(19.20 hodin)
(pokračuje Orgoníková)
Při náležité přípravě řízení mohly tyto změny proběhnout jako plánovitý srozumitelný a cílevědomý proces. Skutečnost vyvolaná subjektivním rozhodnutím vysokých úředníků Ministerstva zdravotnictví byla opačná. Ministerstvo zdravotnictví interpretovalo reorganizaci zdravotních ústavů jako cestu ke zvýšení jejich efektivity a úspěchu reorganizace. Dokazovalo úsporami. Zdravotní ústavy a pracoviště podpory zdraví však nejsou výrobní závody. Jejich efektivita se nedá měřit pouze úsporami bez ohledu na zdravotní dopady. Ekonomická kritéria činností jsou důležitá, ale musí zahrnovat i přínos pro prevenci nemocí, který může mnohanásobně převyšovat vložené náklady.
V představě ministerstva však i přesto převládla koncepce spočívající v omezení spektra činnosti jen na laboratorní služby a v letech 2008 a 2009 bezprecedentní zbavení ústavů příspěvku zřizovatele. Následoval pak plán násilného spojení zdravotních ústavů do sedmi dvojic s úkolem pro tehdejší vedení oněch sedmi zdravotních ústavů redukovat počty pracovníků, zaměstnanců, tak, aby údajně bylo dosaženo jejich ekonomické soběstačnosti. Tento postup skutečně ležel daleko za hranou legislativně akceptovatelných změn, jak to ostatně konstatovalo mimo jiné i únorové zasedání naší Poslanecké sněmovny.
K nešťastným krokům přispěla v té souvislosti také náhlá reorganizace, spíše však destrukce pracovišť podpory zdraví, která se při respektování potřeb péče o zdraví naopak mohla stát významným prvkem rozvoje primární prevence i zdravotních ústavů. Neuváženým rozhodnutím ministerstva byly náhle ve všech zdravotních ústavech ukončeny veškeré aktivity v oblasti podpory veřejného zdraví. Pracovníci zdravotních ústavů, kteří problematiku primární prevence garantovanou státem ztělesňovali, byli k 1. 1. 2008 administrativně převedeni do stavu Státního zdravotního ústavu Praha. Na úseku podpory zdraví zdravotních ústavů do té doby pracovalo okolo 120 erudovaných pracovníků a po jejich hromadně nařízeném přechodu ze zdravotních ústavů do Státního zdravotního ústavu Praha a několika následných vlnách vynuceného propouštění jich zůstal pouhý zlomek 22 pracovníků. Ono se nic jiného ani nedalo čekat, když dřívější náklady na tuto činnost ve 14 zdravotních ústavech činily kolem 100 mil. korun, zatímco po soustředění těchto aktivit a úkolů do Státního zdravotního ústavu Praha došlo v letech 2009 až 2010 naopak k postupnému snížení příspěvku zřizovatele na jeho činnost o více než 80 mil. korun. Za posledních pět let poklesl příspěvek zřizovatele na činnost samotného Státního zdravotního ústavu cca o 30 %.
I z těchto údajů je zřejmé, jaký význam je na ministerstvu přikládán kontrole, prevenci a ochraně veřejného zdraví v České republice. Jestliže resort v uvozovkách ušetřil na odebraném příspěvku zdravotním ústavům 600 mil. korun ročně, měly se tyto prostředky použít alespoň zčásti na tak potřebné priority v primární prevenci včetně zajištění aktivit k podpoře zdraví, příp. pro lepší financování monitoringu zdravotního stavu a jeho determinant. To se však nestalo. Tyto ušetřené prostředky zmizely v rozpočtu ministerstva. Připomeňme ještě, že 80 % současných nákladů na zdravotnictví jde na léčení chronických nemocí, kterým lze efektivně prevencí významně předcházet.
Lze shrnout, že v letech 2008 až 2010 byl v této oblasti zahájen bezprecedentní proces, který úplně změnil podmínky ochrany a podpory veřejného zdraví v České republice. Jaký dopad měla tato, dá se říci, za hranicí zákona provedená opatření na činnost hygieny v České republice, lze v krátkosti popsat takto: Od roku 2008 vzniká bez opory v zákoně a jen na základě ústních pokynů někdejším 14 ředitelům zdravotních ústavů nové uspořádání zdravotních ústavů. Vzniká redukovaný počet sedmi ústavů, které od počátku roku 2008 náhle přestávají dostávat příspěvek na svou činnost. Od té doby je hospodaření většiny těchto nově vzniklých subjektů trvale ztrátové. I když byly postupně ve zdravotním ústavu redukovány či rušeny veškeré rozvojové aktivity, dramaticky snižován počet zaměstnanců, rušena regionální pracoviště zdravotních ústavů a prakticky úplně utlumena činnost k prevenci a výchově ke zdraví, zůstala situace ekonomicky trvale nestabilní. Jenom v roce 2010 po uskutečnění všech úsporných opatření vznikl v těchto sedmi zdravotních ústavech dluh cca 65 mil. korun, i když byl v průběhu let 2008 až 2010 redukován počet zaměstnanců těchto zdravotních ústavů prakticky na polovinu.
