(16.30 hodin)
Poslanec Marek Benda: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové. Já nebudu samozřejmě sdělovat svoje stanovisko, ale jenom bych chtěl shrnout, že Senát nám návrh vrátil s pozměňovacími návrhy. Není to veto. Je to veto jenom na tu kontroverzní část, která zde byla projednávána, pana poslance Staňka. To znamená, pokud budeme pak v závěrečném hlasování hlasovat - kdo hlasuje pro Senát, upravuje pouze popírání otcovství, kdo hlasuje pro Poslaneckou sněmovnu, upravuje i popírání otcovství i jiné řešení střídavé péče tak, jak jsme je tady před časem schválili. Jenom aby nám toto bylo jasné.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. A teď můžeme otevřít rozpravu. V ní by jako první mohl vystoupit senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, měli byste mít na stole písemné stanovisko s odůvodněním pozice Senátu. Nebudu se tady příliš vyjadřovat k popření otcovství, protože to není sporná část návrhu, na této věci byla shoda, a tedy bych se pokusil zdůvodnit, proč jsme v Senátu schválili pozměňovací návrhy týkající se právě střídavé výchovy.
Domnívám se, že není sporu v té věci, že nejlépe společná, případně alespoň střídavá péče je tím nejlepším způsobem výchovy, která může být dítěti poskytnuta. Vyžaduje to však samozřejmě, že rodiče dítěte jsou schopni alespoň elementární dohody na tom, jak takový druh výchovy bude probíhat. Jistě není v zájmu dítěte, aby střídavá péče probíhala za asistence exekutorů, kteří budou vždy u předávání dítěte z péče jednoho rodiče do péče druhého. Zájem dítěte je v současném znění zákona tím ústředním hlediskem, podle kterého by se mělo posuzovat, jak rozhodnout o výchově dítěte. Na této věci nemění nic ani navrhovaná změna. Již dnes v případě, že soud dospěje po zvážení všech okolností k závěru, že právě střídavá výchova je tou nejlepší, už dnes podle stávajícího znění zákona by takovou výchovu měl nařídit.
Osobně se domnívám, že emoce, které jsou s návrhem zákona spojeny, jsou zbytečné, protože zas tak zásadní změna to není. V tomto bodě se totiž domnívám, že i v případě schválení nedojde k žádné zásadní změně v rozhodovací praxi soudu, protože, jak jsem už zmiňoval, zájem dítěte zůstává zachován i v navrhované změně. A pokud už dnes dospěje soud k závěru, že střídavá výchova je v zájmu dítěte, měl by ji nařídit. Pokud dospěje k tomu, že v zájmu dítěte není, neměl by ji nařídit ani podle současného znění, ani podle nově navrhovaného znění zákona. Nedomnívám se však, že je vhodné jakýkoli typ výchovy v zákoně upřednostňovat. Mělo by se přihlížet právě ke kritériu zájmu dítěte, které je v zákoně popsáno.
Z těchto důvodů Senát navrhl, aby projednávaný zákon byl změněn tak, že tam právě zůstane pouze část týkající se popření otcovství, a pozměňovací návrh Senátu vypouští část, která mění způsob rozhodování o výchově dítěte preferující právě tu střídavou formu.
Chtěl bych vás proto poprosit, abyste schválili zákon ve znění pozměňovacích návrhů Senátu. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. To bylo přání senátora Jiřího Dienstbiera a teď prosím je otevřena rozprava, takže se ptám, kdo dál se hlásí do rozpravy ke střídavé péči a dalším souvislostem. (Krátké odmlčení předsedajícího.) Já jsem zapomněl na techniku (s úsměvem), tady je plno přihlášených. (Veselí v sále.) Takže dobře, vezmeme to popořádku. Pan poslanec Jan Bureš. Výborně, můžeme začít.
Poslanec Jan Bureš: Vážený pane předsedající, děkuji, že jsem nebyl přehlédnut. Vážená vládo, pane senátore, kolegyně a kolegové, máme nyní na pořadu velmi ostře sledované a rozdělující téma. Asi nemá smysl tady uvádět obsah předložené novely. Tím jsme si prošli nejen zde ve Sněmovně, ale zásluhu na tom mají i naše média. Chtěl bych tu jen uvést několik polopravd, nepravd a mýtů, se kterými jsem se setkal, a to díky občanům, kteří mi, stejně jako vám, posílali své připomínky. Jistě je posílali. A tak mi dovolte ke každé krátký komentář.
