(11.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Já rozumím tomu, že pan předseda Zaorálek s tím nemusí souhlasit, ale proč si myslí, že nám Evropská komise radí špatně? Proto, aby nás uvedla do problémů, nebo proto, aby nás varovala před problémy? Na to bych se rád zeptal největšího Evropana v Poslanecké sněmovně. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji ministrovi Kalouskovi. Nyní faktická poznámka, pan poslanec Rath, poté řádná přihláška s přednostním právem pana předsedy Sobotky - ale ještě je zde potom další faktická poznámka. Prosím.
Poslanec David Rath: Při slovech pana ministra financí Kalouska jsem si představil takovou historickou situaci, kdy by stárnoucí mocnář císař František v roce 1915 říkal, jak se mají chovat tehdejší mladí, dvacetiletí a třicetiletí, co nastane za 30, 40 let a jaká opatření mají dělat, abych za těch 30, 40 let žili spokojeně.
Čili pane ministře financí, než odejdete, za těch 30 let, kdy budou dnešní mladí brát důchod, pravděpodobně vy ani já tady nebudeme. Čili my jim skutečně můžeme naslibovat cokoliv, třeba že jim budou padat pečení holubi do huby, protože nás už nejspíš nikdo za těch 30 let volat k odpovědnosti nebude, a kdyby, tak to samozřejmě zapomene, kdo za to mohl, za těch 30 let budeme zapomenuti asi úplně všichni.
Takže dámy a pánové, co ale nebude zapomenuto, nebudou zapomenuty ty peníze, které skutečně vy chcete ukrást. Vy je chcete ukrást ze státního rozpočtu, dát těm soukromým investičním společnostem, vy chcete ohloupit spoustu lidí, oblbnout je, aby své peníze dali těmto soukromým investičním fondům také. Když to rozhodnutí jednou udělají, už ho nemohou vzít zpátky, čili je to skutečně úpis ďáblu. Zajisti si spokojené stáří, tady se mi krví upiš a budeš muset 30 let platit jako mourovatý, ať se ti to bude líbit, nebo ne. A správně tady říkal pan ministr financí, bůhví jaká krize nás čeká, protože život na dluh, kdy si půjčují státy, firmy, banky, půjčují si jeden od druhého, ty půjčky kupují, balí do různých balíčků, kryjí je akciemi, jejichž cenu nafukují, to je všechno přece bublina, umělá bublina. Kdy znovu praskne? Nevíme. Ale praskne a pohltí i ty soukromé penzijní fondy! To je dnes evidentní! To ví snad už každý!
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní faktická poznámka pana poslance Rykaly.
Poslanec Adam Rykala: Děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Já bych chtěl také reagovat na vystoupení pana ministra financí Kalouska, které před chvílí měl. Chtěl bych mu poděkovat za ekonomický exkurz s výhledem i do budoucnosti. Jenom bych chtěl připomenout, že pan ministr Kalousek není dobrý prognostik v minulosti. A je potřeba to připomínat, že v této Sněmovně byl ministrem financí už jednou, ve vládě Mirka Topolánka. Je pravda, že byl ministrem financí úplně za jinou stranu, za nějaké lidovce, kteří se už do Poslanecké sněmovny nedostali. Je potřeba to neustále připomínat, že byl ministrem financí a nebyl dobrý prognostik, protože 5. října 2008 se vyjádřil pro Hospodářské noviny, že "žádná krize v České republice není a žádná krize v České republice nebude". A také k tomu dodal: "Češi budou bohatnout o něco pomaleji."
Takže prosím vás, když bude vystupovat pan ministr Kalousek, bývalý lidovec, tak ho berme s rezervou. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní se vracíme tedy do řádných přihlášek. Pan předseda klubu ČSSD Bohuslav Sobotka má slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, pardon, předsedkyně, dámy a pánové, vážená vládo - pan ministr financí bohužel odešel. Doufám, že se ještě vrátí během dnešního jednání do Poslanecké sněmovny.