V Čechách dnes existuje zvláštní mixáž podivných šesti subjektů, spojených pracovišť Středočeského kraje a Prahy, Ústí nad Labem a Karlových Varů či Plzně a Českých Budějovic a vedle toho doposud samostatného zdravotního ústavu Hradec Králové a malého zdravotního ústavu Liberec. Působnost zdravotního ústavu se sídlem v Pardubicích byla uměle rozdělena mezi hradecký a ostravský ústav. To mělo za následek praktické zlikvidování pracovišť tohoto zdravotního ústavu doprovázené odchodem téměř všech pracovníků.
Na Moravě lze dnešní stav popsat následovně: Zdravotní ústav Ostrava postupně absorboval zdravotní ústavy Olomouc, Zlín, v polovině roku 2010 pak i zdravotní ústav Jihlava a již zmíněnou část Zdravotního ústavu Pardubice. Kromě toho působí na Moravě již jen zdravotní ústav se sídlem v Brně. Charakteristické pro expandující Zdravotní ústav Ostrava je postupné významné redukování počtu regionálních pracovišť doprovázené odchodem tzv. nadbytečných zaměstnanců. K ekonomické stabilizaci ústavu to však nevedlo. Hospodaření Zdravotního ústavu Ostrava v jeho dnešní územní působnosti skončilo v minulém roce ztrátou více než 23,5 mil. korun, tedy více než třetinou celkové ztráty všech zdravotních ústavů. Navíc významný podíl objemu finančních prostředků tohoto velkého zdravotního ústavu tvoří výnosy ze zdravotního pojištění, které jsou ústavem inkasovány za laboratorní mikrobiologická a imunologická vyšetření tvořící v roce 2009 cca 250 mil. korun, tedy téměř 50 % všech výnosů Zdravotního ústavu Ostrava.
Lze tedy důvodně předpokládat, že nynější novelou zákona navrhovaný systém dvou superústavů bude nadále životně závislý téměř výhradně na ekonomice provozu klinických laboratoří tvořících nyní přibližně polovinu výnosů všech zdravotních ústavů České republiky - v posledních letech 500 až 550 mil. ročně, a to bez možnosti jejich případný ekonomický propad, vyvolaný např. politickým rozhodnutím o změně hodnoty bodu, kompenzovat z jiných aktivit. V tomto kontextu působí jako špatný vtip tvrzení uvedené v důvodové zprávě k ministerskému návrhu na novelu zákona 258 - cituji: Dva koncentrované zdravotní ústavy se s ekonomickými ztrátami mohou vypořádat zásadně lépe. Nad to jsou schopny snáze čelit konkurenci v soutěži o získání zakázek od jiných subjektů. Konec citace.
Problematický je názor Ministerstva zdravotnictví, že centralizace automaticky znamená zlepšení ekonomiky zdravotních ústavů. Zdaleka tomu tak není. Naopak je známo, že příliš centralizované celostátní systémy jsou těžkopádné, mají větší sklon k plýtvání, existuje větší riziko lobbistického ovlivňování. V této souvislosti je také nutné podotknout, že původní úmysl Ministerstva zdravotnictví na reorganizaci zdravotních ústavů byl v jeho interních materiálech veden snahou vytvořit jeden celorepublikový subjekt s jeho následnou privatizací. Objem finančních prostředků, cena materiálového vybavení, jakož i výrazně monopolní působení takového superústavu byly zajisté lákavou představou autorů této koncepce. K tomu nakonec nedošlo, což je zásluhou i nás zde shromážděných.
I nyní předkládaný model restrukturalizace zdravotních ústavů do dvou subjektů však v sobě latentně nese několik problémů. Prvním je naprosto marginální objem prací pro státní zdravotní dozor, tedy prací pro krajské hygienické stanice, k jejichž naplnění požadavků by zdravotní ústavy měly sloužit prvořadě. Objem těchto prací tvoří v současnosti pouhých 10 až 15 % objemů finančních výnosů realizovaných ve zdravotních ústavech. ***