(15.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Jsem přesvědčen a chtěl bych na to všechny přítomné upozornit, že při dnešním jednání o kauze možného uplácení na straně Věci veřejné existuje jedno vážné riziko, a to riziko, že Poslanecká sněmovna se znovu a ještě více zkompromituje v očích veřejnosti, pokud jednání o vydání proběhne právě jako fraška. Mám zde na mysli onu situaci, kdy Sněmovna svým jednáním o vydání poslanců Bárty a Škárky prokáže, že tu nejde o boj s klientelismem, o řádné vyšetřování podezření z korupce a korupčního jednání, ale o pouhé vyřizování si účtů mezi odštěpeneckou skupinou poslanců strany Víta Bárty, reprezentovanou Kristýnou Kočí v pozadí s křídlem Občanské demokratické strany kolem Petra Tluchoře, a zbytkem Bártovy strany, který se semkl kolem samotného Víta Bárty, Karolíny Peake a Radka Johna. V dnešním jednání o tom, zda podpoříme vydání dvou členů Poslanecké sněmovny ke stíhání, bychom proto napříč politickým spektrem měli reflektovat skutečnost, že obdobně je nutné postupovat také v kauzách Vondra, Drobil a dalších podobných.
Podezření z korupce členů vlády a parlamentu není jistě ničím neobvyklým ve škále toho, čím se v minulosti zabývaly nebo měly zabývat orgány činné v trestním řízení v souvislosti s jednáním některých členů české vlády České republiky a zákonodárných sborů. V něčem ale to, o čem máme nyní rozhodovat, vybočuje z dosud obvyklých afér a nejrůznějších korupčních podezření. Proto mohu s plnou odpovědností tvrdit, že izolovat kauzu Věci veřejné od jiných je nesmírně nebezpečné a že z důvodu důvěryhodnosti Poslanecké sněmovny je minimálně stejně, ne-li ještě více opodstatněné nastolit řešení kauz Drobil a Vondra.
Poslanecká sněmovna a orgány činné v trestním řízení jsou totiž nyní konfrontovány s případem, který přece jen překračuje rámec toho, o čem by v minulosti musela nebo měla Sněmovna rozhodovat. Jde to, že v trestním stíhání kauzy Bárta má být prokazováno korupční jednání spojené nikoli s bezprostředně konkrétním rozhodováním veřejné správy nebo výkonem konkrétního rozhodnutí, ale s udržením loajality, poslušnosti a omerty v politické straně a v jejím poslaneckém klubu. Zatímco například z těch či oněch důvodů bylo kýmsi rozhodnuto, že nebude stíhán bývalý ministr životního prostředí poslanec a místopředseda Občanské demokratické strany Pavel Drobil pro podezření z krytí korupce nebo korupčního jednání, máme rozhodnout, že bude ke stíhání vydán poslanec, který rozdával svým stranickým kolegům své vlastní peníze. Případ Drobil, jakkoli nepředjímám možný výsledek šetření, je pro veřejnost srozumitelný a tato veřejnost logicky spatřuje v nestíhání a nestíhatelnosti bývalého ministra Drobila příklad toho, že papaláši jsou nad zákonem. Zato kauza, ze které bohatý zakladatel obchodní politické strany přímo půjčuje nebo poskytuje své peníze svým poslaneckým kolegům, nebo kdy miliardář obdarovaný státem poskytuje část ze svých výnosů Občanské demokratické straně, TOP 09 a Věcem veřejným, je zatím legislativně nedostatečně postižena.
Musím se ptát, proč se nám na pořad jednání dostává přednostně žádost na vydání poslance Bárty, a nikoliv žádost o vydání poslance Drobila. Z tohoto pohledu bude postup orgánů činných v trestním řízení i celé justice jistě velmi komplikovaný a stále zde bude a zůstane jistá pochybnost, nakolik jde o vyřizování vnitrostranických účtů, o spory a politické hry Věcí veřejných a Občanské demokratické strany při dělení ve volbách dobyté moci a vlivu na stát.
