(10.10 hodin)
(pokračuje Bém)
Udělal jsem si malou mapu v rámci regionálního školství i v ostatních krajích a zjistil jsem, že až snad na dvě výjimky některých krajů, které také se tímto problémem zabývaly, v ostatních krajích doba zamrzla na bodě nula, a myslím si, že i z pozice metodicky centrálního orgánu státní správy by bylo dobré vytvořit nějaké guidelines, nějaký návodný schematický postup, nějaké stimulační nebo motivační prostředí, aby i kraje a města, obce se zabývaly touto problematikou a samozřejmě investovaly vlastní finanční prostředky. Ale nemohou v tom zůstat samy, musí jim v tom pomoci Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji a předávám slovo k reakci panu ministru Dobešovi.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš Děkuji panu doktoru Bémovi, protože je dobře, že to takhle zaznělo. Na jednu stranu je potřeba, aby do škol speciálních a praktických nechodily děti, které mají mentálně na to, aby byly zařazeny do hlavního vzdělávacího proudu. Na druhou stranu je potřeba se postarat a podpořit děti se specifickými potřebami učení. A to se tu nedělo, to je potřeba říct, že bylo období, kdy se podpora přesunula, bylo to hodně ideologizováno a na tyto děti se zapomínalo. Takže já jsem pro vyváženou věc.
Nastavme pravidla psychologie, odborníky, aby bylo možné zařazení jen na základě diagnostiky. Na druhou stranu važme si práce specialistů s těmito dětmi, které jsou mentálně postižené, mají specifické poruchy, a těm dejme potřebu. A to bude trend ministerstva. Nepochybně.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji, hlásí se někdo další do rozpravy? Prosím, paní poslankyně Levá.
Poslankyně Ivana Levá: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěla říci jenom několik vět ze své praxe. Prosím vás, pro dítě je velice důležité, aby mělo ve škole pocit radosti a aby bylo v takovém klimatu, které mu přináší pocit, že je mezi sobě rovnými, že je pochváleno, že je ohodnoceno. A kdybychom šmahem, jak tady ta snaha byla, omezili speciální školství, tak těm dětem připravíme neuvěřitelná traumata a to by si ty děti nezasloužily.
Já si velice vážím - jsem ráda, že to tady pan ministr řekl - velice si vážím pracovníků, pedagogů, kteří pracují ve speciálním školství. A chtěla bych jenom poslední větu k těm neoprávněně zařazeným dětem říci tolik, že v našem státě nemůže být do speciální školy zařazeno žádné dítě, pokud rodiče nevysloví souhlas. Takže tam nikdo to dítě nepřitáhl násilím. Tam ho rodiče dovedli a souhlasili s tím, že tam to dítě bude. Takže když se potom obrátili na Brusel nebo kde se soudili, tak jsem nepochopila - nebo pochopila jsem proč.
Nechci, aby se některému dítěti ublížilo tím, že je zařazeno tam, kam být nemá. Ale pokud dítě patří do speciální školy a diagnostika je jasná, tak nebraňme tomu, nekorigujme počet těchto škol. A navíc, vždyť je tady vždycky možnost po absolvování první třídy dítě znovu zařadit, přehodnotit diagnostiku, protože dítě se - pan poslanec Bém by to jistě odborně lépe vysvětlil než já - ale dítě se od šesti do sedmi let hodně mění a ta diagnostika se může udělat na požádání rodičů znova a dítě se může zařadit. Takže já bych byla moc ráda, aby se speciálnímu školství neublížilo, protože to by byly chyby, které by se na těch dětech velmi podepsaly. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji, hlásí se, prosím, někdo další do rozpravy? Není tomu tak, a protože zde nebylo předneseno žádné usnesení, končím projednávání této interpelace a tohoto tisku.
Další interpelací je interpelace na místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Je to interpelace poslance Vojtěch Filipa ve věci zamítání žádostí o udělení víz do České republiky občanům Irácké republiky českými konzulárními úřady, sněmovní tisk 346. Pan ministr je omluven. Vidím, že pan poslanec Filip zde také není.
Takže přikročíme k další interpelaci a tou je interpelace na ministra dopravy Radka Šmerdu. Interpelace poslance Zdeňka Boháče ve věci situace ohledně klíčových dopravních staveb na Přerovsku, aněmovní tisk 383. Připomenu pouze, že pan ministr Radek Šmerda je z pracovních důvodů z dnešního jednání omluven. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Boháč: Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, nepřítomný pane ministře dopravy, já jsem hrozně rád, že jsem se dostal k pořadí, já nevěřil, že dnešní den vyjde má odpověď na písemnou interpelaci.
