(19.50 hodin)
(pokračuje Lesenská)
Další změny pracovněprávních vztahů budou údajně působit na jejich zefektivnění. To, po čem zaměstnavatelé i odbory v této souvislosti volají, tedy např. zavedení období německého kurtzarbeitu, předkládaná novela ke škodě věci také neřeší.
Právní úprava konta pracovní doby není spojena s požadavky na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, nemá tedy ani sociální dopady. Dopad na podnikatelskou sféru je dle předpokladů navrhovatele užitečný a vítaný, jelikož podle něho jednoznačně vymezuje konto pracovní doby jako pracovní režim s určitými specifiky a zpružňuje povinnosti zaměstnavatele při kontu. Dojde ke zjednodušení stávající právní úpravy a snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů. Z praxe však vím, že zaměstnavatelé a zaměstnanci by přivítali i lepší věcné řešení konta, které by umožnilo po delší dobu měnit rozvržení pracovní doby jednodušším způsobem a které by současně ochránilo i mzdové nároky dotčených zaměstnanců, a že o takovém řešení oba sociální partneři jednají. Ptám se, proč ještě takové řešení není součástí této novely, viz inspirace Německem.
Pokud jde o navrhovanou úpravu skončení pracovního poměru, kde se doplňuje nový výpovědní důvod propuštění zaměstnance spočívající v hrubém porušení povinnosti práce neschopného, odkazují, že Legislativní rada vlády označila tento výpovědní důvod za protiústavní. Tento ústavní problém je nutné vyřešit. Jsem názoru, že nejlépe bude tento výpovědní důvod nezavádět.
Pokud jde o působení odborové organizace u zaměstnavatele, navrhovaná právní úprava není spojena s požadavky na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Neznamená zvýšené finanční náklady ani administrativní náročnost pro podnikatelské prostředí ani sociální dopady. Hlavní přínos navrhované úpravy má spočívat podle předkladatele ve vyjasnění, kdy odborová organizace působí u zaměstnavatele a že potřebné zkušenosti musí odborová organizace zaměstnavateli oznámit, což se zatím dovozovalo jen obtížně výkladem. Posílí se tedy prý i právní jistota zaměstnavatelů i odborových organizací. Když se však na novelu podíváme zevrubně, zjistíme, že se úroveň odborových oprávnění snižuje, a je zřejmé, že se tak oslabuje právě postavení zaměstnanců.
Smysl změn provedených u dohody o provedení práce je zjevně jiný, než předkladatel udává. Ve skutečnosti nejde o větší flexibilitu pracovněprávních vztahů. Konečně dohoda o provedení práce je nejflexibilnější formou pracovněprávního vztahu, jakou si lze představit, protože se na ni vztahuje jen minimum zákonem stanovené ochrany. Ale vládě jde o to, aby získala z dohody o provedení práce další zdroje pro financování veřejných potřeb, přestože nás ujišťuje, že finanční dopad z důvodu rozšíření okruhu nemocensky pojištěných zaměstnanců a zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce včetně pojistného na všeobecné zdravotní pojištění (?).
Dopad na rovnost žen a mužů na životní prostředí a sociální dopady. Ve vztahu k rovnosti žen a mužů je návrh zákona neutrální. Návrh nebude mít dopad na životní prostředí a předkladatel nepředpokládá ani sociální dopady. Tady bych zcela nesouhlasila.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky. Navržená právní úprava je podle předkladatele v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Toto tvrzení je v rozporu se stanoviskem Legislativní rady vlády k předloženému návrhu, kde je ve dvou případech konstatován rozpor novely s ústavním pořádkem České republiky. Jde například o již zmiňovaný nový výpovědní důvod pro porušování léčebného režimu.
Pokud jde o soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, odkazuji na důvodovou zprávu. Bude však třeba právě s ohledem na již zmiňované stanovisko Legislativní rady vlády nutné prověřit pravdivost tohoto tvrzení zejména pokud jde o mezinárodní závazky České republiky ve vztahu ke skončení pracovního poměru a délce výpovědní doby. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie je podrobně uvedeno v předložené důvodové zprávě.