Jestliže kauza Drobil je z pohledu platného právního řádu řešitelná a zákony zde mluví jasně, v kauze Bárta, Kočí a Škárka může justice s určitou pravděpodobností dojít také zatím jen k tomu, že se veřejnost ujistí o mezeře v platném právním řádu. O tom, že politika je špinavá, zkorumpovaná a někteří poslanci nenasytní a nemravní, aniž by to bylo legislativou pojmenováno a právně postižitelné. Právem se na nás mohou občané obracet a ptát se: Vydáváte ke stíhání jednoho z rychlokvašených papalášů, který si zaplatil vznik strany a odměňoval věrnost svých poslanců půjčkami nebo dary a kterému se zdálo, že mu stromy rostou do nebe. Proč ale nevydáte k trestnímu stíhání ty ministry a poslance, kteří jsou podezřelí z nesporných a v právním řádu přesně definovaných skutků? Občané se na nás mohou plným právem obracet a ptát, proč se hraje divadlo kolem nemravného dinosauřího chování papalášů z Věcí veřejných a proč se nedělá nic pro to, aby bylo řádně vyšetřováno a soudem posouzeno to, co ke škodě státního rozpočtu a právního řádu dělají jejich zavedení a na klasickou politickou korupci navyklí koaliční partneři.
Je-li řeč o šanci policie a dalších orgánů právní ochrany šetřit postupy Víta Bárty, Jaroslava Škárky, Kristýny Kočí, Karolíny Peake, Michala Babáka a dalších v souvislosti s půjčkami a financováním poslanců a strany Věcí veřejných, pak začínáme od písmene "z". Nutně bychom ale měli, a veřejnost to od justice i od parlamentu očekává, dojít také k písmenu "a", kterým by v řádném právním státě vše mělo vlastně začít. Mravní bídou a rozvratem, podivným financováním poslanců obchodní strany Věcí veřejných v České republice abeceda korupce a klientelismu přece nezačíná.
Živě si vzpomínám na čtyři miliardy, které souvisely s výkonem funkce ministra financí jistého pana Kočárníka. Proto jsem-li ochoten dát prostor policii, státnímu zastupitelství a příslušnému soudu, aby bylo posouzeno jednání Víta Bárty a Jaroslava Škárky, jsem české veřejnosti povinen také tím, že budu veřejně žádat a podporovat důsledné šetření těch kauz, které předcházely. Ano, z doby ne tak dávné lze připomenout podezření z korupce spojené s někdejším předsedou KDU-ČSL a místopředsedou vlády Mirka Topolánka Jiřím Čunkem. Podezření, že jde o korupci, bylo tehdy jednoznačně formulováno. Dodnes se veřejnost dohaduje a představitelé policie a justice mohou hádat o to, kdo a proč bránil vyšetřování a k jakému výsledku by se došlo v případě, že kdyby s podezřelou osobou nebo za podezřelou osobou nestála a nepadala vládní koalice ODS, lidovců a Bursíkovy Strany zelených.
Tehdejší a bohužel i současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který tenkrát vyjádřil veřejně v tisku, že vlastně v Čechách podvádějí a šidí stát všichni, a který se rozhodl Jiřího Čunka hájit, by nám mohl jistě i dnes poradit, jak se to dělá, když člen vlády namísto respektu k platným zákonům a namísto podpory řádného vyšetřování si najme soukromou zahraniční agenturu, aby stimulovala nalezení práva namísto zákonných orgánů právní ochrany. Nebo by si snad někde jinde než v mafiánském státě mohl dovolit člen vlády veřejně předvádět, že policie, státní zastupitelství a justice nejsou k ničemu a že nalézat právo může z vlastního papalášského rozhodnutí ten, kdo má miliony, aby si zaplatil cizí detektivní agenturu? Anebo za jedno odpoledne v zámku Hluboká shrábl šest krát deset milionů? Anebo svérázným způsobem dostal dotaci pěti milionů, kterou nedokáže pak vykázat, jak ji zúročil?
Z doby nedávné také víme o podezření z lobbingu ve prospěch zahraniční firmy v případě mnohamiliardových nákupů obrněných transportérů Pandur. Ano, mluvím zde o kauze Alexandra Vondry, kterého z takového důrazného lobbingu nařkl veřejně i samotný expremiér Mirek Topolánek. Je to náhoda, že se experti a armádní kruhy vybavují o tom, že tolik předražených transportérů republika k obraně nepotřebuje a že k okupačním misím nejsou nejvhodnější? Šlo přitom tenkrát ze strany Alexandra Vondry o nezištnou intervenci ve prospěch konkrétní zbrojařské firmy, nebo se za tím skrývalo cosi jiného? Proč se lobbista veřejně do zápisu jednání vlády nepřihlásil jako osoba ve střetu zájmů? ***