(17.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Pan zpravodaj se ještě hlásí do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Dal bych za pravdu panu kolegovi Šenfeldovi, kdyby u nás pracovaly soudy tak, jako pracují v celé Evropě. U nás, jak již řekl kolega Doktor, se může stát, že jeden soud rozhodne tak, jiný soud opět jinak. Existuje již rozhodnutí Ústavního soudu, které potvrdilo to, co chce tento zákon. Jenomže okresní soudy nejsou povinny se tohoto rozhodnutí držet. Ty jdou přesně podle zákona, jaký existuje, a nedívají se na jurisdikci. Proto je zapotřebí tento zákon pozměnit.
Doufám, že zákon projde do druhého čtení, že bude prodiskutován v zemědělském výboru, kde možná ještě dojde k některým změnám. Proto doufám, že i pan kolega Šenfeld se v tomto výboru zúčastní aktivně diskuse.
Myslím, že pokud se již nikdo nehlásí do rozpravy, a myslím, že ne, tak by bylo asi dobré -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: To už nechte, prosím, pane poslanče, na mně. Děkuji.
Dámy a pánové, hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Já tedy končím obecnou rozpravu. Děkuji panu zpravodaji.
Teď zde zazněl jeden návrh od pana poslance Šenfelda, návrh na zamítnutí, takže já ještě s dovolením zkusím zavolat kolegy z předsálí a za chvíli nechám o tomto návrhu hlasovat... Myslím, že můžu zahájit hlasování.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí? Kdo je proti?
Hlasování číslo 51. Z přihlášených 147 pro 35, proti 77. Tento návrh byl zamítnut.
Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Je zde ještě požadavek na odhlášení, takže já vás odhlásím. Prosím, abyste se všichni zaregistrovali.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhla přikázat předložený návrh k projednání zemědělskému výboru. Má, prosím, někdo jiný návrh? Nemá. Já tedy zahájím hlasování o přikázání zemědělskému výboru.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 52. Z přihlášených 117 pro 115, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání zemědělskému výboru.
Nyní zde zazněl další návrh a to je návrh na zkrácení lhůty na 30 dní.
Také o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 53. Z přihlášených 118 pro 81, proti 33. Tento návrh byl přijat.
Já děkuji předkladateli a děkuji zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.
Ještě než přistoupíme k projednávání bodu číslo 28, mám zde omluvu předsedkyně Poslanecké sněmovny paní Miroslavy Němcové od 17.30 z pracovních důvodů z dnešní schůze.
A nyní přistoupíme k bodu číslo 28. Je jím
28.
Návrh poslanců Jeronýma Tejce, Bohuslava Sobotky a dalších
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb.,
trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.
/sněmovní tisk 428/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 428/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já si dovolím představit návrh zákona, který má změnit trestní zákon. Má zavést novou skutkovou podstatu. Myslím, že už padl mýtus o dokonalosti trestního zákona, který jsme přijali v minulém období, a snaha zejména pana ministra spravedlnosti zamezit jakýmkoli pozměňovacím návrhům a jakýmkoli změnám tohoto zákona po dobu dalších čtyřiceti let. Každý zákon může být nedokonalý a především společnost se mění a my musíme reagovat na hrozby, které přicházejí. A je logické, že ani trestní zákon neodolá snahám o změnu, a já věřím, že to bude i tento případ.
My jsme byli všichni svědky v této zemi mnoha případů, kdy docházelo ke sledování, které však nedělaly státní orgány, nedělaly to zpravodajské služby, nečinili ho policisté se souhlasem soudu, tak jak by se to dalo očekávat, a nečinili ho ve veřejném zájmu. Činily ho v zájmu soukromém mnohdy bezpečnostní agentury, mnohdy jednotlivci. A my si myslíme jako předkladatelé tohoto zákona, že takovému jednání je potřeba učinit přítrž. Jde o to, abychom postihli případy, kdy někdo, jak budu citovat skutkovou podstatu, kterou chceme zavést do trestního zákona, neoprávněně a v rozporu s veřejným zájmem o jiném nebo o jeho věcech utajovaným způsobem získává poznatky s použitím elektronického nebo jiného technického zařízení sloužícího k pořizování záznamů nebo přenosu zvuku nebo obrazu. Takový člověk by měl být potrestán trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Přísněji trestné, jeden až tři léta, by to bylo v případě, pokud by byl tento trestný čin páchán organizovanou skupinou nebo například na osobě mladší osmnácti let či na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi.
Dovolím si vysvětlit několik pojmů, několik konkrétních pojmů z tohoto návrhu. Za prvé si myslíme, že by měl být uplatněn pojem veřejný zájem právě proto, aby se tento paragraf nevztahoval například na skrytou kameru médií, která se snaží odhalit nějaké kriminální jednání. V zásadě jsme se inspirovali změnou trestního zákona v případě náhubkového zákona, který byl právě v těch minulých měsících změkčen přidáním pojmu rozpor s veřejným zájmem.
Dále chceme, aby se tento trestný čin vztahoval na případy, kdy někdo je sledován a zároveň jsou o tom získávány poznatky především tím, že je nahráván, nebo tím, že je odposloucháván, či se pořizuje záznam zvuku, obrazu, typicky v případech, kdy je nahráván videokamerou a podobně. Jde o to, že těžko můžeme považovat a nebo chtít postihovat jednání, kdy někdo někoho sleduje, kdy jedna fyzická osoba sleduje druhou, aniž by pořizovala nějaký záznam. To by se jednak těžko prokazovalo a jednak by to asi vedlo k absurdním situacím. Samozřejmě nemůžeme vyloučit, že manželka bude sledovat manžela nebo naopak. Ale není možné, aby tady soukromá agentura bezpečnostní sledovala někoho a pořizovala u toho záznam, který může být použit k vydírání nebo k nátlaku na tuto osobu.
Tento zákon, ten zákaz nedovoleného sledování by se týkal všech osob. Netýkal by se pouze soukromých bezpečnostních agentur právě proto, že by mohl být obcházen a mohly by si tyto agentury najímat tyto služby u fyzických osob a bylo by velmi těžko toto propojení nakonec prokázat.
My se také snažíme o to rozlišit už zaběhnutý čin nedovoleného pronásledování, protože to je takzvaný stalking. Toho se ta novela netýká. Tam zůstává v platnosti to, co již známe. Nicméně chceme, aby se tyto dva instituty odlišily, a zatímco ten stalking, to pronásledování, je v zásadě v případech, kdy ta sledovaná osoba o tom ví, protože ji obtěžují esemesky, obtěžují kontakty toho, který ji pronásleduje, tak toto je případ, kdy to někdo dělá právě utajovaným způsobem, že ta osoba o tom, že je sledována, se ani nedozví. ***