Děkuji vám za pozornost a chtěla bych se přihlásit do rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji. To byla zpravodajská zpráva. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Do ní jsou tři přihlášky a paní zpravodajka, která se přihlásila, si nyní, po svém poměrně obsáhlém vystoupení, pravděpodobně bude chtít trochu oddechnout, a já proto vyzvu, aby k řečništi přišel pan poslanec Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, členové vlády, dovolte, abych řekl pár poznámek nejenom za sebe, ale za klub Komunistické strany Čech a Moravy, ale i za odborové organizace, byť bych asi v tomto případě měl ohlásit i určitý střet zájmů.
Vláda nám předkládá do Poslanecké sněmovny dlouho avizovanou novelu zákoníku práce, která na rozdíl od předchozích novel je novelou zásadní, komplexní a poměrně rozsáhlou. Je možná dobré připomenout, že se tak děje v době, kdy souběžně s tím vláda předkládá nebo již předložila a hlasy svých vládních poslanců prohlasovala také řadu úsporných opatření, jako je například snížení porodného, zhoršení podmínek pro poskytování podpor v nezaměstnanosti, v oblasti nemocenského, odstupného a celé řady dalších sociálních regresí a samozřejmě velké negativní dopady zdravotní reformy. Vláda také souběžně v tomto momentu připravuje výrazné zvýšení daně z přidané hodnoty, které se promítne do sociální úrovně velké části populace v České republice a zejména zaměstnaneckých rodin.
V této souvislosti bych chtěl říci, že také stojí za zmínku argument, o který vláda opírá předkládanou novelu zákoníku práce. Vláda ve své důvodové zprávě uvádí, že chce reagovat především na nález Ústavního soudu vyhlášený pod č. 116/2008 Sb. v základních systémových přístupech a promítnout do zákoníku práce i formálně podpůrnou působnost občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích. Dále vláda říká, že chce reagovat na programové prohlášení vlády České republiky ze dne 4. srpna 2010, dále akcentovat obecný princip autonomie vůle účastníků základního pracovněprávního vztahu, zaměstnavatele a zaměstnance, při zachování nezbytné míry ochrany zaměstnance, provést další drobnější změny, které nebyly realizovány předchozími změnami zákoníku práce, i když, jak uvádí, jsou potřebné, a provést adekvátně legislativně technické úpravy, které navazují na změny, které jsou uvedeny dále v důvodové zprávě, i transparentnost s normami Evropské unie.
Je potřeba v této souvislosti říci, že zákoník práce, tak jak byl přijat v roce 2006, je určitým kompromisem. My jsme jako Komunistická strana Čech a Moravy a její poslanci velice citlivě vnímali názory zaměstnanců a odborových organizací a rozhodli jsme se tehdy podpořit předloženou novelu zejména z těch důvodů, že stav, který následoval od roku 1991, kdy byl neustále různými novelami oklešťován tehdy platný zákoník práce, byl natolik neúnosný a nepřehledný a natolik komplikoval pracovněprávní ochranu zaměstnanců, že se jevilo zcela nezbytné přijmout komplexní novou úpravu pracovněprávních vztahů. Odehrál se tehdy vpravdě dramatický střet mezi levicí a pravicí v Poslanecké sněmovně, který nakonec skončil těsně před závěrem volebního období přehlasováním i veta prezidenta republiky. Od té doby v České republice vládly vlády pravicové.
Zákoník práce byl novelizován téměř sedmnáctkrát a z toho 12 novel bylo právě po přijetí nebo publikaci nálezu Ústavního soudu č. 116/2008. Všechny tyto novelizace byly k tíži kvality zákoníku práce a oslabovaly různou intenzitou ochranu pracovněprávních vztahů a především zaměstnanců v jejich nerovném postavení vůči zaměstnavatelům v postavení podřízeného vůči nadřízenému, v postavení ekonomicky závislých osob. ***