(17.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji také. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Helena Langšádlová.
Poslankyně Helena Langšádlová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v těch uplynulých měsících, když byla projednávána tato novela, jsem se snažila velmi pečlivě naslouchat příznivcům a odpůrcům tohoto návrhu. Slyšela jsem toho hodně o právech a povinnostech rodičů a o zájmech a právech rodičů. Ale o hodně méně jsem slyšela o právech a zájmech dětí.
Já souhlasím s tím, aby byla zachována stávající úprava, protože si myslím, že stávající úprava umožňuje nařídit střídavou péči v těch případech, kdy je to opravdu vhodné. Střídavou péči považuji jako jednu z možností, ale pořád jenom jednu z možností, která je velikou zátěží pro ty děti. Mluvila jsem opravdu s desítkami mladých lidí, kteří prošli zkušeností, kdy se jim rozvedli rodiče, a dlouho jsem s nimi diskutovala, jak oni by nahlíželi na to, aby byli svěřeni do střídavé výchovy. A 95 % z nich mi řeklo, že si nedovedou představit, že by měli dva domovy, že by se po týdnu, po čtrnácti dnech střídali.
A byť chápu ty argumenty, které zde zazněly, opravdu jsem si ten návrh mnohokrát četla, snažila jsem se na tom hledat ta pozitiva, tak se domnívám, že je to řešení, které, ano, v některých případech pro děti je přínosem v tom, že mají kontakt s oběma rodiči, ale v každém případě je obrovskou zátěží. Zátěží, kterou nesou ty děti za nezodpovědnost vlastních rodičů. A to je to, o čem bychom měli více hovořit - o odpovědnosti vlastních rodičů za své děti. Jsem přesvědčena, že v tomto směru máme možná co napravovat v tom smyslu, že bychom měli rodinám, které se dostávají do kritických krizových situací, nabídnout mediaci, nabídnout jim takové nástroje, které jim pomohou ve vzájemné komunikaci.
Nejsou v tuto chvíli opravdu relevantní studie ani o dopadech střídavé péče. Pokud byste o toto měli zájem, odkázala bych vás na článek pana doktora Pavláta z 1. lékařské fakulty, z psychiatrické kliniky, který se jmenuje Problémy studií argumentujících pro střídavou péči.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, paní poslankyně. Přihlášek vidím několik. Pokud máte faktickou, tak mi to, prosím, signalizujte nebo se přihlaste elektronicky. Jinak je přihlášen do rozpravy z místa pan poslanec Lobkowicz v pořadí jako první. Je některá z těchto přihlášek faktická? Není. Prosím, pan poslanec Lobkowicz.
Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolím si též říct pár myšlenek k tomuto tématu.
A sice vím, že rozvodovost u nás je velká, že problémy s dětmi rozvedených rodičů se týkají mnoha a mnoha lidí. Není to jenom česká věc, je to i v okolí. Já jsem dlouho žil v Německu. Můj syn byl v první třídě, bylo to v roce 1986, měl kamaráda, jehož rodiče byli rozvedeni. Vzájemně se o toto dítě střídali a vše běželo velice, velice dobře. Toto dítě bylo též párkrát u nás. Ale co se stalo? Jednoho dne si matka našla nového přítele s tím, že se odstěhuje do Austrálie. A potom přišly problémy. Skončilo to tak, že otec zavraždil syna, zavřeli ho, potom se sám oběsil. Čili skončilo to velkou katastrofou, ačkoliv oba měli právo se o dítě starat.
Toto všechno funguje, jak jsem říkal, pokud rodiče bydlí blízko sebe, pokud dítě může přebíhat z jednoho domu do druhého a pak si může dokonce i vybrat, kde se vyspí. Ale jakmile se jeden z rodičů potom odstěhuje daleko, tak už to nemůže fungovat. Proto si myslím, že je to na rodičích, jak se domluví, a nedá se to nějak zákonem nařídit a usměrnit.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. Mám zde tři následující přihlášky z místa pánů poslanců a poslankyň - Bendl, Čechlovský, Suchá. Pokud souhlasí, že vystoupí v tomto pořadí, skutečně nevím přesně, v kterou vteřinu se kdo přihlásil.
