(9.40 hodin)
(pokračuje Seďa)
Z tohoto pohledu musím konstatovat, že předložený návrh zákona o vojácích z povolání neodpovídá akutním potřebám, ale zejména neřeší základní problémy naší armády. Na druhou stranu je nutno říct, že s řadou navrhovaných opatření, například úpravou doby intenzivního výcviku, srovnáním rodičovské dovolené či prodloužením doby pro řešení kázeňských přestupků lze souhlasit.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, z navrhované novely zákona cítím dvě tendence. Tou první je zpřísnění podmínek pro vojáky z povolání tak, aby nebylo tak snadné odcházet z vojenské služby do dvou let včetně prodloužení doby výkonu služby tím, že se navrhuje nově nezapočítávat dobu výkonu služby v hodnostním sboru čekatelů do doby výkonu služby. Tou druhou tendencí je zavedení personálního rozkazu, což bude v praxi znamenat preferování ústního rozkazu a zhoršení podmínek vojáka odvolávat se proti takovému rozkazu. Zároveň se prodlužuje doba vyřízení stížností či žádostí vojáka.
Za prvé chci zdůraznit, že tato novela neodpovídá tíživé situaci v Armádě České republiky, kdy podle analýzy generálního štábu je a bude největším problémem naplněnost personálu. Osobně jsem přesvědčen, že navrhované úpravy ještě zhorší současný stav nenaplněnosti vojáků z povolání a neobrátí stav, kdy služba v armádě se jeví jako nerentabilní a neperspektivní. Namísto přijetí kariérního řádu, který by měl stabilizovat personál v naší armádě, se navrhují někdy nelogická opatření, která opravdu zhorší již dnes špatný stav naší armády.
Za druhé chci říci, že plánovaná úspora odhadovaná na 25 mil. korun se jeví úsměvná v téměř 45miliardovém rozpočtu, ve kterém scházejí peníze na nutné opravy techniky, na pohonné hmoty, ale dokonce i na výstroj a ošacení profesionálních vojáků.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu navrhovat zamítnutí novely zákona o vojácích z povolání a počkám si na její projednání ve výboru pro obranu a bezpečnost. Nicméně se chci zeptat nejen pana ministra obrany, ale zejména celé české vlády, zda si jsou vědomi toho, že v naší armádě dochází a dojde k omezení činnosti vedoucí k naplnění ambicí a dosažení požadovaných schopností, že zřejmě v dalších letech dojde k nenaplnění vojenskopolitických ambicí České republiky, že dojde k porušování našich závazků vůči Severoatlantické alianci a Evropské unii a že bude nutno revidovat nejen vojenskou strategii, ale zejména naše budoucí operační schopnosti.
Děkuji za pozornost. (V sále je obrovský hluk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Další do obecné rozpravy přihlášený poslanec je Petr Hulinský a já mu v tuto chvíli dávám slovo.
Poslanec Petr Hulinský: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládaná novela zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb, o vojácích z povolání, by možná měla být podle představ Ministerstva obrany jen jakousi technickou novelou. Na první pohled to snad tak může vypadat. Já jsem ale po prostudování tohoto návrhu došel k závěru, že se jedná o krok, který má vojákům opět o něco více znepříjemnit život. Bohužel mě to nepřekvapuje ve světle toho, co vládnoucí koalice po více jak roce svého vládnutí s armádou a vojáky provádí.
Novela především dostatečně nereaguje ani na přetrvávající chyby v zákonu, o němž se dlouhodobě ví a hovoří, ale není vůle je řešit, ani na nově vzniklé potřeby služby vojákům, ani na potřeby velitelů, kteří tyto vojáky mají řídit, respektive mají těmto vojákům velet. K tomu stačí poskytnout pár příkladů.
Například v § 19 se stanovuje, že - cituji - za prvé voják musí být propuštěn ze služebního poměru, pokud k) žádost o propuštění ze služebního poměru. V ustanovení odstavce 3 se praví: za třetí služební poměr zaniká uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po dni doručení a rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru vydaného služebním orgánem, není-li dohodou stanovena doba kratší; to neplatí při propuštění ze služebního poměru podle odst. 1 písm. a) a b), kdy služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, v němž voják splnil podmínky nároků na starobní důchod, není-li dohodou stanovena doba kratší, a podle odst. 1 písm. k), kdy služební poměr zaniká uplynutím 6 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, není-li dohodou stanovena doba kratší. Služební poměr podle odst. 1 písm. l) zaniká uplynutím 15 dnů následujících po dni, kdy voják měl pokračovat ve služebním poměru, pokud mu v tomto nebránily závažné důvody. Z důvodu uvedeného v odst. 1 písm. g) musí být voják propuštěn ze služebního poměru do šesti měsíců ode dne, kdy se služební orgán o pravomocném rozsudku dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku od právní moci nabytí rozsudku.
