(16.40 hodin)
(pokračuje Filipi)
Česká republika je signatářem Úmluvy o právech dítěte, která zajišťuje dětem jejich práva. Ale každé dítě má samozřejmě i povinnosti. Například povinnost respektovat a ctít své rodiče, pomáhat svým rodičům v mezích svých schopností. Skoro každé právo souvisí s nějakou povinností. Život s oběma rodiči dává podle mě mnohem vyšší pravděpodobnost, že tato práva i povinnosti budou snadněji a přirozeněji plněna.
Jsem si vědoma toho, že kdykoliv vstupujeme na pole zákonného řešení problematiky rodiny, otevíráme Pandořinu skříňku plnou osobních zkušeností, ale bohužel i společenských klišé a předsudků. Zamítnutí této předlohy by bylo ukázkou pokrytectví, vyjádřením obavy řešit palčivá témata. Potěší mne, když se tato Sněmovna ukáže jako schopná řešit i tak obtížná témata, jako je svěřování dětí do péče rodičů po rozvodu, což můžeme dokázat právě přijetím tohoto návrhu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji také paní poslankyni. O slovo se dále hlásí poslanec Antonín Seďa. A já mu dávám slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, v prvním čtení jsem zmiňoval své připomínky k návrhu zákona o rodině, zejména tak jako vláda jsem kritizoval nesoulad novely s Úmluvou o právech dítěte a Evropskou úmluvou o výkonu práv dětí, kdy tyto mezinárodní smlouvy vyžadují, aby byla zajištěna participace dítěte na rozhodování o všech věcech, které se ho týkají.
Návrh zákona, jak tady bylo řečeno, byl projednán v ústavněprávním výboru, kde nebyly přijaty žádné pozměňující návrhy. Dokonce ani ten, který navrhovala vláda v § 62. Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti, která se daným návrhem také zabývala, nepřijala dokonce žádné usnesení - to by mě zajímalo, z jakého důvodu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, střídavá porozvodová péče se u nás uděluje od roku 1998 a případů, kdy soud takto rozhodne, pomalu, ale jistě přibývá. V současné době se uvádějí necelá tři procenta případů z celkového počtu rozvodů. Odborníci, kteří se danou problematikou zabývají, varují, že fungující případy neznají, a zabývají se pouze případy problematickými. Případy sporů o výchovu dětí se v poslední době kriminalizují a vývoj v oblasti pečovatelských sporů je spíše negativní. Poslední dobou existují prakticky pouze pečovatelské posudky takové, kde splývá občanskoprávní problematika s problematikou trestní. Rodiče totiž podávají v rámci pečovatelských řízení paralelně trestní oznámení jeden na druhého. Děti - a o ně jde především - si odnášejí těžké a trvalé následky na zdraví tělesném i psychickém tam, kde rodiče bojují příliš dlouho, bezohledně a kde rodiče používají dítě jako zbraň proti rodiči druhému.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, přestože mohu pochopit konkrétní důvody, které vedly navrhovatele k předložení této novely, jsem proti obligátnímu nařizování střídavé výchovy soudy, protože jednotlivé případy se od sebe diametrálně liší. To, že pro jeden může být střídavá péče vhodná, a to připouštím, tak pro druhý je s ohledem na zájmy dítěte absolutně nevhodná. Z tohoto pohledu nemohu podpořit předkládaný návrh zákona a v podrobné rozpravě navrhnu návrh zákona na zamítnutí.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji, pane poslanče. Dále se hlásí do rozpravy paní poslankyně Lenka Kohoutová.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych tady vystoupila v obecné rozpravě na podporu novely zákona o rodině. Dovolte mi, abych zmínila pár aspektů, proč s novelou souhlasím.
Právo na oba rodiče má každé dítě. Právo na to s nimi vyrůstat, má každé dítě. Je tady pouze jeden rozdíl - my nikdo nemůžeme nutit, aby rodina zůstala pohromadě, když spolu nemůže zůstat žít. Proto je tady institut rozvodu a pak dochází k řešení, kam s ním. Co bude s dítětem, u koho bude vyrůstat, kdo ho bude vychovávat, dochází samozřejmě k roztržkám. Sama jsem se kdysi rok soudila o výchovu a výživu své dcery a neexistoval institut střídavé péče.