Prosím, pan poslanec Bendl.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem původně vůbec nechtěl vystupovat, ale inspiroval mě pan kolega Filip svým vystoupením. Já možná patřím k nejzkušenějším v této oblasti, totiž jsem velmi v konfliktu zájmů, neboť jsem vychovával řadu dětí, kterým jsem sám na svět nepomohl. A musím říct, že se pan kolega Filip mýlí v jedné věci, a to je fakt, že tento návrh zákona nepřikazuje soudům, neomezuje soudy v tom, aby jim bránil v rozhodování, jestli střídavou péči uloží, či nikoliv. V tomto ohledu zákonné prostředí zůstává stejné.
Projde-li tento návrh zákona, tak jím tato Sněmovna, aspoň tak jak já si to vykládám, říká, že si přeje, aby se soudci více tomuto tématu věnovali. Ponechává jim absolutní svobodu v rozhodování, ale říká: více zvažujte tu možnost, protože se tak Sněmovna domnívá, že by se o tomto mělo více diskutovat. Je to tak běžné v ostatních zemích. Jistý pocit nespravedlnosti mezi lidmi v tomto ohledu je a Sněmovna má zcela určitě právo říci soudcům, nejenom že budou naslouchat té debatě - jsem přesvědčený, že ji neslyší, ale že ji budou více vnímat, pokud v tom zákoně bude řečeno: věnujte se tomuto tématu, protože třeba je zrovna v zájmu dítěte, aby toto bylo projednáváno a posuzováno u každého. Tak já to chápu, a proto pro tento návrh zvednu ruku.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Čechlovský.
Poslanec Jan Čechlovský: Vážená paní místopředsedkyně, ctěná Sněmovno, já jsem taky nechtěl diskutovat. Ale pak že si nepodiskutujeme ve druhém čtení. Budu mít jenom pár poznámek.
Já jsem nikde neslyšel a nečetl, že bychom měli někomu nařídit střídavou péči, že ji chceme výhradně nainstalovat, že snad soudy budou muset obligatorně nařizovat. Nic takového tam, prosím pěkně, není.
Já jsem chtěl jednu odpověď na otázku pana kolegy Sedi, kterou jsme zůstali dlužni - proč stálá komise nepřijala žádné usnesení. Inu proto, že to názorové rozložení je tam podobné jako tady - část členů hlasovala pro, část proti a část se zdržela. Takže to si myslím, že je poměrně jednoduché.
Já jsem na začátku byl mírný skeptik tohoto návrhu, teď jsem mírný příznivec. Trošku poslední kapkou v tom u mě bylo to, že jsem nedávno mluvil s jedním praktikem z Ministerstva spravedlnosti znalým soudcovského prostředí, a on mi říkal "Víte, ono se na ty soudce musí pomalu." Tak s tím já se, pěkně prosím, nechci smířit a chci ten návrh zákona o rodině podpořit ve druhém čtení.
Děkuji pěkně. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Suchá. Prosím.
Poslankyně Jana Suchá: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem podporovatelkou tohoto návrhu zákona. Jsem advokátka, věnuji se rodinnému právu. Současná právní úprava je taková, že soudce může - a neřeší se, za jakých okolností může - nařídit střídavou péči. Několikrát se mi stalo, když jsem zastupovala jednoho z rodičů, že rodiče se dohodli na střídavé péči, byly splněny všechny podmínky. Než došlo k soudnímu řízení, střídavou péči praktikovali, a soudkyně rozhodla, že střídavou péči neschválí.
Domnívám se tedy, že je potřeba tímto návrhem zákona trošku omezit tu libovůli těch soudců, kdy se rozhodnou, kdy skutečně nejsou nastaveny podmínky, jestli jsou splněny podmínky rodičů, nebo ne pro střídavou péči, prostě soudce se rozhodne a střídavou péči neschválí.
Jsem tedy podporovatelkou. Myslím si, že děti mají právo na oba rodiče a je potřeba, aby už konečně byli plnohodnotně bráni oba rodiče, nikoli jenom matky. Děkuji. (Potlesk.) ***