To v praxi znamená, že vojáci nemusejí nutně dodržet kontrakt, prostě požádají, a až do šesti měsíců jsou propuštěni ze služebního poměru. Reálně je tedy možná situace, kdy stát spěje v uvozovkách k válce, vojáci požádají o uvolnění a armáda se nám rozejde. Dohromady ji opět dáme až po vyhlášení stavu ohrožení státu, tak jak je povoláme ze zálohy do mimořádné služby. Poněkud absurdní, ale bohužel je to tak. O řečeném víme, ale co s tím hodláme dělat. Zřejmě nikdo nic.
Pár slov k ustavení § 48. Odst. 1 - k základním povinnostem vojáků se praví: Voják je povinen b) svědomitě a řádně konat službu podle svých sil, znalostí a schopností.
Dle mého soudu ustanovení opět velmi absurdní. Službu musí voják konat podle požadavků na systematizované místo, na němž je ustanoven. Nesplňuje-li tyto požadavky, nemůže je zastávat. Současná úprava umožňuje odmítnout vojákovi prakticky cokoliv s odkazem na to, že to přesahuje jeho znalosti, je to nad jeho síly nebo nad jeho schopnosti. Povinnost voják neporušuje, chová se přesně podle smyslu zákona. (Hluk v sále neutichá.)
Novela obsahuje zrušení § 78 včetně nadpisu. Podívejme se, co se uvádí ve zrušeném § 78, který hovoří o příspěvku na přestěhování. Při přestěhování v důležitém zájmu služby má voják nárok na příspěvek při přestěhování, který náleží do maximální výše šestinásobku minimální mzdy. Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah výše příspěvku při přestěhování.
Zrušení tohoto paragrafu osobně považuji za zcela nesprávný krok. Vojáci mají přece povinnost sloužit tam, kde to stát potřebuje, respektive je lze ve smyslu § 16 snadno přeložit do jiného místa služby. Je proto správné nahradit vojákům náklady k přestěhování, ke kterému došlo řekněme z vůle státu. Pan ministr obrany opět šetří na nesprávném místě, a to na lidech. Myslím, že by se v resortu dalo šetřit jinak a jinde.
Poznámka k § 153 odst. 3. V novele se uvádí číslo 30 a nahrazuje se číslem 60. Zde je na místě opět odcitovat původní verzi odst. 3. Žádost nebo stížnost vojáka musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů ode dne jejího podání. O vyřízení stížnosti musí být voják v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné k vyřízení žádosti nebo stížnosti.
Znamená to, že navrhovaná změna prodlužuje lhůtu pro vyřízení žádosti či stížnosti vojáka ze 30 dní na 60. Myslím si, že k tomu není žádný relevantní důvod. Dělá to na mne dojem, že si v armádě někdo vytváří komfort pro úřadování a pro záměrné oddalování řešení problémů vojáků, protože jich je málo a nebo bude málo. V konečném důsledku ale postavení vojáka se tímto zákonem jednoznačně zhorší.
Děkuji zatím za pozornost. Jsem přihlášen ještě do podrobné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Hlásí se ještě někdo další do obecné rozpravy? Pan ministr chce vystoupit v rozpravě? Až poté, takže obecnou rozpravu mohu ukončit a otevřít rozpravu podrobnou, do které avizuje svoje vystoupení poslanec Petr Hulinský. Pardon, my jsme, pane poslanče Hulinský, v prvém čtení, takže budete muset svůj návrh uschovat na příští příležitost. Nyní rozhodneme o přikázání, ale já se znovu zeptám, zda si se závěrečným slovem přeje vystoupit pan ministr. Prosím.
Ministr obrany ČR Alexandr Vondra Ano, dámy a pánové, děkuji, paní předsedající. Velmi krátce. To není ani technická novela, ani to není velká novela. Je to malá novela zákona č. 221, kde provádíme v zásadě tři nezbytná opatření. Jednak prostě věci projasnit na základě praxe tak, jak se to v posledních letech ukázalo, kde je třeba některé věci harmonizovat a vyladit. ***