Já myslím, že jeho představa, kterou zde nabídl, toho, že za finanční krizi může sociální stát, je skutečně velmi velké zjednodušení, a řekl bych, že je to představa venkoncem nepřesná. Pokud se podíváme na to, které evropské země odolaly nejlépe těm turbulencím, které se odehrávaly v minulých letech, počínaje poklesem ekonomiky v roce 2008, který pokračoval v roce 2009, finanční krizí, tak se ukazuje, že jsou to země, které mají takzvaný skandinávský model. To jsou země, které mají nejvíce rozvinuté prvky sociálního státu v rámci Evropské unie. A pokud se podíváme na země, které na hospodářskou krizi a finanční krizi, která se přelila do jakési státně dluhové krize, doplatily nejhůř, tak je to Řecko, Španělsko, Portugalsko, to jsou státy, které mají nejméně rozvinutý model sociálního státu a moderního sociálního státu. Tak to prostě je. Sociální stát, skandinávský model sociálního státu, odolal i těm tlakům, které přinesla současná hospodářská a finanční krize.
Druhá věc, která je velmi důležitá a kterou si musíme uvědomit, je fakt, že skutečně to, že se proměnil charakter finančního kapitálu, že se proměnil charakter světové ekonomiky v 80. a 90. letech, tak to samozřejmě musí vést také k tomu, že se budou jinak chovat i státy. To, co je problém, je, že státy, jejich uskupení, nadnárodní společenství nebyly schopny reagovat včas na proměnu mezinárodní ekonomiky a na změnu chování finančního kapitálu. Prostě nepřišla včas potřebná regulace, která by zabránila vzniku tak obrovských bublin, jaké jsme zažili v podobě realitní bubliny ve Spojených státech nebo investiční bubliny irských a islandských bank.
Já nemohu zásadně souhlasit s tvrzením, že dluhy, se kterými dnes zápasí státy, které dnes mají problém s ratingem, vznikly v důsledku toho, že tam byl přebujelý sociální stát. Nenajdeme mezi nimi jediný skandinávský stát, který má ten sociálně demokratický sociální model. Ale najdeme tam Irsko a najdeme tam Island. A Irsko a Island byly země, které rozhodně nikdo nemůže obviňovat z toho, že by dělaly v minulosti nějakou socialistickou politiku. Byly to státy, které lákaly investory tím, že snižovaly daně, byly tam poskytovány daňové výhody, zejména v Irsku, a finanční sektor svým objemem přesáhl možnosti národní ekonomiky, jak národní ekonomiky Irska, o Islandu samozřejmě nemluvě. A obrovské ztráty tamního finančního sektoru se znárodnily, tyto ztráty se znárodnily, a tím pádem se vytvořil obrovský přírůstek dluhů těchto zemí. To znamená to velké zadlužení Irska rozhodně nebylo způsobeno přebujelým sociálním státem, ale tím, že bylo potřeba nacionalizovat a znárodnit ztráty, které vznikly v důsledku finanční krize.
Také platí, že Česká republika - a pokud se podíváme na naše veřejné dluhy a náš celkový veřejný dluh, tak velká část veřejného dluhu vznikla ze stejných důvodů. V 90. letech se dostal finanční sektor v naší zemi do absolutně katastrofální situace. Opět to bylo selhání regulace. Bylo to selhání regulace a pak to bylo samozřejmě selhání vlastníka, kterým v té době byla Česká republika. Vlády, které přišly, zejména tedy vláda Miloše Zemana, musely sanovat tento finanční sektor, chovaly se tedy stejně, jako se chovala vláda Irska, Islandu, Německa, Francie, Spojených států v těch uplynulých dvou letech. To byl stejný model. Sanovaly finanční sektor, znárodnily ztráty, které vznikly hospodařením bank v 90. letech, a z toho vznikla významná část našeho veřejného dluhu a můžeme hovořit o tom, že možná 200, 300 mld. z té částky, kterou dnes táhneme jako český veřejný dluh, mají svůj původ v nacionalizaci ztrát finančního sektoru, které vznikly ale v 90. letech a byly potom znárodněny se zpožděním až vládou, která na tom nenesla vůbec žádnou zodpovědnost, protože v 90. letech byla česká sociální demokracie v opozici.
Já musím říci, že mě potěšilo, že pan premiér Nečas zde zaujal jistý pejorativní tón, jistou skepsi vůči finančním spekulantům. Z toho bych usuzoval, že je jistá naděje na to, že se změní i názory předsedy vlády na finanční spekulace. Já bych se ho rád zeptal, jestli je to pravda a jestli konečně přestane Česká republika na úrovni Evropské rady, a tedy Evropské unie, hájit zájmy mezinárodních finančních spekulantů. Protože, dámy a pánové, my patříme mezi země, které vytrvale a velmi aktivně blokují zavedení daně na mezinárodní finanční transakce. ***