Jenom takový krátký příběh. Záležitost, kterou já tady řeším ve věci klíčových dopravních staveb na Přerovsku, je záležitost z druhé poloviny 90. let minulého století, když jsem přišel na radnici a založil jsem spis ohledně obchvatu města Přerova či napojení města Přerova na dálniční síť. A ten spis samozřejmě bobtná, dnes už má úctyhodné rozměry a já jsem hovořil možná s šesti sedmi ministry dopravy různých vlád, ale chci říct to, že situace není vyřešena. Krátký jenom tento příběh, nechci ho rozvádět do epické šíře jako kolega Váňa minule, aby se to neprotahovalo, ale samozřejmě také jde o ty, jak říkal kolega Váňa, o ty naše dětičky, tatíčky, mamičky a dědečky, co mají nožičky a botičky, ale to já jenom trošku s humorem. Toto je vážná věc a nechci to karikovat.
Dopravní situace na Přerovsku je velice vážná. V minulých dnech došla petice, kterou podepsalo více než 15 tisíc občanů Přerova, došla na resort dopravy, na Úřad vlády, do Poslanecké sněmovny i do horní komory Parlamentu České republiky. A opravdu je nejvyšší čas, abychom tuto záležitost řešili. Znovu opakuji: Je to možná 14 let, co řeším klíčové dopravní stavby na Přerovsku. Týká se to více než sta tisíc občanů u nás v regionu.
Tedy: Nepřítomný pane ministře, bohužel jsem nucen v návaznosti na předchozí písemnou komunikaci vyjádřit hlubokou nespokojenost s dosavadním vývojem a neustálým odkládáním řešení obchvatu Přerova stavbami 0136 a 0137 dálnice D1. Podrobnější argumenty a popis historického vývoje a stavu z hlediska dopravního i enviromentálního z předchozích dopisů není nutné znovu opisovat. Je opravdu nutné začít konat. A tady to akcentuji: opravdu nejvyšší čas.
Již v průběhu tohoto měsíce dojde v důsledku zprovoznění úseku D1 stavba 0135 Kroměříž-Říkovice k přivedení další tranzitní dopravy do bezprostřední blízkosti města a jejímu průjezdu městem, což bezpochyby povede k dalšímu zhoršení životního prostředí ve městě a zdravotního stavu obyvatel. Tady chci vzpomenout překračované hygienické normy, polétavý prach, hluk. Opravdu normy vůbec neodpovídají, tak jak by měly, u nás ve městě Přerově. Aby tato významná a důležitá investice mohla mít efekt opačný, je nutné co nejrychleji zajistit dobudování chybějících částí D1. V tomto ohledu tedy velmi netrpělivě očekáváme dopracování koncepce do verze superstrategie a výsledky MCA analýzy pro návazné úseky D1. Znovu opakuji: stavby 0136, 0137. Pro nezasvěcené, jedná se o 25kilometrový úsek nedokončené dálnice, páteřní dálnice Praha-Ostrava a do budoucna samozřejmě i dálnice, která by měla spojovat Varšavu s Vídní, tedy sever-jih.
Jsme si vědomi rozpočtových omezení i finančních požadavků ze strany krajů a měst. Nicméně v tomto případě můžeme oprávněně hovořit o zájmu národním a celostátním na dokončení této dálnice D1.
Tímto bych vás chtěl, nepřítomný pane ministře, zároveň informovat, že statutární město Přerov v součinnosti s Olomouckým krajem ve věci nedobudované dopravní infrastruktury se v nejbližších dnech obrátí se žádostí o součinnost a podporu také na evropské instituce přispívající k financování dopravních projektů - tedy na Evropskou komisi a Evropskou investiční banku. Jsme přesvědčeni, že dobudování dálnice D1 jako klíčové - znovu opakuji klíčové - páteřní komunikace v České republice jako tranzitní země Evropské unie by mělo patřit mezi evropské priority v rámci dopravy. Zároveň je zcela zřejmé, že pouze kompletní dálnice v celé délce může dosahovat požadovaných přínosů a být tak investičně efektivní, což je základní princip spolufinancování projektů v rámci Evropské unie. ***