Dámy a pánové, dovolte mi říci pár vět, které se týkají právě novely zákona. Je to jedna jediná věta a my polemizujeme, v novinách diskutujeme - a já se domnívám, že často s nepochopením některé věci vysvětlujeme. Novela zákona říká: Jsou-li oba rodiče způsobilí (s důrazem) dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem (s důrazem)... To často oba rodiče nemají. Dál v té větě je: soud svěří dítě do střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte.
Když jsme tady jednali v prvním čtení, já jsem říkala, že budu hodně podrobně diskutovat s panem poslancem Staňkem o tom, co je to zájem dítěte. To jsme vydiskutovali. On to docela dobře obsahuje zákon o rodině. A pan poslanec mě přesvědčil, že máme dobře obsaženo, co to je zájem dítěte. Navíc, kdo z nás se rozváděl, tak ví, že dítě prochází nejrůznějšími psychologickými testy, chodí do rodiny sociální pracovník a v tu chvíli se samozřejmě zkoumá, stát se zajímá o to, jaké předpoklady má jeden nebo druhý rodič pro výchovu. A tady bych ráda řekla něco ze zkušenosti. Samozřejmě tak jako vy máte mnoho zkušeností ze svého okolí. Rozváděl se můj kamarád, který měl dceru, a soudkyně se odmítla, ač psycholog říkal - dítě může vyrůstat stejně tak u jednoho i u druhého rodiče, oba rodiče byli způsobilí, bydleli kousek od sebe, dítě by neměnilo školu, nic takového - soudkyně se odmítla střídavou péči zabývat.
Tato malá novela je hodně střídmá na to, co popisuje, čili do obsahu je malá, ale co do rozsahu, co to může způsobit, je veliká. My neumožníme nic jiného, než pokud budou oba rodiče způsobilí, pokud budou mít oba (s důrazem), a to není také často, zájem o výchovu svého dítěte ve střídavé péči, a pokud dítě k tomu bude způsobilé, pak říkáme ano, soud takové dítě svěří do výchovy a výživy, čili do střídavé péče, obou rodičů.
Kdyby v tomto státě chodilo všechno tak, jak má, a kdyby soudci se neodmítali ve jménu toho, že právo na dítě má pouze matka, ke střídavé péči vyjadřovat, dneska jsme si tady mnohé ušetřili. Já se domnívám, že momentálně jednáme skutečně v zájmu dětí. Nikomu nenařizujeme - tato novela nikomu nenařídí, že bude dítě muset být svěřeno do střídavé péče. My tady pouze říkáme: je-li to v zájmu dítěte, jsou-li oba rodiče způsobilí a je-li to tak, že oba rodiče navíc mají zájem.
Dámy a pánové, vzhledem k tomu, co proběhlo nejenom dnes, ale i v minulé době, tiskem, médii, prosím vás, pojďme se zamyslet nad tím, co uděláme dobře a co špatně, když tuto novelu zamítneme. Nejdeme náhodou proti možnostem dětí mít na jednu stranu mámu a tátu, i když týden či čtrnáct dní v měsíci? Každý si můžeme říkat, když si pořizujeme rodinu, když si nějakým způsobem řekneme, že si pořídíme děti, tisíckrát si můžeme říkat, že budeme odpovědnými rodiči, ale tisíckrát se může stát, že to nevyjde. Tak se pojďme zamyslet nad tím, co pak s našimi dětmi.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Stanislav Křeček a já mu dávám slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, mému rozhodování by velmi prospělo, kdyby mi jednou bylo konečně vysvětleno, v čem se liší tato úprava od současné úpravy, která rovněž umožňuje svěřit dítě do střídavé péče, pokud s tím rodiče souhlasí a jsou k tomu způsobilí. To za prvé. ***