Za prvé. Novela zjevně nehájí zájmy dítěte, ale pouze zájmy rodičů resp. jednoho. - No, v novele je přece jasně napsáno, že soud nařídí střídavou péči, a) jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, b) mají-li o výchovu zájem a c) je-li to v zájmu dítěte. Musí tedy být splněny všechny tři podmínky, přičemž ta třetí je výhradně na objektivním posouzení soudem.
Za druhé. Argument, že 90 % dětí je svěřeno nyní do péče matky, je pravdivý, ale dle výzkumů u různých soudů bylo zjištěno, že 5 až 8 otců z 10 o svěření dítěte do péče vůbec nežádá. - No, podle této novely se rodiči účast na střídavé péči nenavrhuje. Nemá-li otec zájem, nemůže soud střídavou péči přece nařizovat.
Za třetí. Dítě ve střídavé péči rozhodně nezůstane žít v kompletní rodině, ale bude žít střídavě ve dvou neúplných rodinách. - No přece pro psychosociální vývoj dítěte je důležité, aby vidělo oba rodiče takříkajíc v každodenním životě. Odnáší si tyto vzory chování ze své rodiny do rodiny, kterou zakládá. Rodič přece nevychovává hlavně působením na dítě, ale svým jednáním, svým vzorem.
Argument číslo čtyři je také pěkný. Někteří zastánci novely z řad poslanců a senátorů argumentují i svými pozitivními zkušenostmi se střídavou péčí. - Ve všech případech bez výjimky to však bylo na základě dohody, tedy zcela jiný případ, než který přináší novela, tedy nařizování střídavé péče i bez dohody rodičů. Tady prosím pěkně se přihlašuji na jinou stranu. To je asi velký omyl. Já zrovna patřím do skupiny, která má zkušenost ze svého okolí, kde velmi dobře funguje střídavá péče, ačkoliv za ni otec musel velmi tvrdě bojovat proti vůli své bývalé partnerky. Jenom pro upřesnění, samozřejmě nejde o moji osobu.
Za páté. Údajně novela postupuje z opačného konce, tj. nařizováním střídavé péče, aniž by bylo nejdříve zajištěno důkladné prozkoumání stavu v rodině před rozvodem. - No, tak tohle je opravdu pěkná nepravda. Soud přece nemůže nařídit střídavou péči, pokud to není v zájmu dítěte. Navíc obě strany sporu mají možnost předložit soudu důkazy o tom, zda střídavá péče je, či není v zájmu dítěte, a soud může nařídit i vlastní šetření, což se téměř vždy děje.
Další, to je oblíbený argument prakticky proti čemukoliv - zoufalá pomalost českých soudů. - No, ten samý argument by přece platil proti jakékoli změně zákonů v této zemi. Navíc u nás v tomto případě máme funkční síť sociálních pracovníků, orgánů sociálněprávní ochrany dětí při obcích s rozšířenou působností, které mohou konat bez prodlení, zákonné pravomoci k tomu mají.
No a v poslední, možná i v neposlední řadě, je nutno uvést argument, že současný stav zákona soudům umožňuje zcela bez problémů stanovit střídavou péči, pokud je v daném případě vhodná. A pokud ji přes žádost jednoho z rodičů soud zamítne, musí i odůvodnit, proč ji zamítl. - S tímto argumentem já naprosto souhlasím, ale nebudeme-li dávat soudům signál, že veřejnost, jejímiž jsme zástupci, vnímá tento fakt jako problém, nebude se v tomto ohledu na jejich rozhodování nic měnit. A to mi snad dáte za pravdu, je špatně.
Proto vás prosím, abyste podpořili verzi, která byla schválena touto ctihodnou Sněmovnou. Děkuji. (Potlesk z pravé části Sněmovny.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak teď bych požádal paní poslankyni Danu Váhalovou a pak bude Stanislav Křeček. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, pane senátore, vládo, jak vyplynulo z diskusí v Poslanecké sněmovně i v Senátu, sporný je především v článku I § 26 odst. 2: "Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte." ***