec Jan Čechlovský. Prosím pana poslance Ohlídala.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, úvodem bych chtěl říci, že tuto školskou novelu považuji za potřebnou a že podle mého názoru tato novela přináší některé pozitivní legislativní změny do školského zákona. Podle mého názoru však ale nepřináší všechny potřebné legislativní změny. Které, to se pokusím stručně vyjádřit ve svém následujícím proslovu.
Všichni víme, a bylo to již zde několikrát zmíněno, že úroveň vzdělávání v základním, středním i vysokém školství v České republice v posledních několika letech hodně rychle klesá. O některých projevech v oblasti regionálního školství zde toho bylo řečeno již hodně i ústy mých předřečníků. Jedním z důvodů zavedení státní maturity byla právě tato skutečnost. Já bych však chtěl zdůraznit, že státní maturita nemůže být všespásným prostředkem pro zlepšení úrovně regionálního školství v České republice.
Těch důvodů propadu úrovně vzdělávání v České republice v rámci regionálního školství je daleko víc. Především je to nesmyslný způsob financování v regionálním školství. Financuje se tzv. na hlavu, tzn. rozhodující je počet žáků nebo studentů v dané škole a podle toho dostává škola ze státního rozpočtu prostředky ve větší, či menší míře. Čili to samozřejmě vede k tomu, že ředitelé jednotlivých škol se snaží udržet ve své škole co nejvíce žáků, a zároveň to vede ke snižování požadavků na kvalitu výuky a požadavků na studentské výkony, na výkony žáků a studentů. ***